Příběh Nannocharax: Jak africké drobnoústky dorazily do Evropy

Dr. Vladko Bydžovský
České Budějovice
Sdílet článek

Rod Nannocharax (Characiformes: Distichodontidae) zastupuje v afrických vodách specifickou skupinu drobných teter, které se v akvaristice dosud vyskytují spíše okrajově. Přesto právě tyto ryby zaujaly řadu významných evropských chovatelů a staly se předmětem dlouhodobého chovatelského zájmu. Tento text shrnuje historické i aktuální poznatky o jejich chovu, rozmnožování a ekologii v přírodě.

Africké drobnoústky rodu Nannocharax patří stále mezi rarity, k nám se dostaly začátkem tohoto století díky laskavosti prof. Otto GARTNERA, který mi ze svého chovu věnoval 15 vzrostlých exemplářů.  Sám své ryby chová od r. 1985, kdy je dostal od svých přátel. Tehdy i u nás známí halančíkáři Eduard PÜRZL a O.HOFMANN lovili v jižním Gabunu na horním toku řeky Ngounié, která se nedaleko u Lambarene vlévá do řeky Ogowe. Tak kromě jiných ryb nalovili i tyto vzácné skvosty. Spolupráce akvaristů nemá hranice ani omezení.

Historie dovozu a chovu v Evropě

Z tehdy dovezených jedinců vznikl další chov. Mladé převezl u nás dobře známý Johann POSCH (1987) přes „železnou oponu“ do východoněmeckého Výmaru H.ENGELHARDTOVI, který je předal známému specialistovi na sumečky Dr. H.J.FRANKEMU. Ten je odchoval a z jeho chovu mohl získat zkušenosti s jejich odchovem nestor české akvaristiky Dr. Stanislav FRANK (1991). Ten ovšem tehdy zaměnil latinský název za Nannocharax latifasciatus, které byly popsány 1989.  O rok později uveřejnili své zkušenosti i dva pracovníci Přírodovědného muzea v Drážďanech (Dr. A.ZARSKE a K. GEIßLER). 

Domovina a přírodní prostředí

Většina z dosud známých asi 27 druhů rodu Nannocharax (Characiformes, Distichodontidae) žijí v západní, méně v centrální Africe. Prof. GARTNER se proslavil řadou cest do Afriky, které absolvoval s mnoha významnými akvaristy, jakými jsou Horst LINKE, prof. Dr. Alfred RADDA aj.

Prvně zde byl již v r. 1972. Prostudoval mnoho míst výskytu této africké drobnoústky.  Náš druh pochází z Gabunu. Asi 18 km severně od Akuré zjistili s prof. Raddou teplotu vzduchu 33°C, teplotu vody 32°C a vodivost 275 µS/cm s pH kolem 7.  Vody byly vesměs bohaté a rybí obsádku, vedle dvou druhů Nannocharax (Nannocharax parvus a Nannocharax fasciatus) zde chytili Brycinus longipinnis, dva druhy parmiček, tilapií, dva druhy rodu Hemichromis, Nannaethiops unifasciatus, dva druhy hlavaček Kribia kribensis a Kribia nana, Pantodon buchholzi, Epiplatys fasciatus, Aplocheilichthys macrophthalmus a Procatopus aberrans.

Příbuznost jihoamerických a afrických teter

Již v dřívějších článcích o afrických tetrách jsem se o této problematice zmiňoval. Málo komu je známa blízká příbuznost afrického rodu Nannocharax s jihoamerickými drobnůstkami rodu Nannostomus, ale i rodem Characidium.  Všechno jsem to vesměs drobnější tetry. Jen zřídka dosahují až 9 cm, mají malé tlamky

Chov v akváriu

Africké drobnoústky mají jednu a základní nevýhodu. Přijímají pouze živou potravu. Proto jsem po letech obnovil chov roupic, začal více jezdit na rybníky lovit plankton. Používám nitěnky a v nouzi nauplie artemií. Koretry nebo komáří larvy jsou vyslovenou lahůdkou. Pro mých 15 kusů jsem zařídil asi 60litrovou nádrž s běžnou českobudějovickou (tedy měkkou) vodou, na dně jemný písek. Dobrá filtrace, pravidelná výměna vody, teplota kolem 24-25°C.  Ryby jsou vysloveně veselé, ale stále velmi plaché. Zdržují se v dolních a středních partiích akvária. 

Odchov

Třecí pokusy u rybek jsem prováděl opakovaně, ale vzhledem k mému pracovnímu zatížení se ryby třely vždy v době, kdy jsem byl v zaměstnání. Proto využívám zkušeností svého letitého přítele. V r. 1986 popsal prof. GARTNER do té doby ještě nikde nepozorované třecí chování, a to následovně.

Než dojde k samotnému tření, obeplouvá sameček zezadu samičku. Sameček má v tomto stádiu námluv jasně viditelný, uhlově černý postranní proužek, všechny ploutve, kromě prsních, jsou krvavě rudě zabarveny a začervenalá je i oblast břišních partií.  Ze začátku se samička snaží uniknout, po chvilce však, v blízkosti třecího substrátu, zastaví a čeká na samečka.  Ten se k ní postaví paralelně, pak ji obepluje a pomocí otevřených skřelí zafixuje hlavu samičky. Tato fixace může být jak z pravé, tak z levé strany. Pak se k sobě rychlými pohyby otočí a v tomto okamžiku dojde k vlastnímu tření. Tento postup jsou rybky pak schopné po sobě několik hodin opakovat. Jediné, co se v této situaci prodlužuje, jsou pauzy, které se úměrně dlouhé době tření stejnoměrně prodlužují. 

Pro tření jsem používal většinou 5litrové vytíračky, jako používám pro červené neonky a podobné tetry. V nich se ryby třely většinou do 4.-5.dne. Pokud jsem použil mé oblíbené vytíračky rozměrů 30x30x15 cm, které používám pro tření importů, tření následovalo hned další den po nasazení do nádržky. Problémy byly s chemismem vody, zkoušel jsem různé možnosti.

Poznatky z praxe a doporučení

Abych napověděl čtenářům, kteří by se o odchov chtěli pokusit, uvádím následující zajímavou historku. V 3 vytíračkách jsem použil různé parametry vody. Z jedné, ve které jsem zjistil asi 30 průsvitných a lehce nažloutlých jiker o průměru asi 1 mm, jsem přemístil trs rostlinky do vedlejšího akvária, kde právě docházelo k vykulení potěru Farlowella acus. Domníval jsem se, že k tření došlo nad roštem, na rostlince jsem žádné jikry neviděl. V původní vytíračce měla voda 67 µS/cm. U krunýřovců byla voda o vodivosti 320 µS/cm. K mému překvapení se v této vodě vylíhlo a rozplavalo asi 8 mladých afrických drobnoústek. Musím přiznat, že prosperovaly lépe než jejich sourozenci ve vodě měkké.  

Z toho vyplývá následující. Jiker bývá obvykle méně, O.GARTNER míval 12-70 mladých z výtěru, u mě výtěry dosahovaly obvykle 10-40 ks.  Ryby nasazujeme v párech, voda je ideální lehce kyselá, pH kolem 6,5-6,8, vodivost 100-200 µS/cm i více, žádné uhličitany! K líhnutí při teplotě 24-25 °C dochází asi po 30 hodinách, po asi 5 dnech dojde k rozplavání krásně černě pigmentovaných mladých.  První potravou je trepka nebo Protogen granulát, pak přecházíme postupně na jemné nauplie žábronožky solné případně prachovou potravu. Později přidáváme větší sousta, stále ale jenom živou potravu! Ve stáří 2 měsíců dosahují ryby kolem 20-25 mm. 

Obrázky

  1. Dospělý samec Nannocharax parvus.
  2. Samička dobře připravená ke tření.
  3. 5litrová vytíračka běžně zařízená, sameček vpředu. 
  4. V 12litrové vytíračce dochází ke tření rychleji, zpravidla následující den po přelovení.
  5. Hejno Nannocharax parvus den po vylíhnutí, rybky jsou překvapivě velké.
  6. 3 týdny starý jedinec.
  7. 6 týdnů starý jedinec. 
  8. Mladé ryby se pod listy rostlin této velikosti hledají obtížně.
  9. Prof. Otto Gartner ve svém odchovně.   

 
 

Publikováno: 4. 6. 2025
330
2
Zapnout upozornění na nový článek