Česká akvaristická škola vždy patřila k celosvětové špičce. Její úspěch však v minulosti nestál na akademických titulech, ale na neuvěřitelné trpělivosti, precizním pozorování a intuici lidí, kteří k rybám přicházeli z úplně jiných profesí. V nejnovějším díle našeho seriálu nahlédneme do historie, kde se chovatelské postupy předávaly osobně a kde vědecká latina byla jedinou cestou, jak se domluvit se světem.
Srdcovka jako celoživotní vášeň
Každý velký chovatel má svou akvaristickou „srdcovku“. Pro Slávka Boudného to byl Trichogaster (nyní Trichopodus). Pro Zdeňka Dočekala je to právě červená neonka, ryba, jejíž první úspěšný odchov v dobách bez internetu a mobilních telefonů znamenal pro začínajícího akvaristu zásadní zlom. V éře, kdy neexistovala okamžitá pomoc na diskuzních fórech, se pro rady jezdilo osobně – třeba na motocyklu, aby zkušenější kolega pomohl s určením pohlaví chovného páru. Tyto první úspěchy u náročných druhů často odstartovaly celoživotní dráhu, která vedla až k profesionálnímu exportu a mezinárodnímu uznání.
Lekce odolnosti: Rod Pseudosphromenus
V diskuzi o moderní akvaristice často zaznívá povzdech nad tím, že začátečníci jsou odrazováni choulostivými druhy. Slávek Boudný proto zmiňuje svůj zážitek s druhy Pseudosphromenus cupanus a Pseudosphromenus dayi. Jsou to ideální „startovací“ ryby. Fascinující příběh z chovatelské praxe dokládá jejich neuvěřitelnou odolnost: skupina těchto ryb dokázala přežít v zapomenutém a zanedbaném akváriu plném tlejících rostlin a kalu několik týdnů. Nejenže přežily, ale v těchto drsných podmínkách se bez jakékoliv péče dokázaly samy rozmnožit.
Právě takové druhy – schopné odolat chybám začátečníků a odměnit je vlastním odchovem – jsou klíčem k výchově nové generace akvaristů.
Latinské názvosloví a odkaz MVDr. Františka Csefaye
Jedním z výrazných témat rozhovoru je význam latinského názvosloví. Jak zdůrazňovala výrazná osobnost československé akvaristiky MVDr. František Csefay:
Latina není projevem snobismu, ale jediným přesným vědeckým jazykem.
Lidové názvy mohou být zavádějící nebo dokonce rybu degradovat, jako příklad uvádí v latině vznešeně znějící Trichogaster labiosus. V lokálních překladech rybu jakoby degraduje "koliza krpatá" či "čichavec zakrslý". V českém označení tak ryba dostává nelichotící přívlastek.
Csefay, profesí veterinář, vnesl do české akvaristiky etologické pozorování a fyziologickou analýzu. Jeho poznatky o potravní specializaci, podložené pitvami a studiem délky střev u afrických cichlid, jsou dodnes platným varováním před nevhodnou stravou, která tyto ryby nevratně poškozuje.
Od dělníka k věhlasu
Specifikem české akvaristiky je její původ v různých oborech. Osobnosti, které tvoří dějiny tohoto oboru, byly často dělnických profesí: Josef Bradler – elektrikář, Josef Ešpander – cukrář a přitom průkopník mnoha chovatelských oborů
Soustružníci a řemeslníci, kteří i v ubohých podmínkách a s minimálním vybavením dokázali odchovat druhy, které byly ve světě považovány za problematické.
Zdeněk v rozhovoru srovnává vztah akvaristů k rybám s herci, kteří nikdy herectví nestudovali, ale excelují v herectví nebo s cikánskými kapelami:
nemusí znát noty nebo (u akvaristů) mít vzdělání, ale mají to v srdci a v duši.
Závěrem
Akvaristika nejsou jen ryby a technika: jsou to především lidé a jejich příběhy. Současný trend „internetových akvaristů“, kteří čerpají vědomosti z anonymních diskuzí, často postrádá hloubku osobní zkušenosti a trpělivého pozorování. Odkaz generace, která budovala toto hobby na poctivém řemesle a vzájemném respektu, by měl být uchován jako inspirace pro všechny, kteří chtějí skutečně porozumět světu pod hladinou.
Slávek Boudný zmiňuje svůj plán napsat knihu s pracovním názvem „Tohle je naše hobby“, která by měla být právě o těchto lidech a jejich příbězích.
Celý rozhovor na YouTube:
