Apistogramma macmasteri: Kompletní průvodce chovem a odchovem

Cichlidka McMasterova (Apistogramma macmasteri)

Skupinu Apistogramma macmasteri (A120–121) tvoří mezi chovateli velice oblíbené druhy: Apistogramma hoignei (A116–118), Apistogramma hongsloi (A110–115), Apistogramma guttata (A126) a Apistogramma viejita (A123). Zvláště první a posledně jmenovaný druh jsou si často k nerozlišení podobné a mnozí ichtyologové se domnívají, že mezi těmito taxony (tedy A120–121 a A123) existuje v akváriích množství kříženců. Zkušený chovatel však oba druhy rozezná.

Všechny tyto druhy obývají území Kolumbie a Venezuely. Sven Kullander popsal tento druh na počest Marka McMastera, který autora na rybku upozornil již v roce 1973. U nás byla zprvu známá hlavně pod názvem Apistogramma ornatipinnis, což je dnes synonymum i pro Apistogramma steindachneri. Dalšími (nesprávně používanými) synonymy byly i Apistogramma taeniatum a Apistogramma pleurotaenia. Samečci cichlidky McMasterovy dosahují délky až 9 cm, samičky jsou menší a dorůstají kolem 5–6 cm.

Místo původu

Jsou to obyvatelé čirých vod. Rybka pochází z Kolumbie, kde žije v blízkosti města Villavicencio v řece Rio Ocoa (povodí Rio Meta). Podle původního popisu je zde voda s tvrdostí do 1 °dH, pH 5,5–6,0 a vodivostí do 10 µS/cm. Ve Venezuele žijí v oblasti horního povodí Orinoka. V místech výskytu bývá vodní sloupec velmi nízký, často jen kolem 10 cm. Rybky se tak vyhýbají kontaktu s většími predátory, kteří do mělčin nevplouvají. Jsou však častou kořistí vodních ptáků, jako jsou ledňáčci, ibisové nebo volavky.

Akvárium pro cichlidky McMasterovy

Samečci jsou typičtí vládci harémů, v nichž obhospodařují více samiček. Proto je vhodné pořídit akvárium s větší plochou dna a délkou alespoň 80–100 cm, pokud chceme chovat více jedinců pohromadě. Jen tak mohou být jednotlivá stanoviště samiček, která si tvoří minirevíry, od sebe dostatečně vzdálena.

Dostatek úkrytů je nutností. Ideální jsou různé keramické rourky, kameny, husté rostliny nebo části květináčů. To zajistí harmonické vztahy mezi samičkami. Je důležité dbát na to, aby v jednom akváriu (pokud není dostatečně velké) byl pouze jeden sameček. Pokud je jich více, silnější jedinec po čase svého soka pravděpodobně utýrá. Je lepší mít záložní samečky v jiných nádržích pro případ úhynu "vládce" harému.

Důležitá je výkonná filtrace a pravidelná výměna vody, rybky však nemají rády příliš silný proud. V hustě zarostlých a mírně osvětlených nádržích lze při nízkém počtu ryb provozovat akvárium i bez filtrace. Dno nádrže by měl tvořit říční písek (zrnitost 3–5 mm). Pro vyniknutí barev samečků je lepší volit tmavší substrát, který navíc poskytuje pocit bezpečí čerstvě rozplavanému potěru. Teplotu udržujeme kolem 24 °C. Pro cílené rozmnožování postačí 10–20litrové nádrže s úkrytem, kam nasadíme jednoho samce a 1–3 samičky.

Společníci

Ideální je druhový chov. Cichlidky se však hodí i do společenských akvárií s drobnými tetrami (neonky, červenohlavé tetry, císařské tetry apod.). Jako obyvatele dna můžeme zvolit krunýřovce (lorikárie) nebo pancéřníčky, ti však mohou cichlidky rušit při pokusech o tření. 

Krmení

Prioritou je živá potrava – plankton (buchanky, perloočky) nebo čerstvě vylíhlá žábronožka solná (Artemia salina). Jako zpestření (cca jednou týdně) podáváme koretry nebo patentky (živé či mražené). Kdo má doma násadu roupic, je to rovněž výtečně plus, krmíme s nimi maximálně jednou týdně. Totéž platí o nitěnkách. Ty ale musejí být dobře proprané, já je ještě před krmením asi hodinu koupu ve slabě zeleném roztoku malachitové zeleně.

Většina cichlidek přijímá suchou potravu neochotně. Tvrdím, že "granuláči" odchovaní pouze na umělé stravě nedělají čest české akvaristice – zkušený akvarista takové ryby pozná na první pohled podle horší stavby těla a barev.

Parametry vody a zdraví

Pro chov je optimální měkká voda do 4–5 °dGH, ačkoliv rybky snesou i vodu středně tvrdou (10–12 °dGH). pH by mělo být mírně kyselé (6,0–6,5) a teplota 22–26 °C.

V nevhodných podmínkách jsou rybky náchylné na bičíkovce (Hexamita) a mykobakteriózu. Bičíkovce lze léčit kvalitní vodou a léčivy (např. FMC). Mykobakterióza (často přítomná u importů) je bohužel prakticky neléčitelná.

Odchov 

Při dobré péči a krmení planktonem dospívají rybky v 6–8 měsících. Snůška obsahuje 50–120 třešňově červených jiker, které samička lepí na strop jeskyně. Pro úspěšný vývoj jiker je nutná měkká voda (vodivost do 150–160 µS/cm, pH 6,4–6,6, dKH pod 3°). Doporučuji používat "starou", biologicky propracovanou vodu s minimem dusičnanů (pod 10 mg/l).

Při teplotě 26–28 °C se larvy líhnou po 3 dnech a po dalších 5 dnech se potěr rozplave. Samičky se o snůšku vzorně starají, ale bývají agresivní i vůči samci. Jako startovací krmení použijeme jemné nauplie žábronožek nebo buchanek. Klíčová je úzkostlivá čistota nádrže. Vodu měníme pozvolna za čerstvou (pokud žijete v oblastech s měkkou vodovodní vodou, lze použít i odstátou z vodovodu).

Obrázky:

1. Párek dospělých cichlidek, sameček vlevo.
2. Sameček cichlidek McMasterových 7 měsíců starý. Obchodníci tuto variantu označují jako červenohřbetou („Rotrücken“). 
3. Další, trochu jinak zbarvený sameček cichlidek McMasterových, červenohřbeté varianty.
4. Chovatelsky oblíbená je zlatá forma cihlidek.
5. Dospělý sameček cichlidek McMasterových, varianty GOLD.
6. Samička zlaté varianty týden před třením.
7. Ke tření využíváme bez problémů úkryty z keramiky. 
8. Sameček po tření hlídá okolí keramické skrýše, ve které samička opatruje snůšku.
9. Na hejnko mladých je radostný pohled.
10. Společnost může cichlidkám dělat hejno červených neonek i dalších klidnějších teter. 
11. Mezi množstvím menších teter nebývají cichlidky tak plaché. 
12. Dicrossus filamentosus může být společníkem z okruhu jihoamerických cichlidek. Na obr. vpředu sameček. 
13. Velice dobrým krmením jsou nauplie žábronožky solné, kterých zvláště profesionální chovatelé mohou mít dostatečnou zásobu.
14. Další z chovatelských forem Apistogramma macmasteri, opět sameček. Jedná se o původní formu s podstatně menší příměsí červené, kterou v akváriích již takřka nevidíme.