Šnekáči – malé ryby tělem, velké duchem

Úvod do světa šnekáčů

V tomto článku bych se rád zaměřil na moje zkušenosti s chovem mé oblíbené skupiny ryb - tzv. "šnekáčů". Jsou to zajímavé ryby, jejichž život je vázaný na ulity na dně jezera, kde se vytírají. Většina druhů je drobných a měří několik centimetrů. I přes svojí velikost jsou to velmi nebojácné rybky, které velmi urputně brání těsné okolí svojí ulity.

Při údržbě akvária se některé druhy nebojí zaútočit na ruce chovatele, pokud se přiblíží příliš k jejich ulitě, což při obvyklé velikosti těchto ryb v rámci několika málo centimetrů působí poněkud komicky.

Vhodné nádrže a ideální spolubydlící

Jelikož tyto vesměs drobné ryby (kromě občasného vyhrabání) nepoškozují akvarijní rostliny, lze je chovat v rostlinami osázených nádržích podle druhu již od 30 litrů.

Soužití s jinými druhy ryb z Tanganiky bývá při vhodně zvolených spolubydlících bezproblémové. Je třeba zvolit takové druhy, které si se šnekáči nebudou navzájem překážet.

Podle velikosti nádrže jsou nejvhodnějšími spolubydlícími menší druhy rodu Neolamprologus a pelargicky žijící Cyprichromis nebo Paracyprichromis. K mohutnějším druhům šnekáčů se hodí větší druhy rodu Altolamprologus, Lepidiolamprologus nebo Neolamprologus. Naopak méně vhodní spolubydlící jsou druhy, které se zdržují v těsné blízkosti dna jako jsou zástupci rodů Callochromis, Enantiopus, Xenotilapia a další.

Parametry vody a technika krmení

Pro chov šnekáčů doporučuji teplotu vody kolem 24-26 ºC, hladina dusičnanů pod 30mg a pH 8. Ke krmení předkládám menším druhům živý nebo mražený plankton, artemii a kvalitní vločkové krmivo. Větší druhy si poradí i s koretrou a kvalitními granulovanými krmivy. Pro odkrmení rodičům odebraného potěru používám nauplii artemie, kterou postupně nahrazuji jemným planktonem a podle velikosti postupně přidávám mraženou artemii a vločkové krmivo. V případě odchovu ve společném akváriu s rodiči si potěr vystačí s mraženým planktonem a vločkami, které přijímá při krmení rodičů. Potěr většiny druhů roste poměrně rychle a jeho odchov bývá bezproblémový.

Systematika a specifika chovu

Šnekáči se vyskytují po celém jezeře a mnoho druhů se v rámci svého druhu liší zbarvením podle lokality výskytu, což je u ryb z Tanganiky poměrně běžný jev. Pro zjednodušení jsem jednotlivé druhy sloučil do několika skupin, které jsou si blízké a jejich chov je totožný nebo se liší jen malými detaily. V současné době jsou některé druhy podle různých autorů přeřazeny z rodu Lamprologus do rodu Neolamprologus, což není předmětem tohoto článku, takže je pro chovatelské účely tohoto článku “ponechám“ v původním rodu.

Výčet druhů šnekáčů je širší než zmiňuji v tomto článku, ale jelikož s chovem některých druhů nemám zkušenosti, tak jsem je vynechal. Naopak jsem mezi šnekáče zahrnul i skupinu, která se anglicky nazývá mud-dwellers. To jsou ryby, které v akváriu lze odchovávat v ulitách (nebo plastových trubkách zahrabaných v písku), ale v přírodě se rozmnožují v norách vyhloubených v blátě na dně jezera.  

Detailní přehled druhů a jejich nároků

Altolamprologus compressiceps shell

Altolamprologus compressiceps shell je v podstatě zmenšenou formou v akváriích velmi populárního druhu Altolamprologus compressiceps.

Samec dorůstá 8 cm, samice 5 cm. Ryby netvoří pevné páry, žijí spíše samotářským životem v hloubkách kolem 25 - 30 m v Kamerunu a Nkamba Bay. V akváriu o velikost 150 l a více je ideální mít skupinu přibližně 10 ryb s převahou samic. Jelikož to jsou oproti běžným šnekáčům větší ryby, k jejich výtěru se obvykle používají ulity větší velikosti než je běžný hlemýžď zahradní. Nejčastěji to bývá ulita dravého plže rapana dravá (Rapana venosa), které se k nám hojně dovážejí jako suvenýr od Černého a Jaderského moře. V případě že tyto velké ulity k dispozici nemají, vytřou se i v malých.

Chov i odchov je totožný s většími příbuznými rodu Altolamprologus. Ryby přijímají s chutí hrubší masité krmení. Samice klade do ulity kolem 50 jiker. Potěr je třeba po rozplavání odebrat a odchovávat samostatně. Bez nauplií artemie je odchov téměř nemožný, jelikož potěr v menší velikosti většinou odmítá mražené krmení. Jeho růst je velmi pomalý a do prodejní velikosti dorůstá přibližně za 9 měsíců. 

Altolamprologus compressiceps shell samec

Lamprologus brevis, Lamprologus calliurus

Tyto dva druhy vypadají velice podobně. Lamprologus calliurus je o něco větší (samec 10 cm, samice 4 cm) a samec má do špičky protaženou ocasní ploutev, kdežto Lamprologus brevis měří samec kolem 5 cm a samice 4 cm a obě pohlaví mají ocasní ploutev kulatou. Oba druhy se vyskytují po celém jezeře v hloubkách mezi 10 - 30 m. U Lamprologus caliurus se ryby z různých lokalit v rámci druhu téměř neliší, kdežto u Lamprologus brevis se dá najít několik různých variant lišících se podle lokalit. Lamprologus calliurus býval v minulosti k dostání pod označením Lamprologus brevis Magara. Pro Lamprologus  brevis je optimální začínat s velikostí nádrže podle počtu chovaných ryb na 40 - 50 l, v případě Lamprologus calliurus bych doporučil nádrž na 100 l.

Chov se mi nejvíce osvědčil buď chov v páru nebo chov v harému jeden samec a několik samic. Oba druhy jsou poměrně plodné a není výjimkou výtěr až 100 mláďat. Páry většinou tolerují mláďata do velikosti 1 cm, kdy je začnou vytlačovat z teritoria. V té době je ideální mláďata odlovit do jiné nádrže. Růst mláďat je rychlý a bezproblémový.

Lamprologus brevis Kitumba pár

Lamprologus callipterus 

Tento druh se vyskytuje po celém obvodu jezera. Samci dorůstají kolem 15 cm, samice přibližně 6 cm. Samci obhajují teritoria kolem 40 cm v průměru, kde shromažďují desítky ulit, v nichž se ukrývá harém samic. Sousedící samci si navzájem ulity (často i se samicemi) kradou. Samice nejčastěji klade kolem 30 - 100 jiker, které stejně jako ostatní druhy šnekáčů opečovává v ulitě, zatímco samec střeží okolí. Samotný odchov je trochu komplikovaný, jelikož samec neustále přemisťuje ulity v hnízdě a s nimi i samice. Díky tomu je obtížné odhadnout, kde je vytřená samice a v jakém stádiu je konkrétní výtěr. Pokud se odchov podaří odhadnout, potěr roste velmi rychle. Jednou nepříjemností je velmi výrazný nepoměr pohlaví ve výtěrech, kdy samců je často až 90%. 

Lamprologus callipterus pár

Lamprologus kungweensis, Lamprologus signatus

Oba tyto druhy patří mezi tzv. mud-dwellers, což jsou ryby, které se v přírodě vytírají v norách vyhloubených v bahnitém dně. Lamprologus kungweensis obývá hloubky 10 - 50 m, Lamprologus signatus sestupuje o něco hloubějí až k 75 m. Lamprologus signatus je o něco větší, dorůstá 6 cm samec a 4 cm samice a obývá Kongo a Zambii.

Lamprologus kungweensis 4 - 5 cm samci a 3cm samice obývá severní část jezera v Tanzanii a Kongu. Oba druhy mají výrazný pohlavní dimorfismus kdy je na první pohled viditelný rozdíl mezi samcem a samicí. Samec Lamprologus signatus má krásně pruhované tělo, samice je jednolitě šedá s duhovým nazelenale zbarveným břichem. Samec Lamprologus kungweensis je šedý se skvrnitou hřbetní ploutví, samice je šedá s oranžovým břichem. Pro chov těchto ryb je ideální nádrž nad 30 l, kde umístíme pár nebo trio. Oba druhy mají kolem 15 - 20 jiker na výtěr. Rodiče si většinou potěru nevšímají a odlovujeme ho po dosažení velikosti přibližně 1 cm. Růst potěru je rychlý. Lamprologus kungweensis je oproti jiným druhům šnekáčů citlivější na transport, jinak to jsou bezproblémové ryby. 

Lamprologus kungweensis samec

Lamprologus meleagris, Lamprologus ocellatus, Lamprologus speciosus

Tyto tři druhy jsou si velmi blízké. Mezi šnekáči patří podle mě k nejakčnějším druhům. Neustále se hašteří a nahání. Samci dorůstají přibližně 6 cm, samice kolem 4 cm. V přírodě se vyskytují v hloubkách kolem 10 - 30 m. Lamprologus meleagris obývá jižní část jezera, Lamprologus speciosus jihozápadní část jezera a Lamprologus ocellatus se vyskytuje po celém obvodu jezera vyjma míst výskytu předchozích dvou druhů.

