Anomalochromis thomasi "Guinea": Poříďte si tuto fascinující rybku z Afriky

Z afrických řek pochází mnoho nádherných rybek různých čeledí, mezi kterými zaujaly naše akvaristy vedle teter především cichlidky.

Obrovskou nevýhodou jsou neustálé nepokoje v některých lokalitách černého kontinentu, proto především řeka Kongo skrývá mnohá tajemství. Rybka, která je již u nás dostatečně známa, je cichlidka Thomasova. Označení „pestřenec“ Thomasův je používán v naší literatuře rovněž, cichlidáři ale tento termín používají spíše pro zástupce rodů Pelmatochromis, Pelvicachromis a některých dalších. Vedle základní formy se u nás rozšířila i něco barevnější varianta z Guiney. Asi největší předností ryby je fakt, že se vytírají na podkladě ve volném prostranství a o snůšku se starají oba rodiče. Tak mohou i zcela běžní akvaristé sledovat to, co je u většiny jiných akvarijních rybek záhadou. Odchov mladých ve společné nádrži. 

Domovina

Tuto rybku rádi chovají jak specializovaní cichlidáři, tak ale hlavně běžní „koníčkáři“. Velikou předností je její mírumilovnost i celkem snesitelné rozměry. Ač v literatuře se uvádí zpravidla více, ve skutečnosti v akváriích samečci dorůstají do 7-8 cm, samičky pak do 6-6,5 cm (literatura udává maximální velikost většinou 10 cm u samečků, 7 cm u samiček).
Jsou to rybky, které se docela dobře hodí do společenských akvárií středních i větších rozměrů do společnosti velikostně odpovídajících rybek pro svoji mírumilovnost. U nás známé populace základní varianty pocházejí nejčastěji ze Sierra Leone a západní Libérie, popisovaná varianta „Guinea“ žije, jak již z názvu vyplývá, ve vodách jihovýchodní Guiney. Zde obývá obvykle v menší a pomalu tekoucí lesní potůčky s čirou, dobře prokysličenou, měkkou a lehce kyselou vodou. Mezi jinými jim tam společnost tvoří nám dobře známé perlovky červené Hemichromis bimaculatus (nově Rubitacochromis bimaculatus), dále Hemichromis paynei (nově Rubitacochromis payenei) i Pelvicachromis humilis.  Rybky v naší literatuře můžeme nalézt i pod neplatnými synonymy, jako jsou Haplochromis thomasi, Hemichromis thomasi, Paratilapia thomasi, Pelmatochromis thomasi. U nás známé populace pocházejí nejčastěji ze Sierra Leone event. z Libérie.

Rybku znají akvaristé relativně krátce

V r. 1998 se objevily v sousedním Rakousku rybky tohoto druhu označované jako Anomalochromis thomasi „Guinea“. Jsou od známé základní formy lehce odlišitelné jak výrazným pruhováním, tak i krásně červeně zbarvenou duhovkou. Rybky jsem tehdy jako jeden z prvních akvaristů získal od starého přítele Hanse Grubera, jehož sklon k africkým rybám je všeobecně znám.  

Krásné exempláře byly umístěny do mého 90litrového akvária, kde jim společnost zajišťovaly cichlidky Ramirezovy a některé menší druhy teter. Na dně akvária, které bylo vybaveno mnoha úkryty, žili také krunýřovci Rineloricaria sp. „Rot“ a Ancistrus sp. Nádrž byla poměrně hustě osázena rostlinami druhu Anubias, které mi již dlouhou dobu připomínají poslední návštěvu, u již zesnulého přítele Pavla Gabriela, v nádrži jsem umístil i řadu kořenů, které nabízely množství úkrytů. 

Rozlišení pohlaví

Jako u většiny zástupců rybek „rodičovské skupiny cichlidek“, tedy těch druhů, kde se starají o snůšku i potěr oba jedinci asi stejnou měrou, je u cichlidek Thomasových někdy problém rozlišit, kdo je sameček a kdo samička. U dospělců jsou samečci něco větší, zpravidla i bledší, u formy „Guinea“ dospívající, a hlavně dospělá samička zaujme nejen nádherně červenýma očima, ale i sytějším vybarvením. Při tření je pak všechno jednoduché, samička má nejen oblejší a plnější bříško, ale i silnější a tupě zakončenou třecí papilu, sameček ji má užší a ostřeji zakončenou.  

