Rozhovor s Romanem Štefankem (2. díl): Voda je klíč pro zdravé ryby!

První část rozhovoru si přečtěte zde

Voda: Klíčový faktor a výzvy

Roli hraje asi hodně krmení. 
Určitě. České ryby jsou o dost větší než zahraniční. Tady se hodně krmí živým. Vystavím roční rybu a je stejně velká jako od někoho jiného tříletá. Ale dovolená v Karibiku je pryč, tu si dají halančíci. 

Já zkoušel mikry a po přeočkování to zdechlo, tak jsem řekl, že už nechci a všechno kupujeme. Nitěnku, patentku, koretru, žábronožku dostávají 2x živou. Všude se u chovných párů líhnou potěry. 

Jak řešíte přípravu vody?
Voda je dneska obrovský problém.  Ve studnách je spousta škodlivých látek. Každý, aby měl aktivní uhlí. Kdo má dobrou vodu a vydrží mu v tom i náchylnější potěr, si musí vískat.  Voda začíná být velký problém víc než dřív. Dneska to je jenom o té vodě. 

Tady z Brd teče v potůčkách ještě poměrně dobrá voda. Kousek odsud měla voda 5 pH, jen se měnila vodivost.  Když dlouho nepršelo, tekla voda jako med. To se přidávalo k jikrám. Stačilo málo a šlo to. 

Protože teď teče každou chvíli něco jiného, musel jsem se naučit dělat vodu uměle, abych ji měl celý rok stejnou. Ale stejně není stejná. 

Ti, co mají vodu z řádu, tam se to mění. Přijde jaro a vrstvy na přehradách se protočí a ryby chcípají a pak po dvou měsících se to srovná a volají, že už to zase jde a na podzim přichází to samé. Zase se ty vrstvy promění. 

A vy tedy používáte aktivní uhlí?
Já nakonec ne. 

Už jsem tam aktivní uhlí chtěl dát. Měl jsem problémy, že Lorikálie ani nezačaly žrát a chcípaly. Teď najednou začaly držet. 

A osmózu nepoužíváte?
Osmózu pak používám jenom na halančíky a krevety. 

Pokud mi to nedají odvlhčovače, tak pustím osmózu, mám velkou profi. 200 l/hod. Pustím to jednou za čas na hodinu a mám vody spoustu.  Neonky tedy už neděláme. Pro ně jsme měli kolonu. 

Už se mi nechtělo mít s louhem a kyselinou při regeneraci nic společného, tak jsem to dal pryč.  Dneska spousta ryb bez kolony nejde udělat. Osmóza je málo. Nedokáže odstranit tolik, co dokáže kolona.  Komu stačí osmóza, musí být rád. Komu ne, musí přejít na kolonu. 

Co tedy děláte pro to, abyste měl pěkné ryby? 
Krmím živým. Suché halančíci moc nepřijímají. Obyčejnější druhy, například Fundulopanchax gardneri nebo i Fundulopanchax sjostedti a někteří Aphyosemion suché krmivo berou. 

Ještě k té vodě. U nás je třeba velmi tvrdá voda ze studně. 
Na tvrdou vodu můžete dělat Nothobranchius. V tvrdé vodě fungují super. Těžce trpí na oidium. V tvrdé zásadité vodě tahle nemoc nemá šanci. Ani na tření to Nothobranchius nevadí. 

Tak to je dobrý tip.  
Ty by vám tam určitě šly. Já s nimi musel skončit. Byl jsem na veterině a objevili tam tři druhy bakterií, tak jsem to vzdal. 

Jak to řešíte, když máte nějaké složitější nemoci?
Na rybách je téměř všechno, ale dokud je ryba v dobré kondici, tak s tím může žít. Pokud chvíli pobyde v dusitany zatížené vodě nebo nevhodném pH, tak okamžitě se začnou ty nemoci projevovat. 

Máte tedy nějaké odzkoušené veterináře?
Posílali jsme ryby do Českých Budějovic na veterinu, ještě když tam byl MUDr. Prouza na nemoci ryb. Nakonec jsme zjistili, že to lze vyléčit, ale musel bych v tom mít ty ryby permanentně, protože to je tady z té vody. Jenom to postihovalo Nothobranchius. Plavala u nich jiná ryba, ale jen tenhle Nothobranchius to dostal. 

Komunita a budoucnost akvaristiky

Co se týče halančíků, setkáváte se i mimo výstavy?
Na jaře míváme jarní setkání. Máme schůzi a dohodneme přípravu výstavy. Návštěvnost je tak 70 %. 

Soutěžíte i v zahraničí?  
Letos už jsme byli v Holandsku. Do Německa jsme vezli ryby. 

Do Španělska se nám nepodařilo dopravit ryby. Ještě bude v Itálii koncem června. Do Francie bych se chtěl jet podívat. 

To bude v září. Ve stejný termín jako v Praze to pak ještě bude i ve Švédsku. 

Měli jsme mít termín o týden dřív, ale kvůli výročí Botanické zahrady v Praze, tak nám ten termín nedali. 

Jak dlouho trvá příprava výstavy?
Korpusy, příprava písku, napouštění, navázání kytek na kamínky trvá asi kolem 3–4 dnů. 

Plány do budoucna

Jaké máte plány do budoucna?  
Rozšíření krevetek. Mám pro ně připravené a napuštěné nádrže, protože jsme si mysleli, že na 100 % z té Malajsie přiletí. Teď jsem dal odkaz do ZOO a uvidíme. Toužím po Aphyosemion joergenscheeli. To je pro mě výzva a top halančík. 

