Rozhovor s Romanem Štefankem: Od vítěze soutěží po záchranné chovy

Už při příjezdu je jasné, že dům skrývá akvaristickou pěstírnu. Na dvoře jsou velké prázdné nádrže. Automaticky jdu otevřenou brankou ke garáži/suterénu, kde mě přátelsky vítá hlavní osobnost tohoto rozhovoru, trojnásobný vítěz mezinárodních soutěží halančíků, pan Roman Štefanko. Hned u vstupu do pěstírny jsou vidět pěkně udržované nádrže s nádhernými rybkami uvnitř. Čím jdu hlouběji do suterénu, tím zajímavější kousky, až mě plně uchvátí malá místnost věnovaná halančíkům.

Máte to tu krásné a ty halančíci...
Vějířovky, které máme na výstavy, jsou vzácnější. Povede se odchovat třeba 30 rybiček a jsou tam čtyři samičky. Každý řekne: "To nic nevydrží. To já nechci." Přitom ve studené vodě vydrží i dva, tři roky. Chovám asi 25 druhů už jenom na výstavy. Převážně Diapteron a malí Aphyosemion, kterým stačí teplota 16-22 °C. 

Ano, na teplotě záleží. Dívala jsem se, že máte moc pěkná všechna akvária a v nich pěkné kousky. 
Já na čištění a výměnu vody používám hadice. 

Kamarád se tady poblíž stěhoval a dal mi za velmi dobrou cenu asi 30 akvárií, která byla na zakázku. Takže jsem to trochu přeorganizoval. Původně jsem vepředu měl asi kubíkové nádrže, ve kterých jsem dělal neonku obecnou. Asi jen rok, ale pak jsem si říkal: "Peníze nejsou všechno. To je o zdraví." Pořád dokola jsme vytírali 800 kusů. Každý den 100 párů. Den pauzu a zase. 

Mně teď například překvapilo, že i velkochovatelé neonek je počítají ručně. Přitom existují automaty na počítání. 
Vím, že jeden chovatel v Německu má obrovskou pěstírnu a dělá půl milionu neonek měsíčně. Mají třídičku a počítá to, ale zabalí to strašný aušus. Ryby bez skřelí, bez očí... všechno. To tam takhle je. Ale v Německu by chtěli, abychom jim za 10, 12 centů dávali kvalitní ryby, aby byly přebrané. 

Tři koruny za neonku, to je neskutečné.
Oni se ti naši vývozci tak předháněli mezi sebou. Nenažraní byli. Vrchol nenažranosti od nich bylo koupit neonky z Malajsie přebalit je a poslat do Německa jako český. Dneska už je to tak špatné, že se s tím nedá nic dělat. 

To jsem si taky říkala, že z toho asi cesta není. 
My chováme teď Pandy a taky jsme s cenou museli dolů. 

Zhruba před 10 lety stály 40 Kč a v obchodě 70 Kč, ale nevydržely. Hodně lidí s nimi udělalo špatnou zkušenost. 

Pandy chová spousta lidí. Může se to ale stát.  

Záchranné chovy a Sulawesi krevety

ForAquarist je právě projektem pro podporu akvaristiky a chovatelů. 
Já jsem teď koukal na ty vaše inzeráty a je toho mraky. 

Ono se toho o vás nedá tolik dohledat.  Pouze vaše úspěchy z výstav halančíků. Začneme tedy tím, jak jste se k chovu ryb dostal? 
Já choval rybičky od malička. Před vojnou jsem měl pár akvárií a po vojně jsem začal dělat akvarijní ryby naplno. Začal jsem po vojně s Malawi cichlidami a Tanganikou. Měl jsemF to v paneláku. Vstával jsem ráno ve čtyři, udělal ryby, na šestou do práce (jezdil jsem s náklaďákem) a po práci znovu. To takhle bylo asi osm let.  

V dětství to byly jaké rybky? 
Betty, paví očka na skříni.  V roce 1980 to nebyla žádná sranda. Lepidla moc nebyla, že by se to slepilo. Zasklívalo se to do rámu. Tmel nebyl. 

My děláme asi šest druhů na prodej. 
To, co tam je, tak jsou Sulawesi krevety a ty jsou neprodejné. Neoficiálně pomáhám zoologické zahradě. Pomáhám jim se záchrannými chovy, takže to držíme spolu.  Sehnal jsem pro nás další dva druhy, aby je měli Caridina spongicola a masapi 

V ZOO je mají na bílém písku a je tam jeden kámen a všechny ty krevety jsou vidět. Ale ve chvíli, kdy se jim dopřeje jejich přirozené prostředí, tak ona je třeba na kraji toho šutru a když mě vidí, tak ta kreveta zkoprní a začne couvat zpátky. Dennerli je tam hodně a vědí, že jim nic nehrozí, tak ty vidět jsou dobře. 

Já jsem je v té ZOO viděl a znám toho kluka, co je ošetřuje, tak povídám: "Já to chci dělat. Co si mám koupit? Ukaž, jak se to dělá. Jak se o to staráš?"