Lamprologus meleagris a Lamprologus speciosus se v rámci ryb příliš neliší, kdežto u Lamprologus ocellatus je známá široká škála barevných variant lišících se podle lokality výskytu. V akváriích je velmi populární zlatá vyšlechtěná varianta, která nepochází z přírody a vznikla selekcí vybraných ryb.

Pro chov těchto ryb je optimální akvárium od 30 l pro pár. Mě se ale spíše osvědčil chov v akváriích kolem 100 - 150l, kde chovám skupiny 1 + 3 až 2 + 4. Jelikož jsou to poměrně hašteřivé ryby, tak se nedá doporučit přesný poměr ryb k velikosti akvária. V jedné nádrži mi fungují dva samci a čtyři samice a ve vedlejší akváriu se nesnese více než jeden pár. Stejně tak je to s požíráním odchovů - některé ryby tolerují až 1 cm mláďata, jiné potěr požírají chvíli poté co opustí ulitu. Všechny tři druhy mají obvykle shodně přibližně 20 jiker na výtěr (některé samice můžou mít až 50 jiker).

Tyto ryby jsou velcí individualisté, kteří se i přes drobné nesnáze odmění krásnými barvami, aktivním chováním a rychlým růstem odchovů.

Lamprologus ocellatus samec

Lamprologus multifasciatus, Lamprologus similis

Oba druhy patří k drobným rybám. Samci měří 4 cm, samice jsou o centimetr menší. V přírodě se vyskytují v hloubce kolem 10 - 25 m. Lamprologus multifacsiatus obývá jižní část jezera, Lamprologus similis střední. Ani jeden druh nevytváří v jednotlivých lokalitách varianty které by se nijak zvláště lišily. Na rozdíl od předchozích druhů jsou to skupinově žijící ryby, kterým vyhovuje chov ve větší skupině, ve které se cítí bezpečněji a nemají pak tendenci se nadměrně ukrývat v ulitách.

Jsou to poměrně vášniví kopáči kteří neustále přemísťují písek v okolí ulit a i přes svůj drobný vzrůst dokážou v akváriu v okolí ulit vybudovat hotové písečné duny. Příjemnou vlastností těchto ryb je nízká agresivita.

Oba druhy mají kolem 15 jiker na výtěr. Dospělé ryby mláďatům neubližují a mláďata volně proplouvají kolonií. S přibývajícím věkem a velikostí nad 1 cm jsou mláďata dospělými rybami vytlačována a je ideální čas je odlovit nebo přidat do nádrže pár ulit a nechat je rozšířit skupinu. 

Lamprologus multifasciatus

Lamprologus ornatipinnis 

Samci tohoto druhu dorůstají až 9 cm, samice mají kolem 4 cm. Tyto ryby žijí po celém obvodu jezera v hloubkách 30 - 45 m a vytváří geografické varianty. Populární jsou hlavně ryby z lokalit s výraznou bílou kresbou na ploutvích (Burton Bay, Kigoma a další) a novinka posledních let ryby z lokality Mwamgongo, které mají pro tento druh netypickou oranžovou kresbu.

Pohlaví lze rozeznat podle velikosti i zbarvení ryb. Samci jsou větší a štíhlejší, samice mají kulatější bříško, které bývá často duhově zbarvené jako u vzhledově podobných drobnějších druhů Lamprologus kungweensis a Lamprologus signatus.

Tento druh lze chovat buď jako pár, nebo v harému samec a několik samic. Jelikož jde o větší druh, který je navíc poměrně aktivní, tak je potřeba chovat je v nepatrně větších nádržích. Páru stačí 50 l, pro trio je dobré zařídit alespoň 75 l akvárium.

Lamprologus ornatipinnis samci

Lepidiolamprologus boulengeri 

Samci tohoto druhu dorůstají 8 cm, samice 5 cm. Obě pohlaví jsou stejně zbarvená a samec se od samice pozná pouze podle velikosti a tvaru těla, kdy je samice menší a zavalitější.

Tento druh obývá severní část jezera v Burundi a Tanzanii v hloubce kolem 10 - 35 m. Pro chov tohoto druhu je ideální nádrž nad 50 l pro pár. V prostorné nádrži je možný chov v harému. Více samců se obvykle v nádrži běžných rozměrů nesnese a dříve nebo později zůstane jen nejsilnější z nich.

Pro odchov jsou optimální větší ulity. Ve výtěru, který samice velmi agresivně brání bývá kolem 50-100 mláďat. S ohledem na mohutnost a agresivitu tohoto druhu je ideální soužití s většími zástupci rodu Neolamprologus nebo Altolamprologus, se kterými má i společné potravní preference. Ideální je pro ně hrubší mražené nebo živé živočišné krmení a kvalitní granule. 

Lepidiolamprologus boulengeri pár s potěrem