Teď jsem dostal jikry z Portugalska. Příští týden budu zalévat. 

A něco třeba domů?  
Jen to ne. Člověk je rád, že to doma nevidí. Je toho dost. Trávím tady ve sklepě veškerý čas. Já občas práci oddaluji, ale už vím, co můžu nechat na druhý den a co se musí udělat, i kdybych neměl jít spát. Ale občas se to taky nepovede. 

A to pak člověk lituje... To lituje, že to neudělal....
Určitě bych si pořídil Lorikárie, které se zahrabávají do písku, že jim koukají jenom oči. Jsou bílo-černé... Pseudohemiodon apithanos.  Ty jsou nádherné, ale uvidíme. Jsou docela drahé. Možná na důchod. Míval jsem i farlowelli. Teď mám šest druhů loricarií. 

Ovlivnil vás někdo?  
Hodně jsem se naučil od Luboše Borovky z Vodňan. S ním jsem i chvíli měl pěstírnu. Asi pět let. 

Když máte to štěstí, že se s vámi o tom někdo baví, tak je to super.  To se hodně dělo v Jižních Čechách. To, co jsem zažil tady ve Středních Čechách, to jsem nechápal. Jeden druhého do rybárny nepustí. Lžou si do očí a nechtějí si pomoct. Hlavně ať to ten druhý neodchová. 

Já rád poradím, ale každý má ty podmínky jiné a co funguje u mě, nemusí fungovat u ostatních. Třeba jsou dvě pěstírny na stejném řádu, jeden zkopíruje to samé od druhého a neudělá je. 

Mně to přijde takové omezené. Je úplně jedno, jestli ji bude dělat můj soused nebo někdo na Moravě. 

Stejně ty ryby všichni nabízejí na stejné velkoobchody.  Na jihu mi lidi přišli vstřícnější. Pomáhali si. 

Ano, i v článcích nebo publikacích pana MUDr. Bydžovského, který je z Českých Budějovic, jsou návody na odchov. Nebo v knize „Neonky“. 
Ono to stejně každý dělá úplně jinak a musí se to přizpůsobit pěstírně, hlavně vodě.  A stejně si to každý musí udělat podle toho, jak to funguje v jeho rybárně. Univerzální recept neexistuje. Někdo dělá neonku v 20 µS a někdo v 80 µS. Jediné, co je důležité, je pH.  Na obecnou neonku by nemělo padnout pod 6,5 pH. Pak už potěr má problém, obzvlášť když to spadne pod 6 pH. Když už se to rozplave, tak může být 7 pH. 

Někdo přitvrzuje od prvního dne. Každý si to vychytá, jak potřebuje. 

Já jsem toho na čas nechal. Znovu jsem začal až asi před sedmi lety. Předtím jsem měl hypotéku a splatnost ryb byla až na půl roku. A ještě to bylo těžké z těch firem dostat. Musel jsem tedy jít pracovat jinak.  Dřív firmy neplatily a teď už je to dobré. Pauzu jsem měl asi sedmiletou.  Neměl jsem nic a nesměl jsem do akvaristiky. A pak to začalo. Pořídíme si akvárko. Když už máme akvárko, tak uděláme pár čudel... 

Takže vám vlastně ryby pomohly, že jste si i ještě v docela dobré době pořídil nemovitost. 
To je pravda. To byla ještě rozumná cena. Ale ten začátek, asi první tři roky, tady byl hrozný. Od 5:00 do půlnoci. Neonky nešly, chcípaly, než jsem to vychytal. 

To si člověk myslí, že to umí, přestěhuje se a zjistí, že nic neumí a všechno od začátku. 

To je zajímavé, to říká víc akvaristů, že se přestěhuje a nejde to. 
Člověk se to naučí v něčem dělat a jak se změní voda, je to jinak. 

V těch Vodňanech se například v akváriích téměř úplně vypouštěla voda. Přes kotel se ohřála na 22 °C a rovnou se to dopouštělo k rybám.  Ryby byly obalené bublinkami, ale nebyl problém. Voda se nezakalila. Filtry se praly v pračce v Savu. Některé dokonce úplně vyschly. Daly se tedy úplně suché kostky molitanu do akvárií a voda byla super. 

Každý pátý den jsme měnili 90 % vody. Tady si nemůžu dovolit vyměnit víc jak půlku vody za týden.  U potěrů tak 10 %. Když vyměním víc, tak to pochcípá. 

Nevím, co se s tou vodou děje, ale tak to prostě je. Než se s tím člověk naučí pracovat, tak to chvíli trvá. 

Jak vidíte budoucnost akvaristiky jako takovou?  
Kroužky nejsou, spolky už taky moc ne. Já to vidím bídně. Asi by chtělo, aby se situace trochu urovnala.  Jakmile je nějaký problém, první, co jde stranou, jsou koníčky. Ryby, které jsou náročnější na energie, si lidi domů nedají. Nechtějí topit v akváriu na 28 °C. Už nad tím přemýšlí, jestli jim běží topítko, tak nevím. 

Dřív měl doma akvárium kdekdo. Doma to děti viděly a někdo si k tomu vybudoval vztah na celý život. Nebo vím, že lidi přijdou a řeknou: „My jsme vždycky doma měli akvárko. Chtěl bych si udělat akvárko.“ Ale dneska už spousta dětí nemůže říct, až vyrostou, že by ho chtěli, protože ho doma teď v dětství nemají.