Hyphessobrycon loretoensis: Tetra loretová – skvost pro oko, záhada pro chovatele

Za léta, co vycházejí v celém světě nejrůznější akvaristické časopisy, v nich bylo napsáno mnoho tisíc zajímavých článků. Chovatelé – akvaristé se v nich chtěli pochlubit svými chovatelskými úspěchy. Existuje však řada ryb, kde se toto nedá říct.

Např. mnohé, jako skupina teter s třešňovou skvrnou (Hyphessobrycon erythrostigma, Hyphessobrycon socolofi, Hyphessobrycon pyrrhonotus), jsou chloubou každého společenského akvária, ale o jejich odchovu toho ještě mnoho nevíme. Totéž platí i o tetře loretové. Krásná, ale neznámá. 

Domovina

Existuje více jak 2000 druhů teter, o nichž víme často i ty největší podrobnosti o prostředí, ve kterém v přírodě žijí. Zpráv tohoto typu je o tetře loretové velice pramálo. Akvaristická literatura je k ní poněkud macešská. Ví se, že se vyskytuje ve vodách horní Amazonky v Peru a nedaleko za brazilskou hranicí, kde leží kolumbijské město Loreto. Tyto rybky mají mnoho společného s těmi, které v témže roce popsal týž autor, ale které žijí poněkud západněji, s Hyphessobrycon peruvianus. GÉRY zdůrazňuje příbuzenské vztahy s druhy Hyphessobrycon metae a Hyphessobrycon herbertaxelrodi. 

Tři druhy podobných, ale vzácných teter

Velice podobné s tetrou loretovou jsou tetra západokolumbijská (Hyphessobrycon metae EIGENMANN & HENN, 1914) a tetra peruánská (Hyphessobrycon peruvianus LADIGES, 1938). Posledně jmenovaná žije ve vodách v okolí Iquitos na severu Peru. Asi 4 cm velká rybka je nenáročná na chov, ale právě odchov tvoří hranice, pro které je druh v evropských akváriích tak vzácný. Druhý druh, který je poněkud větší a dorůstá až 6 cm, jsem dostal od svého dlouholetého přítele Hanse GRUBERA (Lambach) a tehdy to u nás byla skutečná rarita. Rybka pochází z východní Kolumbie, z povodí Rio Meta, podle které dostala i svůj název. 

Charakteristika

Tetra loretová i její blízké příbuzné jsou velice mírumilovné a snášenlivé druhy, hejnovité trybky, které jsou vhodné pro střední až velká společenská akvária do společnosti menších a klidnějších teter. Jsou to celkem ideální rybky pro ty, kteří chtějí mít ve svých akváriích hodně parády a přitom málo starostí. Rybky žijí většinou v horní třetině nádrže, podle jejího zařízení i ve středních vrstvách. 

Rozdíly pohlaví

Samečci jsou, jak to již bývá u teter typické, menší a štíhlejší, zatímco samičky jsou větší a v břišních partiích zaoblenější, lehce i bledší ve vybarvení. 

Chov

Je ideální si sehnat rybky menší až polovzrostlé, které si sami dochováme do dospělosti. Pak je i větší šance na případný odchov, než když si pořídíme již dospělé jedince. Sám používám akvárium asi 100 litrové, dobře osázené rostlinkami, s jemnějším pískem (zrnitost asi 3-4 mm) na dně, které obhospodařují drobní pancéřníčci.

Ideální je i kořen či jeho keramická napodobenina, kolem které se rybky často vesele prohánějí. Společnost mohou tvořit rybky, jako císařské (Nematobrycon palmeri) nebo královské tetry (Inpaichthys kerri), černé neonky (Hyphessobrycon herbertaxelrodi), obyčejné či červené neonky (Paracheirodon innesi, Paracheirodon axelrodi). Vodu použijeme raději měkčí, asi do 10°dGH, teplotu kolem 23-24°C. Zhruba 2x týdně v této nádrži vyměním vždy 10-20 l vody, o jejíž kvalitu se stará již 30 let v jednom kuse bezchybně fungující vnitřní filtr Eheim.

Krmení

Základem u těchto teter je vždy živé krmení s převahou jemného planktonu, ideální je jednou týdně přidat koretry či černé komáří larvy, občasně kvalitní vločkové krmivo. Jeden den v týdnu rybky pravidelně hladovějí. Jako všežravci přijímají bez problémů sušené či umělé krmivo, ale pokud je chceme mít veselé, dobře vybarvené a stále v dobré kondici, není nad pestrou potravu živou. Snadno si vypomůžeme i naupliemi žábronožky solné (Artemia salina) a jemnějším mraženým krmivem. 

Odchov

STALLKNECHT (1994) sice uvádí, že odchov je podobný jako u Hyphessobrycon nana, ale věrohodné zprávy o odchovu, a zvláště opakovaném, mi nejsou známy. Udělal jsem dobrou zkušenost s tetrami západokolumbijskými (Hyphessobrycon metae), u kterých jsem použil celoskleněné elementy o rozměrech 25x15x15 cm. Na dně byl obvyklý třecí rošt, nepoužil jsem tehdy výjimečně mou oblíbenou hnědovku křídlatou (Microsorum pteropus), ale doušku hustolistou (Egeria densa). Tehdy mě napadlo, že se jedná o jihoamerickou rostlinku, která ještě z vody odstraní některé soli. Tak proč ji nezkusit?

Páry vpouštím do vytíraček vždy navečer, den předem již nedostanou žádnou potravu. Zásadně nepoužíváme provzdušňování, které nejenže rybky ruší, ale u měkkých vod i mění chemické parametry vody. Použil jsem tehdy vodu z 20 km vzdáleného potoka s parametry jen 2°dGH a s vodivostí 60 µS/cm, teplota 26°C.

Tření nastalo u nasazených 3 párů mezi 2.-3. dnem, počet jiker kolísal mezi 100-150 kusy. V párech se ale tetra západokolumbijská vytírá jen velice neochotně. Jako startovací krmivo jsem použil vířníky, posléze cezený jemný prach, po kterém rybky rostly velice rychle.

Tehdy jsem si mohl ještě dovolit krmit 2-3x denně v malých dávkách. Pravidelně jsem odstraňoval zbytky potravy ze dna. Zkoušel jsem i přípravky Liquifry a Protogen, ale musím říci, že nad přírodní potravu není.

Tetru loretovou jsem zkoušel vytírat v různě velkých vytíračkách (5-10 l) v párech, ale i ve 40litrových vytíračkách s nasazením celého hejnka – 3 párů. Používal jsem vodu s příměsí rašeliny i bez ní, ale bohužel, rybky se mi do tření nepodařilo přinutit. Zůstává proto velkým otazníkem, ale současně i výzvou pro mladé chovatele pokusit se o její odchov. Rozhodně by si to zasloužila. 

Obrázky:

1. Sameček Hyphessobrycon loretoensis je vždy menší a štíhlejší než samička
2. Samička Hyphessobrycon metae. 
3. Sameček Hyphessobrycon peruvianus.
4. Sameček Hyphessobrycon herbertaxelrodi. 
5. Společná nádrž – ideálně pospolu menší a klidné tetry.