Nakonec to asi není tak těžké, dodržet ty základní podmínky. Pro nás, co víme, jak se o ně starat, to není těžké. Je to o tom udržet  vodu čistou od dusíkatých látek a rozpustit do vody minerály, proto až když dokážete 8,5 pH, tak náročnější druhy ze Sulawesi donosí vajíčka. Ony všechny nosí, ale nedonosí je, když není pH dost nahoře. Přijdou o ně. 

To tedy na to kupujete nějaké prostředky? 
Minerální soli. Prodávají se přímo sulaweské. Za peníze se dá sehnat všechno. 

Horší je, že je potřeba udržovat 28 °C. Takže se k tomu musí hodně topit.

Vyčlenil jsem sedm nádrží a jsem připravený pomoct se sedmi druhy. Uvidíme, jestli se nám to podaří sehnat. Budeme v to doufat. 

A co kdybyste se vydal na místo? Třeba byste si to tam zařídil a třeba by to dávalo smysl. 
Třeba jo, ale zatím sháním. Už nám měly přijít tři druhy z Indonésie, ale zkolabovalo to na evropských povoleních. 

Firma z Asie si speciální evropská veterinární povolení nechtěla vyřídit. Museli by se spojit tady s určitým kupcem a oni řekli, že ne, že se tím zabývat nebudou. Řekli, že mají dostatečná povolení prodávat do celého světa, ale kvůli EU nebudou dělat nic extra. A bylo to. Tak jsme mohli mít ještě tři druhy, které tady nemáme. 

To je škoda. 
Je to škoda. Já jich vždycky koupil tak 30-50, rozdělil jsem se s ZOO, které jsem je dal zadarmo. Mám s nimi velmi dobrou spolupráci. 

Diverzita druhů a chovatelské specifika

A mám tady ještě divoké živorodky. 

Ty jsou nádherné. To by člověk neřekl, jak jsou pěkné. 

Máme Xiphophorus heller yucatan I i II. Máme Xiphophorus signum Xiphophorus pygmeus a Xiphophorus montezumae. Jsou krásné. Ta ryba má 7-10 cm a stejně dlouhý meč nebo i delší. 

Mám tady takový udržovací chov. 

Já jsem si říkala, jaké druhy by přicházely v úvahu pro lidi, kteří by chtěli akvárium a v něm druhy, které by byly dobře vidět, takzvaně z gauče. 
Tyhle ryby si zvyknou na lidi, takže by to šlo. Třeba ty Xiphophorus montezumae mám dole u země. Chtějí studenější vodu a trošku větší proud a místo, kde se můžou schovat. 

V přírodě je v potoce proud a samec se drží za kamenem, aby se tolik nevysiloval, a jak přijede jiný, tak ho vyžene nebo se tam drží samice. 

Jediné je, že tady moc neudržím kytky. Nemám tady dostatek světla. Když krmím mraženým krmivem, nalepí se to na ty kytky.  To je těžké. Tak mají umělé, jakoby mopy (např. štětky do filtrů do jezírek). 

Když se mláďata nemají kam schovat, tak by byla sežrána. Takže tam zalezou mladí, vždycky jenom vykouknou a hned zpátky a dokud nemají centimetr a půl, tak z toho nevyjedou. 

Halančíci: Vášeň a úspěchy

Jak jste se vlastně dostal k halančíkům? Úplně náhodou. 
U někoho jsem to viděl a ty barvy mě tak zaujaly, že jsem si to chtěl vyzkoušet.  Na začátku jsem měl Fundulopanchax, hned jsem si chtěl také vyzkoušet Nothobranchius. Nikdy jsem to předtím nedělal, tak mě to zaujalo. Potom jsem u toho zůstal. 

Jak dlouho halančíky chováte?
Dlouho ne. Takových sedm let. 

Na to, kolik máte ocenění... 
To je za poslední tři roky. Protože mě přemluvil bývalý předseda České halančíkářské společnosti.  Oznámil mi: "Tak Romane, budeš u nás." A už jsem byl členem. A po dvou letech mě poprosil, abych vystavoval. 

Tak jsem začal vystavovat. Cíl byl, abychom byli aspoň dva Češi v první desítce. Tak prvním rokem jsem hned vyhrál evropskou cenu. Druhý rok mi říkal předseda: "Romane, to by bylo fajn, kdybys to vyhrál znovu," tak se mi to podařilo vyhrát znovu. To už jsem řekl: "Třetí rok a pak už vystavuji jenom menší množství, bylo to opravdu náročné "  

Vloni jsme byli jako klub první. 

Já jsem se dívala, že ve spolku halančíkářů je celkově asi 20 členů.
Ano, zhruba. 
Z toho je aktivních členů do deseti. Z těch, co má víc akvárií, nás je tak sedm, osm.  Je tam také hodně členů, kteří jen platí příspěvky, ale už to vlastně nedělají. Je to takové mrtvé. Ani na tu výstavu se lidi nepřijdou podívat. 

