Xiphophorus montezumae: Zapomenutý poklad mexických vod

Systematika

Podle revize, kterou v r.1990 provedli RAUCHENBERGER, KALLMAN A MORIZOT,  Xiphophorus montezumae-cortezi komplex zahrnuje celkem 6 druhů. Jedná se o zajímavé mečovky Xiphophorus birchmani LECHNER a RADDA, 1990; Xiphophorus continens RAUCHENBERGER, KALLMAN a MORIZOT, 1990; Xiphophorus cortezi ROSEN, 1960; Xiphophorus malinche RAUCHENBERGER, KALLMAN a MORIZOT, 1990; Xiphophorus montezumae JORDAN a SNYDER, 1900; Xiphophorus nezahualcoyotl RAUCHENBERGER, KALLMAN a MORIZOT, 1990. Tyto druhy se vyskytují nejvíce v povodí Rio-Panuco-Tamesi na severu Mexika.

Domovina

Rybky se vyskytují v severovýchodní části Mexika, Tamaulipas, severní Verakruz, San Luis Potosí. Základní forma se vyskytuje v relativně malém areálu povodí Rio Galinas v průměrné nadmořské výšce kolem 3OO m ve vodách čirých, celkem i rychle proudících a relativně chladných. Ve vodách Tamasopo se vyskytuje různé prostředí včetně písčitého až kamenitého podloží. 

Charakteristika

Jedná se o mírumilovnou živorodku, kterou můžeme chovat ve větších společenských nádrží. Pozor ovšem na přítomnost mečovek Xiphophorus helleri, se kterými se kříží. Mají pak vznikat jedinci o něco větší a odolnější než původní druh. Je to rybka citlivá na dusičňany. Z celého komplexu 6 druhů mečovek mají Montezumovy mečovky nejdelší mečík. Samečci při dobré péči dorůstají do 8 cm a stejně tak dlouhý mají i mečík! Je to dosti plachý druh, kterému vždy nějakou dobu trvá, než si zvykne na prostředí, kde je umístěn. 

Chov

Větší a dobře zarostlá nádrž i s možností plavání ve volném prostranství. Praktické jsou možnosti úkrytů, které zařídíme vložením kořenů nebo kamenů. Tam se pak slabší samečci mohou schovávat před dominantními jedinci. Teplotu udržujeme kolem 20-26 °C, pH 7-8, tvrdost mezi 10-20°dGH, dobrá filtrace i pravidelná výměna vody je nutností. Jsou to všežravci, nezapomínáme na živé, mražené nebo lyofilizované komáří larvy i rostlinnou složku. Velice dobře a s velkou chutí přijímají odkapsulované nauplie žábronožky solné.

Odchov

Rybky při dobrém krmení své mladé nepožírají. Proto je možné je chovat v druhových akváriích, kde pak vedle sebe plavou příslušníci několika generací. Druhou možností je samičku přelovit do „porodničky“ s objemem 10-20 l a jemnolistými rostlinkami, kde v klidu porodí svých 20-40 mladých. Březost samiček trvá asi 4-6 týdnů a proti mečovkám mexickým (Xiphophorus helleri) je ten zásadní rozdíl, že bříška samiček před porodem nejsou tak velká. Spíše blížící se porod poznáme podle tmavnutí černé skvrny samičky. Další odchov pak nečiní potíže. Lépe je použít jemnou živou potravu, ale i kvalitní umělé krmení je dobře přijímáno. 

Obrázky:

1. Jsou dva typy samečků mečovek Montezumových. Jednak ti větší, kterým mečík začne růst později, jednak ti samečci, kteří mají mečík již od menších velikostí. Ti pak jsou obyčejně v těle něco štíhlejší a jejich mečík má délku celého těla.
2. U samečků mečovek Montezumových existuje podobná rivalita jako u příbuzných druhů. Akvárium zpravidla ovládne nejsilnější sameček. Proto je důležité mít dostatek úkrytů, aby se v hierarchii níže postavení sokové měli kam schovat.
3. Při dobrém krmení mečovky Montezumovy svůj potěr nepožírají. Potěr mečovek Montezumových se nejvíce pohybuje v blízkosti rostlin.
4. Odchov mečovek Montezumových pak nečiní potíže, stále ale musíme sledovat optimální parametry vody s její dobrou filtrací.
5. Xiphophorus malinche byl pojmenován po domorodé indiánce La Malinche, která sehrála důležitou roli při dobyti Aztécké říše.
6. Xiphophorus nezahualcoyotl je pojmenován po obci v Mexiku. 
7. Mayové zanechali v Mexiku po sobě mnoho „stop“, nejznámější jsou v Chichen Itza.
8. Vody Tamasopo jsou jednou ze známých lokalit výskytu Xiphophorus montezumae.
9. V Mexiku je množství vod, kde žije celá řada mečovek.