Fascinující cichlidka Agassizova: Ikona jihoamerických akvárií

Jihoamerické cichlidky zajímají, jak se mezi akvaristy většinou říká, hlavně úzce specializované akvaristy. Cichlidka Agassizova je ale dokladem toho, že jsou rybky, které musí alespoň jednou za život mít ve svém akváriu každý akvarista, který to se svým koníčkem myslí vážně. Jako je neonka symbolem pro tetřičkáře, paví očko pro živorodkáře, něco podobného je halančík Gardnerův pro halančíkáře. Žádný cichlidkář nemůže alespoň jednou v životě nevyzkoušet taje a úskalí chovu a odchovu této asi nejznámější cichlidky. V Evropě je známa již od r.1909. 

Objevitel byl známý muž

Druhové jméno má rybka podle svého objevitele. Prof. Jean Luis Rodolphe AGASSIZ se narodil ve Švýcarsku v r. 1807.  Studoval v Heidelbergu a po letech učení, ale i zklamání se vystěhoval do USA, kde byl v r.1848 jmenován profesorem světoznámé Harvardské univerzity. Teprve ve svých 58 letech prvně absolvoval cestu do Brazílie. Ryby z povodí Amazonky byly jeho první vědeckou prací, když ještě při předešlé práci v Mnichově společně s J.B.de SPIXEM vyhodnocoval sbírku botanika K.F.P. von MARTIUSE.  AGASSIZ shromáždil ještě mnoho ichtyologicky zajímavého materiálu, než v r. 1873 zemřel. 

Místo původu

Je neuvěřitelně rozsáhlé. Začíná podle KULLANDERA na jihozápadě Peru na dolním toku Rio Ucayali a středním toku Rio Yavari, rozprostírá se v oblasti Amazonky až na východ po města Santarém a Monte Alegre. Jihozápadně byl výskyt prokázán u města Requena v Peru, dalšími místy výskytu v Brazílii jsou na dolním Rio Negro a v Rio Madeira v okolí města Porto Velho. 

Zde žijí v místech primárních pralesů v mělkých a jen minimálně proudících vodách, ve kterých je napadáno mnoho listů a větví okolních stromů. Vyskytují se ve všech typech vod, jak v čirých, tak bílých i extrémně měkkých a kyselých černých vodách, kde tvrdost je menší než 1°dH, elektrická vodivost 10-20 µS/cm, pH 4,3-6,8, teplota vody 23-30°C. 

V Peru s nimi žijí neonky obecné (Paracheirodon innesi), Monocirrhus polyacanthus, Gymnotus carapo, Crenicichla lucius, z halančíků např. Rivulus atratus, dravé tetry Erythrinus erythrinus. V brazilských nalezištích Copella nattereri, mladí jedinci Hoplias malabaricus, cichlidy Satanoperca jurupari, Aequidens pallidus, Acarichthys heckelii, Hypselecara coryphanoides, Biotodoma wawrini, Taeniacara candidi, Apistogramma regani a Apistogramma pertensis, také i halančíci rodu Rivulus (cit. STAECK, 2003). Vzhledem k tomu, že se vyskytuje nedaleko dvou hlavních středisek jihoamerického akvaristického vývozu, Manaus a Iquitos, je stále v dosti velkých množstvích dovážena do Evropy. Neustále se objevují i nové barevné varianty. 

Barevné varianty

Samečci jsou u tohoto druhu barevně velice rozdílní. Dorůstají do 9 cm, samičky do 5 cm. V přírodě se vyskytují 3 základní barevné varianty, modrobílá, červená a žlutá. V povodí dolní Rio Ucayali a horní Amazonky mají samečci silně vyjádřenou žlutou na hlavě, hrudi a přední břišní oblasti. Hřbetní a dolní část ocasní ploutve je vodnatě světle modrá nebo žlutavá. Z oblasti Iquitos mají bělavou hrudní a břišní oblast. Na dolním Rio Nanay a Rio Ampiyacu oranžově nebo červenooranžově zbarvené ocasní, hřbetní a řitní ploutve. Na dolním Rio Negro mají silně vyjádřenou žlutou na hlavě a hrudníku a oranžově hnědým tónováním prostředku ocasní ploutve. Z Rio Tefé pocházející rybky mají nápadné hnědé až vínově červené cikcakovité podélné proužky v dolní polovině hlavy (cit STAECK, 2003). Typičtí jedinci, jak je původně popsal ve své práci „Beiträge zur Kenntnis der Chromiden des Amazonasstromes“ pod názvem Geophagus (Mesops) agassizii Dr. Franz STEINDACHNER, tedy bělomodrá varianta, pochází z oblasti ústí Rio Negro u Manaus. V současné době je i bezpočet barevných variant pocházejících z různých chovů nejen evropských akvaristů. 

