Chov akvarijních ryb: Vášeň, mýty kolem krmení a odvrácená strana velkochovů

Chov akvarijních ryb je pro mnohé celoživotní vášní, která s sebou přináší neustálé objevování nových poznatků. V novém díle seriálu Hovory nad hladinou se o své bohaté zkušenosti podělil známý akvarista Josef Pejša. Josef Pejša je nejenom úspěšným profesionálním akvaristou a známým chovatelem terčovců, ale v minulosti choval také více než 50 druhů afrických cichlid najednou a nahlédl do problematiky průmyslových velkochovů ryb.  

Co všechno obnáší chov terčovců, jak jim namíchat tu správnou krmnou směs a co se děje za zdmi rybích továren?  

Cichlidy z jezera Malawi

Africké cichlidy z jezera Malawi jsou díky svému atraktivnímu zbarvení a vysoké odolnosti ideální volbou i pro začátečníky. Ve srovnání s rybami z Jižní Ameriky snesou mnohem větší zatížení vody dusíkatými látkami. Na kvalitu vody jsou méně náročné než cichlidy z jezera Tanganika, které při zhoršených podmínkách rychle přestávají žrát a chřadnou.

Při jejich chovu je však nutné pamatovat na jejich chování:

Ryby z Malawi jsou poměrně teritoriální a potřebují hodně úkrytů. Jakmile máte zaběhlou skupinu, noví jedinci se mezi ně pouští jen velmi těžko, původní osazenstvo je schopné je zlikvidovat. 

Vodu v akváriu pro tyto africké ryby lze udržovat na správných hodnotách pH za pomoci obyčejné jedlé sody a vápence. Zajímavostí je, že v samotném jezeře Malawi je prokazatelně horší viditelnost než v Tanganice. Josef Pejša se domnívá, že je to způsobeno vyšší eutrofizací vody – tedy vyšším obsahem dusíku a fosforu. Bohatý výskyt fytoplanktonu a řas je pak zřejmě i důvodem, proč tamní ryby dorůstají větších rozměrů. Kvůli dlouhému trávicímu ústrojí vyžadují cichlidy z Malawi významný podíl rostlinné stravy; pan Pejša jim v minulosti přilepšoval salátem, ovesnými vločkami nebo spařenými těstovinovými písmenky.  

Kontroverzní téma: Patří hovězí srdce do směsi pro ryby?

Mezi akvaristy dodnes koluje mýtus, že krmit ryby konkrétně hovězím či krůtím srdcem je naprosto nepřirozené a škodlivé. Josef Pejša však tento názor vyvrací a odkazuje na historii. Průkopníkem tohoto trendu byl světoznámý chovatel terčovců Jack Wattley, který s krmením srdcem dělal velmi úspěšné pokusy. Obří evropské farmy, jako byl například slavný Diskuszucht Stendker (který před pár lety ukončil činnost), krmily své chovy výhradně směsmi z hovězího srdce a spotřebovávaly ho celé tuny ročně.

Ryby jsou v přírodě přizpůsobené k tomu, aby v rámci přežití sežraly i věci, které nejsou v jejich prostředí zcela běžné, a dokážou je strávit,“

Odpůrcům krmení masem doporučuje podívat se na složení běžných komerčních granulí od velkých výrobců – často v nich najdete sušené mléčné výrobky, mouku nebo vejce, což jsou suroviny, které ryby v přírodě potkají stejně těžko jako krávu.  

Krmení masovou směsí má však svá jasná pravidla:

• Nesmí jít o čistou svalovinu: V přírodě ryba sežere celého živočicha včetně šupin, kostí a trávicího traktu plného enzymů. Samotná svalovina nestačí a směs musí být vyvážená.  
• Nutnost rostlinné složky: Terčovec je všežravec a potřebuje v potravě nestravitelné balastní látky. Josef Pejša do svých masových směsí úspěšně přidává spařené mladé kopřivy ze svého záhonu nebo mražený špenát. Rybám se tak potrava lépe tráví a jejich kal drží pohromadě, takže se voda nepodkaluje.  
• Vitamíny a minerály: Domácí masovou směs lze na rozdíl od granulí snadno obohatit o betakaroten pro lepší vybarvení ryb nebo o vitamín D pro posílení imunity a odolnosti.  
• Pozor na překrmování: Ryby musí krmivo sežrat na počkání. Maso obsahuje hodně fosforu, což při zanedbané údržbě, nedostatečné výměně vody a slabé filtraci vede k růstu nežádoucích řas.  

Odvrácená strana velkochovů: Krevety a lososi na antibioticích

V Hovorech nad hladinou došlo i na srovnání s komerčními velkochovy ryb a mořských plodů určených pro lidskou spotřebu. Zatímco v akvaristice se chovatelé většinou snaží o maximální přirozenost, průmyslový chov lososů či krevet funguje čistě na bázi maximalizace zisku a intenzivního výkrmu.  

Podle Josefa Pejši jsou tyto velkochovy extrémně přehuštěné, což přirozeně generuje obrovské riziko nemocí a parazitů. Aby se v kruhových nádržích krevet nebo v klecových chovech lososů udržela zvířata při životě, jsou chovy doslova „koupány“ v antibioticích, pravidelně očkovány a podrobovány antiparazitálním koupelím. Jelikož se jedná o drahé komodity, zachraňuje se chemickou cestou každý kus. Výslední „brojleři“ krmení granulemi pak mají s divokými lososy jen pramálo společného. Potvrzují to i zkušenosti z intenzivních úhořích nebo pstružích farem v Itálii a Španělsku, kde uměle vykrmené ryby vykazují zcela jinou kvalitu a chuť masa než ryby ulovené ve volné přírodě.  

Celý rozhovor si poslechněte na YouTube kanálu ForAquarist: