Rozhovor s Romanom Štefankom (2. diel): Voda je kľúč pre zdravé ryby!

Voda: Kľúčový faktor a výzvy

Rolu hrá asi hodne kŕmenia. 
Určite. České ryby sú o dosť väčšie než zahraničné. Tady sa hodne kŕmi živým. Vystavím ročnú rybu a je rovnako veľká ako od niekoho iného trojročná. Ale dovolená v Karibiku je preč, tu si dajú kaprozúbky. 

Ja skúšal mikry a po preočkovaní to zdechlo, tak som povedal, že už nechcem a všetko kupujeme. Nitienku, patentku, koretru, žábronožku dostávajú 2x živú. Všade sa u chovných párov líhnú potery. 

Jak riešite prípravu vody?
Voda je dneska obrovský problém.  Ve studnách je spousta škodlivých látok. Každý, aby mal aktívne uhlí. Kto má dobrú vodu a vydrží mu v tom i náchylnejší potěr, si musí vyškriabať.  Voda začína byť veľký problém viac než dřív. Dneska to je len o tej vode. 

Tady z Brd teče v potôčkoch ešte pomerne dobrá voda. Kousek odsud mala voda 5 pH, len sa menila vodivosť.  Keď dlho nepršalo, tekla voda ako med. To sa pridávalo k jikrám. Stačilo málo a šlo to. 

Pretože teď teče každú chvíľu niečo iné, musel som sa naučiť robiť vodu umelo, aby som ju mal celý rok rovnakú. Ale rovnako nie je rovnaká. 

Ti, čo majú vodu z rádu, tam sa to mení. Príde jar a vrstvy na priehradách sa pretočia a ryby chcípajú a potom po dvoch mesiacoch sa to srovná a volajú, že už to zase ide a na jeseň prichádza to samé. Zase sa tie vrstvy premění. 

A vy teda používate aktívne uhlí?
Ja nakoniec nie. 

Už som tam aktívne uhlí chcel dať. Mal som problémy, že Lorikálie ani nezačali žrať a chcípali. Teď náhle začali držať. 

A osmózu nepoužívate?
Osmózu potom používam len na kaprozúbky a krevety. 

Pokud mi to nedajú odvlhčovače, tak pustím osmózu, mám veľkú profi. 200 l/hod. Pustím to raz za čas na hodinu a mám vody spoustu.  Neonky teda už nedeláme. Pre ne sme mali kolonu. 

Už sa mi nechcelo mať s lúhom a kyselinou pri regenerácii nič spoločného, tak som to dal preč.  Dneska spousta ryb bez kolony nejde urobiť. Osmóza je málo. Nedokáže odstrániť toľko, čo dokáže kolona.  Komu stačí osmóza, musí byť rád. Komu nie, musí prejsť na kolonu. 

Co tedy děláte pro to, abyste měl pěkné ryby? 
Krmím živým. Suché kaprozúbky moc neprijímajú. Obyčajné druhy, napríklad Fundulopanchax gardneri alebo i Fundulopanchax sjostedti a niektoré Aphyosemion suché krmivo berú. 

Ještě k té vodě. U nás je třeba velmi tvrdá voda ze studně. 
Na tvrdú vodu môžete robiť Nothobranchius. V tvrdej vode fungujú super. Ťažko trpia na oidium. V tvrdej zásaditej vode táto choroba nemá šancu. Ani na trenie to Nothobranchius nevadí. 

Tak to je dobrý tip.  
Ty by vám tam určite šli. Ja s nimi musel skončiť. Bol som na veterině a objevili tam tri druhy baktérií, tak som to vzdal. 

Jak to řešíte, když máte nějaké složitější nemoci?
Na rybách je téměř všechno, ale dokud je ryba v dobrej kondici, tak s tým môže žiť. Ak chvíľu pobudne v dusitany zaťažené vode alebo nevhodnom pH, tak okamžite sa začnú tie nemoci prejavovať. 

Máte tedy nějaké odzkoušené veterináře?
Posílali jsme ryby do Českých Budějovic na veterinu, ešte keď tam bol MUDr. Prouza na nemoci ryb. Nakoniec sme zistili, že to lze vyléčit, ale musel bych v tom mít ty ryby permanentně, protože to je tady z té vody. Jenom to postihovalo Nothobranchius. Plavala u nich jiná ryba, ale jen tenhle Nothobranchius to dostal. 

Komunita a budoucnost akvaristiky

Co se týče kaprozúbek, setkáváte se i mimo výstavy?
Na jaře míváme jarní setkání. Máme schůzi a dohodneme přípravu výstavy. Návštěvnost je tak 70 %. 

Soutěžíte i v zahraničí?  
Letos už jsme byli v Holandsku. Do Německa jsme vezli ryby. 

Do Španělska se nám nepodařilo dopravit ryby. Ještě bude v Itálii koncem června. Do Francie bych se chtěl jet podívat. 

To bude v září. Ve stejný termín jako v Praze to pak ještě bude i ve Švédsku. 

Měli jsme mít termín o týden dřív, ale kvůli výročí Botanické zahrady v Praze, tak nám ten termín nedali. 

Jak dlouho trvá příprava výstavy?
Korpusy, příprava písku, napouštění, navázání kytek na kamínky trvá asi kolem 3–4 dnů. 

Plány do budoucna

Jaké máte plány do budoucna?  
Rozšíření krevetek. Mám pro ně připravené a napuštěné nádrže, protože jsme si mysleli, že na 100 % z té Malajsie přiletí. Teď jsem dal odkaz do ZOO a uvidíme. Toužím po Aphyosemion joergenscheeli. To je pro mě výzva a top halančík. 

Teď jsem dostal jikry z Portugalska. Příští týden budu zalévat. 

A něco třeba domů?  
Jen to ne. Člověk je rád, že to doma nevidí. Je toho dost. Trávím tady ve sklepě veškerý čas. Já občas práci oddaluji, ale už vím, co můžu nechat na druhý den a co se musí udělat, i kdybych neměl jít spát. Ale občas se to taky nepovede. 

A to pak člověk lituje... To lituje, že to neudělal....
Určite bych si pořídil Lorikárie, které se zahrabávají do písku, že jim koukají jenom oči. Jsou bielo-černé... Pseudohemiodon apithanos.  Ty jsou nádherné, ale uvidíme. Jsou docela drahé. Možná na dôchodok. Míval jsem i farlowelli. Teď mám šest druhů lorikárií. 

Ovlivnil vás někdo?  
Hodně jsem se naučil od Luboša Borovky z Vodňan. S ním jsem i chvíli měl pěstírnu. Asi pět let. 

Když máte to štěstí, že se s vámi o tom někdo baví, tak je to super.  To se hodně dělo v Jižních Čechách. To, co jsem zažil tady ve Středních Čechách, to jsem nechápal. Jeden druhého do rybárny nepustí. Lžou si do očí a nechtějí si pomoct. Hlavně až to ten druhý neodchová. 

Já rád poradím, ale každý má ty podmínky jiné a co funguje u mě, nemusí fungovat u ostatních. Třeba jsou dvě pěstírny na stejném řádu, jeden zkopíruje to samé od druhého a neudělá je. 

Mně to přijde takové omezené. Je úplně jedno, jestli ji bude dělat můj soused nebo někdo na Moravě. 

Stejně ty ryby všichni nabízejí na stejné velkoobchody.  Na jihu mi lidi přišli vstřícnější. Pomáhali si. 

Ano, i v článcích nebo publikacích pana MUDr. Bydžovského, který je z Českých Budějovic, jsou návody na odchov. Nebo v knize „Neonky“. 
Ono to stejně každý dělá úplně jinak a musí se to přizpůsobit pěstírně, hlavně vodě.  A stejně si to každý musí udělat podle toho, jak to funguje v jeho rybárně. Univerzální recept neexistuje. Někdo dělá neonku v 20 µS a někdo v 80 µS. Jediné, co je důležité, je pH.  Na obecnou neonku by nemělo padnout pod 6,5 pH. Pak už potěr má problém, obzvlášť když to spadne pod 6 pH. Když už se to rozplave, tak může být 7 pH. 

Někdo přitvrzuje od prvního dne. Každý si to vychytá, jak potřebuje. 

Já jsem toho na čas nechal. Znovu jsem začal až asi před sedmi lety. Předtím jsem měl hypotéku a splatnost ryb byla až na půl roku. A ještě to bylo těžké z těch firem dostat. Musel jsem tedy jít pracovat jinak.  Dřív firmy neplatily a teď už je to dobré. Pauzu jsem měl asi sedmiletou.  Neměl jsem nic a nesměl jsem do akvaristiky. A pak to začalo. Pořídíme si akvárko. Když už máme akvárko, tak uděláme pár čudel... 

Takže vám vlastně ryby pomohly, že jste si i ještě v docela dobré době pořídil nemovitost. 
To je pravda. To byla ještě rozumná cena. Ale ten začátek, asi první tři roky, tady byl hrozný. Od 5:00 do půlnoci. Neonky nešly, chcípaly, než jsem to vychytal. 

To si člověk myslí, že to umí, přestěhuje se a zjistí, že nic neumí a všechno od začátku. 

To je zajímavé, to říká víc akvaristů, že se přestěhuje a nejde to. 
Člověk se to naučí v něčem dělat a jak se změní voda, je to jinak. 

V těch Vodňanech se například v akváriích téměř úplně vypouštěla voda. Přes kotel se ohřívala na 22 °C a rovnou se to dopouštělo k rybám.  Ryby byly obalené bublinkami, ale nebyl problém. Voda se nezakalila. Filtry se praly v práci v Savu. Některé dokonce úplně vyschly. Daly se tedy úplně suché kostky molitanu do akvárií a voda byla super. 

Každý pátý den jsme měnili 90 % vody. Tady si nemůžu dovolit vyměnit víc jak půlku vody za týden.  U potěrů tak 10 %. Když vyměním víc, tak to pochcípá. 

Nevím, co se s tou vodou děje, ale tak to prostě je. Než se s tím člověk naučí pracovat, tak to chvíli trvá. 

Jak vidíte budoucnost akvaristiky jako takovou?  
Kroužky nejsou, spolky už taky moc ne. Já to vidím bídně. Asi by chtělo, aby se situace trochu urovnala.  Jakmile je nějaký problém, první, co jde stranou, jsou koníčky. Ryby, které jsou náročnejší na energie, si lidi domů nedají. Nechtějí topit v akváriu na 28 °C. Už nad tím přemýšlí, jestli jim běží topítko, tak nevím. 

Dřív měl doma akvárium kdekdo. Doma to děti viděly a někdo si k tomu vybudoval vztah na celý život. Nebo vím, že lidi přijdou a řeknou: „My jsme vždycky doma měli akvárko. Chtěl bych si udělat akvárko.“ Ale dneska už spousta dětí nemůže říct, až vyrostou, že by ho chtěli, protože ho doma teď v dětství nemají.