Akvárium pro cichlidky Agassizovy

Protože samečci jsou typičtí obhospodařovatelé více samiček, je lépe pořídit si akvárium nižší, ale s větší plochou a hlavně délkou. Ta by měla být alespoň 80-100 cm, pokud chceme společně chovat více jedinců druhu. Jen tak mohou být jednotlivá stanoviště samiček, které si tvoří minirevíry, od sebe dostatečně vzdálena. Dostatek úkrytů pro samičky je nutností. Ideální jsou různé keramické rourky, ale i část květináče. Jen tak budou v akváriu poměrně solidní a harmonické vztahy mezi jednotlivými samičkami. Jak neustále tvrdím, do jednoho akvária patří jen jeden sameček. Když je jich více, potřebujeme i více úkrytů včetně množství rostlin. Silnější sameček ale stejně po určité době svého slabšího soka udolá až k smrti. Lépe je další samečky mít rozmístěné v jiných akváriích. Nejlépe v sousedních. Zde pak můžeme pozorovat podobné souboje přes sklo, jak je tomu u bojovnic (Betta splendens). Důležité je kvalitní filtrace i pravidelná výměna vody. Rybky ale nemají rády příliš silný proud vody v akváriu. Pokud máme dostatečně rostlinkami zarostlá a kvalitně osvětlená (ne intenzivně, ale alespoň 12 hod./den) akvária, je možno použít i nádrž bez filtrace vody. Samozřejmě s odpovídajícím menším počtem v ní chovaných rybek. 

Dno nádrže je dobré pokrýt říčním pískem o zrnitosti 3-5 mm, pro nádherné vybarvení samečků je lépe je mít tmavší. Ten pak poskytuje dobrou ochranu podobně zbarveným právě rozplavaným cichlidkám. Voda by měla být spíše měkčí, i když pro běžný chov i tvrdost do 20°dGH není problém. Teplotu udržuji kolem 24°C.
Pokud chceme rybky hlavně rozmnožovat, pak použijeme 10-20 litrové nádrže s trubkou či květináči, do kterých nasadíme 1-3 dospělé samičky na jednoho samečka. 

Krmení

Většina cichlidek jen velice neochotně přijímá suchou nebo umělou potravu. Zpravidla až když hladoví. Pokud na tuto stravu zvykáme rybky od malička, přijímají ji sice. Nedorostou ale maximální velikosti a rovněž jejich vybarvení nebude tak krásné, jako při krmení živou potravou. Z té je nejlépe používat plankton, raději buchanky. Ty může nahradit i žábronožka, kterou můžeme mít neustále doma k dispozici. Při dnešní možnosti krmit žábronožku, je často o starost méně. Kvalita této potravy je rovněž vynikající. Další vhodnou součástí, kterou podáváme asi jednou týdně, jsou koretry a patentky – raději v živém, případně mraženém stavu. Pokud jsem ještě doma míval násadu roupic, přidával jsem je rovněž asi jednou týdně. Totéž platí o nitěnkách. Ty ale musejí být dobře proprané, já je ještě před krmením asi hodinu koupu ve slabě zeleném roztoku malachitové zeleně. 

Odchov cichlidek

Rybky jsou při dobré péči o ně celkem produktivní. Snůšky čítají kolem 60-100, někdy i více třešňově červených jiker, které samička lepí v horní části jeskyňky. Po asi 2-3 dnech (při teplotě 26-28 °C) dochází k líhnutí a po dalších asi 5 dnech pak k rozplavání. Samičky se většinou o své snůšky starají velmi pečlivě, jsou ale mezi sebou (pokud by byly umístěny blízko, s vizuálním kontaktem) někdy až dost agresivní. Často zlostně vyrazí i na samečka, pokud se přiblíží na 15-20 cm k jeskyňce. Jako místo pro tření profesionálové běžně používají trubky z PVC, které se dobře mechanicky očistí i dezinfikují. Jejich průměr vyhovuje kolem 2,0-2,5 cm, délka asi 8-10 cm. 

Pro vlastní odchov vylíhlého potěru použijeme jemné nauplie žábronožek, buchanek. Opět na tomto místě upozorňuji na nutnost úzkostlivé čistoty v nádrži, abychom zamezili často zbytečným úmrtím potěru. Pozvolna provádíme výměnu vody za čerstvou, která může být i odstátá vodovodní, pokud žijeme v jižních Čechách, na severní Moravě i v některých oblastech severních či východních Čech. Zde totiž teče ve vodovodu voda měkká. Po 5-6 měsících dobré péče se můžeme dočkat odchovu i u našich mladých. 

Obrázky:

1. Slepé rameno na dolním Rio Ucayali je domovinou řady cichlidek.
2. Malý potok na dolním Rio Yavari byl domovinou nejen cichlidek, ale i teter a pancéřníčků. 
3. Apistogramma agassizii – sameček. 
4. Asi 40litrová druhová nádrž pro cichlidky.
5. Jednoduchý stojan pro cichlidky u řadového českého akvaristy.
6. 20litrová vytíračka pro cichlidky. Klasicky jednoduše zařízená, stačí jen plastová trubka a dobře připravený pár rybek. 
7. Stojan u profi chovatele.
8. Odchovna pro cichlidky v jihozápadní Malajsii s celkovým objemem 300 000 l.
9. Vytíračky malajských profi chovatelů silně připomínají vytíračky některých českých cichlidkářů. Na obr. 20litrová nádrž. 
10. Agassizky se běžně třou i ve společné nádrži – na obrázku Apistogramma agassizii Rio Mamoré.
11. Klasicky samička hlídá snůšku v jeskyňce, sameček hlídá okolí.
12. Asi nejoblíbenější agassizka je její barevná varianta „double red“.