Jednoduchý chov

Protože jsem chtěl rybky původně jen fotografovat, pořídil jsem si tři jedince, jednoho samečka a dvě samičky. Bylo velice zajímavé sledovat jejich životní projevy až do dospělosti, kdy pohlavně dospěly a obě samičky začaly naznačovat zájem o tření. Sameček se zkamarádil vždy s tou samičkou, se kterou se následně vytřel, zatímco oba tito dočasní partneři pak odháněli onu zbylou samičku. Za 2 týdny nato se ale situace obrátila, když se sameček chtěl vytírat s druhou samičkou, která byla „odpočatá“ a dobře připravená ke tření.

Výtěry se opakovaly s pravidelnou přesností i proto, že rybky byly vydatně krmeny kvalitním planktonem, občasně i naupliemi artemií, přidával jsem pravidelně koretry a patentky, obojí asi jednou týdně. Snad i proto se udržovaly po celou dobu ve velice dobré kondici i s nádherným vybarvením. Sameček neustále projížděl po nádrži, rozpínal ploutve před právě oblíbenou samičkou, zatímco druhou pronásledoval, ostatních rybek si ale naprosto nevšímal. Voda v nádrži byla běžná vodovodní, pH kolem 6,6-6,8, teplota mezi 24-26 °C, o proudění vody a její odpovídající čistotu se staral v nádrži tehdy již 10 let a dodnes fungující vnitřní filtr firmy Eheim.

Pozor na malé tetry

Jako třecí substrát rybky používaly většinou listy Anubiasů, mně bylo ale líto tyto listy odštipovat, abych snůšku přenesl do jiné nádrže. Navíc jsem uchvácen počínáním těchto drobných rybiček, které v nádrži dorůstají jen asi 5-6 cm, zato se ale oba rodiče pečlivě o snůšku i o vylíhlé mladé starají.

Největšími jejich nepřáteli byly ani ne tak něco robustnější a rychlejší tetry Astyanax sp., jako především obyčejné neonky Paracheirodon innesi a červené neonky Paracheirodon axelrodi. Tyto rybky zřejmě pro svoji malou velikost nebudily u rodičů podezření, že by mohly potěru ublížit, proto se mohly beztrestně přibližovat až ke snůšce, kde pak zcela nenápadně požíraly jednoho jedince po druhém, až během dvou dní zůstali rodiče bezdětní. Až na přímluvu kamarádů jsem odstranil jednou list s jikrami, které byly světlé, o průměru asi 1,5-2 mm v počtu asi 300 kusů.

Jikry jsem umístil obvyklým způsobem do zvláštní nádrže s jemným vzduchováním, které zabezpečovalo přísun prokysličené vody k jikrám a nahrazovalo tak trvalé ovívání snůšky ploutvemi rodičů. Voda byla obvyklá vodovodní českobudějovická, propracovaná ze společného akvária se stejnými parametry. K líhnutí docházelo při teplotě asi 26 °C za 2 dny, po rozplavání rybky přijímaly hned bez problémů čerstvě vylíhlé nauplie menších druhů artemií.

Mladé jsou velice žravé a dobře rostou. Nevýhodou tohoto druhu je, že mladé jsou zpočátku takové „šedé myši“ akvária, jejich krásné vybarvení se dostavuje až mnohem později. Máme na mysli, že jsou ale dost žravé a aby při jejich intenzivní látkové výměně nedocházelo k biologickým kalamitám s následným výskytem řady onemocnění, nezapomínáme na pravidelnou výměnu vody.

Problémy odchovu

Odchov je poměrně snadný, bohužel ale, opět i jako u jiných zástupců rodičovské skupiny, rybky se musejí péči o mladé naučit. Někdy dochází k požrání snůšky u prvních výtěrů, jindy zase menší rybky, a především malé tetry, snůšku požerou, když rodiče se starají o jiné a mnohdy nedůležité věci.  

Diapozitivy:

1. Dospělý sameček cichlidky Thomasovy, var. Guinea
2. Mladá samička nemá ještě červeně zbarvené oči.
3. Sameček je vždy větší než samička, mohutnější.
4. Samička se dvoří samečkovi.
5. Sameček se ukazuje samičce v celé své kráse, začátek tření. 
6. Nejprve samička klade jikry na list rostliny.
7. Sameček jikry vzápětí oplozuje.
8. Po vytření je u snášky neustále některý z partnerů.