Apistogramma cacatuoides

Cichlidky papouščí patří ke standardním rybkám našich zoo obchodů a jsou jedny z nejznámějších cichlidek chovaných v akváriích. Rodové jméno Apistogramma, jak jsme již mnohokrát vysvětlovali, se skládá z řeckého „apistos“ – klamný, šalebný či podvodný a gramme, což opět řecky znamená linie.

Postranní orgán těchto papouščích cichlidek je rozdvojen a často neúplně vytvořen. V druhovém jménu je poukazováno na protažený první paprsek hřbetní ploutve, který vypadá jako chocholka papouška. Proto cacatu = Kakadu, což je papoušek a oides, z řečtiny vzhled, vzezření nebo podobnost.

Systematika

Tyto cichlidky vědecky popsal Hoedeman, 1951, i když do Německa byly prvně dovezeny již v r. 1936. Rybka patří do komplexu „Apistogramma cacatuoides“, kam v současné době patří 7 blízce příbuzných druhů. Jsou to Apistogramma atahualpa, Apistogramma cacatuoides, Apistogramma luelingi, Apistogramma norberti, Apistogramma juruensis, Apistogramma payaminonis a Apistogramma pucallpaensis. Charakteristické pro všechny samečky tohoto komplexu jsou především silně vyjádřené pysky, a ještě několik dalších typických znaků.  

Charakteristika

U těchto rybek je podobně jako u většiny jihoamerických cichlidek výrazně vyjádřen pohlavní dimorfismus. Sameček dosahuje až 9 cm délky, a zvláště v některých případech (především při péči o potěr a zastrašování vetřelců) může vypadat dosti děsivě. Zvláště vynikají jeho výrazné pysky na poměrně velké tlamce, je rozhodně pestřeji vybarven.

Dnes již původní a klasickou formu jen těžko najdeme. Většinou se to u nás i v Evropě hemží barevnými variantami, u kterých převládá červená či žlutá. Nejčastější varianty u nás jsou červené, obchodně a spíše německy označované jako „rot“, „doppelt-rot“ a „dreifach-rot“. Další barevnou skupinu představují žluté („gelb“), poslední pak oranžové („orange“).  Samičky zůstávají se svými 4-5 cm menší a u všech barevných forem si jsou velice podobné, někdy mívají i červené zabarvení ocásků (zvláště u doppelt-rot či dreifach-rot), jak je vidíme u samečků. Typický obyvatel bílých vod. 

Domovina

Cichlidky papouščí žijí na velkém území severozápadní Jižní Ameriky, kde leží pro ně i nejdůležitější exportní centrum – peruánské Iquitos. Vyskytují se v povodí Rio Ucayali v Peru, v horním povodí Amazonky až k okolí města Leticia, které leží v hraniční oblasti tří zemí – Peru, Brazílie a Kolumbie. Jihozápadní hranice rozšíření tohoto druhu leží v okolí města Chicosa. Tam, kde se spojují posvátná řeka Inků Rio Urubamba a Rio Tambo a dále tvoří Rio Ucayali. Zvažuje se i možnost výskytu v okolí města Cruzeiro do Sul v Brazílii. Podle místa výskytu se i poněkud liší zbarvení jedinců, hlavně samečků. Všeobecně ale barvy, které mají dnes evropské odchovy, v přírodě nevidíme. Zde převládá šedá a hnědá.

Zvlášť v poslední době jsou dováženy zajímavé exempláře z peruánsko-kolumbijského pomezí, z povodí Rio Putumayo. Rybky žijí většinou v mělkých vodách tůněk a zbytkových vod, v malých potůčcích a říčkách s velkou vrstvou do vody napadaného listí, větví a dalších různých skrýší. Často se rybky vyskytují v pobřežních zónách pralesních potůčků, pod větvemi stromů nad tokem. Vodní sloupec tu je vysoký 5–40 cm (STAECK, 2000). Společně se vyskytují rvavé tetry Hoplias malabaricus, Erythrinus etythrinus, cichlidy rodu Crenicichla. Je tu i množství halančíků rodu Rivulus a Pterolebias. Z cichlidek se vyskytují společně Apistogrammoides pucallpaensis a Apistogramma eunotus.

Je zajímavé, že i přes značné kolísání hladiny vody v průběhu roku i k množství různých predátorů se cichlidky papouščí dožívají v přírodě až 4 let. V horním Rio Ucayali má voda kolem 10-12 °dGH, vodivost asi 400 µS a pH 7,4-7,6.  

Tyto údaje vysvětlují, proč Apistogramma cacatuoides se velice dobře chová v různých běžných vodovodních vodách řady našich měst. Dokonce probíhaly pokusy, v jaké vodě se bude rybkám lépe dařit, zdali ve vodě měkké (vodivost 60µS, pH 5,8) nebo ve vodě vodovodní s 15 °dGH a pH 7,5. Po půl roce se zjistilo, že rybky v obou podmínkách měly rybky stejné vybarvení, ve vodě tvrdší se ale rybky pravidelně vytíraly a měly do 100 kusů potěru pro jedno tření, zatímco rybky v kyselé a měkké vodě se nevytřely. Opět další doklad toho, že není třeba přírodu příliš zkoušet, zdali to vymyslela dobře. 

Chov

Chov můžeme zvládnout jak v druhové, tak společenské nádrži, která má objem 50-80 l i více, hustě zarostlé nádrži s četnými kořeny, kameny i dalšími úkryty. Na dno použijeme jemný štěrk nebo raději jemný písek. Teplota by měla kolísat mezi 22-26 °C, pH kolem neutrálu, voda až středně tvrdá. Dobrá je solidní filtrace s nepříliš prudkým prouděním vody. Společnost jim dělají nejlépe drobné a klidné tetry. Často společně chovaní krunýřovci a pancéřníčci zpravidla ruší péči o potěr u jihoamerických cichlidek a sám jsem se mnohokrát přesvědčil, že řada cichlidek se v jejich přítomnosti ani nevytře. Dospělé rybky se ve společné nádrži zdržují většinou při dně – především samičky, sameček občasně dělá výlety i do středních a horních vrstev nádrže. K tomu se právě hodí zmíněné tetry, které snad jen s výjimkou červených fantomů (Megalamhodus sweglesi) a červenohlávek (Petitella bleheri) se zdržují ve středních a horních vrstvách nádrže. 

Další možnost je chovat tyto rybky samostatně v nádrži – buď v párech, pak běžně stačí 10-20 litrové nádrže s trubkou či květináči. Pokud chceme chovat více samiček pohromadě, dáváme trubky alespoň 30-40 cm od sebe, aby se samičky příliš neatakovaly. Každá má svůj minirevír o průměru 20-30 cm, sameček má pak revír větší, zvládne i 3-4 samičky.

Nádrž nemusí mít vysoký vodní sloupec, spíše je důležitější plocha dna, a především dostatek úkrytů. V takto harmonicky fungující nádrži pak můžeme při odchovu pozorovat, pokud jsou alespoň dvě samičky, které se současně starají o potěr a rozdíly ve velikosti potírku nejsou příliš velké, jak samičky „kradou“ potomky jedna druhé, o které se pečlivě starají.

Odchov

Péče o potomstvo je u samiček tohoto druhu velice silně vyjádřená, zatímco sameček je zpravidla typický Don Juan. Pokud chceme chovat rybky pro výdělečné účely, je výhodnější rybky chovat odděleně v párech, které se samy vytvoří. U násilně sestavených párů totiž občas dochází k ubití samičky samcem. Někteří samečci jsou agresivnější a mají k tomuto násilí sklony.

Péče o potěr patří k jednomu z nejkrásnějších kouzel akvaristiky. Samička klade červeně zbarvené jikry na horní část jeskyňky, pečlivě jim ploutvemi přivívá čerstvou vodu, po vylíhnutí je opakovaně přerovnává tlamkou a po rozplavání si vodí „mládež“ po akváriu. Potěr snadno odchováme jemnými naupliemi žábronožky solné nebo přírodním nekousavým prachem. Odchov je poměrně snadný a patří k nejjednodušším mezi jihoamerickými cichlidkami.  

Obrázky:

1. Pár cichlidek papouščích „dreifach-rot“. 
2. Pár cichlidek papouščích „doppel-rot“.
3. Sameček cichlidky papouščí „rot“.
4. Cichlidky papouščí v přírodě náročné akvaristy příliš nezaujmou. Kdyby měly tolik červené, jako jejich akvarijní příbuzní, rychle by se staly kořistí mnoha predátorů. 
5. Cichlidky oranžové formy („orange“) ve vytíračce. Pokud ryby nevytíráme v párech, pak je vždy lépe dávat více samiček do tření, alespoň 3-4.
6. Cichlidky papouščí jsou produktivní rybky. 
7. Slepý přítok Rio Ucayali slouží i jako „napájecí stanice“ pro množství alpak, které tu žijí ve velkém množství.