Je škoda, že se termín překrývá s Rychnovskou výstavou. 
Povědomí o těchto rybách je mizivé. Často si myslí, že je to zabijácká ryba, což ale není pravda. Taky si myslí, že se nedají chovat s jinými rybami. (O tom psal v článku Ondřej Dočkal, viz Halančíci – krásní, různorodí, jsou vhodní právě pro vás?) 

To je také na akvaristice zajímavé, že v některých oblastech jsou obrovské obraty. Např. některé e-shopy. 

Mně na těch e-shopech mrzí, že zboží prodávají levněji než malým krámkům, kde platí nájmy, a aby pro ně podnikání mělo smysl, musí mít marži. 

Třeba tady v Příbrami mají super ryby, ale lidi tam na  ryby nechodí. Raději jdou do Tesca, do SuperZoo. Prodavačky tomu nerozumí a neporadí. Tady v té místní prodejně jim řekne, co bude fungovat. 

ForAquarist je postavený tak, že by měl umožnit pomoc malým obchodníkům a chovatelům. 
Kamarád mi říkal také, že třeba na Facebooku měl 3000 lidí a chlubil se mi, kolik na tom vydělal, když skupoval ryby a prodával je v té skupině. Nabízel mi odkup, ale tohle já dělat nebudu. Nemám na to čas ani náladu. Jednou týdně zabalím ryby na velkoobchod do Německa a to množství mi vydělá na náklady a zájmové chovy. 

V málokteré rybárně najdete ryby, které tam nejsou na výdělek. U spousty lidí jsou jen ryby na výdělek a není tam ani jedna pro radost. 

Když se ještě vrátíme k halančíkům, co vám přijde jako nejtěžší na jejich chovu? 
Rozmnožují se poměrně dobře, ale u spousty druhů je problém s líhnutím jiker. Například vějířovky. Po 3– 6 měsících zalijete pytlík, kouká na vás 100 jiker a vylezou čtyři rybičky. Znovu se to zasuší a vyleze třeba 20 rybiček a těch zbylých 70 z toho třeba už nikdy nedostanete. Další pytlíček a je tam 100 rybiček. 

Je to tedy nepředvídatelné. 
Odebírám pouze vykulená mláďata, která tam přežijí. Od Diapteronů odebírám co měsíc a půl kolem sta mláďat. To už je těžší ryba, ale když mají podmínky, co potřebují, tak se to dá. Většina druhů je poměrně snadno množitelná a odchovávatelná. 

Ryby z přírody se super třou, dobře se to líhne, ale jejich potomci už ne.  Třeba jim jen chybí jídlo z přírody. Například nějací mravenci nebo něco jiného. Takže se může stát, že se už nenamnoží, ale za tři roky tam někdo pojede zase na expedici a zase přiveze.  Jinak si nemyslím, že by byli halančíci špatně množitelní. Jsou druhy, které se množí obtížně, ale myslím si, že většina je poměrně snadno množitelná a obtížných bude okolo 30 %. To je samozřejmě jenom můj názor. 

Jde o to, jak to vnímá veřejnost, jestli to nevnímá jako krátkověkou obtížnou rybu. 

Všichni to znají jako Killifish a už jen ten název. 

Myslím, že to je snad holandsky potůček, možná něco jako kaluž. 
Ano, ono se říká, že v každé šlápotě od slona se ryby usídlí a namnoží. 

Pro začátečníky Fundulopanchax gardneri jsou velice jednoduše množitelný. Také Fundulopanchax amieti by se těm začátečníkům mohl dařit. Je také spousta ryb rodu Aphyosemion, jsou nádherné ryby a dají se množit snadno. Stačí jen trošku měkčí voda. 

A jak dlouho budou žít? 
Fundulopanchax ,Aphyosemion 2–4 roky. Epiplatys i 10 let a bude stačit 18–22 °C. 

Nothobranchius, krásná ryba. Do akvária skleničku od okurek. Dát tam 2 cm rašeliny nebo kokosovou drť, dát tam jednoho samečka a dvě samičky a budou se do toho vytírat.  Každý si může vyzkoušet. Slít rašelinu s jikrami, vymačkat to. Některé druhy je možné zalévat už i po jednom měsíci. 

Mně na tom přijde zajímavé, že pokud by si pak akvaristé chtěli dát pauzu, mohou jikry schovat, nechat dožít dospělé. 
Na to jsou super Nothobranchius. Ti se zalévají třeba až po 5–7 měsících, podle teploty. Dotřou chovné ryby, které po půl roce až osmi měsících umřou. Dokáží se množit i ve 20 °C každý den.  Samička dá například šest jiker denně. A pak si je zaleji kdy chci. 

Které halančíky máte nejoblíbenější? 
My zapálení halančíkáři bychom potřebovali mít všechny. Držel jsem asi 45 druhů a rozdal jsem je. Už to nešlo dál, toto množství je opravdu náročné obstarat. Zkusil jsem si od všeho něco. 

Druhý díl rozhovoru bude brzy zveřejněn.