Halančíci jsou často považováni za krásné, ale náročné ryby vhodné jen pro odborníky. Je to ale skutečně tak? Tento článek ukazuje, že i začátečník si mezi nimi může najít druhy, které mu přinesou radost z chovu – bez frustrace a zbytečných mýtů.
Halančíci tvoří skupinu ryb velmi rozmanitou – jak z hlediska životních strategií (najdeme mezi nimi druhy žijící ve stabilních i vysychajících vodách, ve vodách stojatých i tekoucích), tak z hlediska vzhledu a zbarvení.
Většina akvaristů si při jejich zmínce vybaví přibližně toto: nádherné ryby, ale velmi náročné na péči, vhodné jen pro specialisty, agresivní, žijí jen pár měsíců a jejich rozmnožování je složité – zkrátka nic pro mě…
Nyní by možná měla následovat plamenná obhajoba halančíků z úst někoho, kdo se jim věnuje přes dvacet let – a důkladné vyvrácení všech těchto polopravd. Tento článek ale půjde jinou cestou.
Je potřeba si na rovinu přiznat: ano, mezi halančíky najdeme i druhy, které jsou na chov náročné, vyžadují specifický přístup a u mnohých z nich se – i přes dodržení všech doporučení – podaří odchovat jen několik málo mláďat. Je to ale naprosto stejné jako u teter, cichlid, labyrintek a dalších – každá skupina ryb má své problematické druhy, které se pro začátečníky příliš nehodí.
Zároveň ale existuje celá řada druhů, které jsou pro začínající chovatele ideální – a právě na ty bych se v tomto článku rád zaměřil.
Vyberu tři modelové dotazy od fiktivních zájemců o tuto skupinu ryb a pokusím se na jejich základě ukázat, že zdaleka ne vše, co se o halančících traduje, musí být nutně pravda. (Zkušení akvaristé, prosím, prominou určité zjednodušení – odpovídá popularizačnímu zaměření tohoto textu.)
1) Mám malé akvárium s trpaslíky - dania perlová a modré neonky. Hodí se mi tam i halančíci?
Ano – ALE je potřeba vybírat mezi těmi nejdrobnějšími a mírnými druhy. Například vhodnou volbou je Epiplatys annulatus.
Z hlediska chovu je tento druh nenáročný na složení vody – snáší měkkou i mírně tvrdší vodu s pH kolem 7. Pro úspěšný odchov je však vhodné použít měkkou vodu s pH lehce pod 7. Přijímá drobnou živou potravu, ale bez problému zvládne i mraženou nebo kvalitní umělou.
Při rozmnožování je třeba pamatovat na velmi drobný potěr, který se líhne zhruba po 2–3 týdnech a vyžaduje jemnou živou potravu, jako jsou nálevníci nebo vířníci. Růst je zpočátku pomalý.
Přesto lze odchovu dosáhnout i bez zvláštní péče – pokud je chovná nádrž hustě zarostlá vodními rostlinami (ideálně jávský mech a plovoucí rostliny jako trhutka), část jiker i potěrů se v rostlinách úspěšně skryje před ostatními rybami a zároveň zde najdou i přirozený zdroj potravy. V takových podmínkách je možný i částečný odchov ve společné nádrži spolu s rodiči.
Foto 1: Epiplatys annulatus – u rybek rodu Epiplatys (ale i Aphyosemion, Fundulopanchax, Aplocheilus aj.) je nutné pamatovat na jejich skokanské schopnosti, proto se vyplatí akvária pečlivě zakrývat.
2) Mám standardní akvárium s běžnou obsádkou ryb (tetry, parmičky, platy, krunýřovci…) – lze uvažovat o halančících?
Ano – ALE opět je potřeba vybrat vhodné druhy. Je také dobré pamatovat, že halančíci jsou poměrně živé ryby – tedy nehodí se do společnosti závojových forem, které by je mohly provokovat k okusování ploutví (mimochodem, ani parmička čtyřpruhá se k závojovým gupkám příliš nehodí).
Do těchto akvárií se hodí běžné, nenáročné druhy rodu Aphyosemion (např. striatum, gabunense, australe) nebo menší zástupci rodu Epiplatys (např. dageti, chaperi).
Z hlediska potravy nejsou vybíraví – sice ocení živé krmivo, ale bez problému přijímají i mražené či kvalitní suché krmivo. Měkkou vodu potřebují pouze pro tření.
Potěr je většinou „standardní“ velikosti, takže zvládne odkrmení jemnou artemií. U rodu Epiplatys bývá potěr o něco menší. Nejlepší je odchov ve zvláštní menší nádrži, do které umístíme pár nebo trio (samec a dvě samice) na několik hodin (bez krmení) nebo několik dní (s krmením), a to s dostatkem třecího substrátu – trsů rostlin nebo třecích mopů.
Jikry se líhnou přibližně za tři týdny a potěr při dobré výživě rychle roste. Možné je vyzkoušet i tření do rašeliny nebo lignocelu, kdy se tento substrát po cca dvou týdnech tření zlehka zasuší (tak, aby zůstal vlhký, ale aby z něj nekapala voda) a uloží se do plastového sáčku nebo krabičky. Po dalších cca třech týdnech (v závislosti na teplotě uložení – ideálně 22–24 °C) se substrát zalije vodou. Vyzkoušet lze také variantu popsanou u Epiplatys annulatus – tedy odchov v bohatě zarostlé nádrži přímo s rodiči
Foto 2: Aphyosemion striatum – druh vhodný i pro začínajícího halančíkáře, délka dožití okolo 3 roků. Foceno v nádrži s kardinálkami vietnamskými – soužití bezproblémové (foto: Zuzana Dočkalová).
Foto 3: Diapteron georgiae – všechny druhy tohoto rodu jsou chladnomilné (optimální teplota: 18–22 °C). Při dobré péči se dožívají i více než 4 let. Odchov je však náročnější. Tyto druhy také vyžadují živou, případně alespoň mraženou potravu. Jde o překrásné ryby, ale vhodné pouze pro zkušenější chovatele.
3) Mám prázdné akvárium na chodbě – moc tepla tam ale není, ani moc světla … šlo by něco zkusit?
Pokud se teplota v nádrži pohybuje kolem 20 °C – s tím, že v zimě může klesnout až k 15 °C a v létě zpravidla nepřesáhne 22 °C – jde o ideální podmínky pro jihoamerické vějířovky ze skupiny Austrolebias*. Tyto rybky dorůstají obvykle 4–6 cm, největší druhy pak až 10–15 cm.
Z hlediska chovu jsou o něco náročnější na potravu – vyžadují vydatnou živou stravu, ale v případě potřeby si poměrně snadno zvyknou i na mražené krmivo (např. larvy komárů). Pokud je akvárium alespoň trochu členité, lze je chovat i ve skupinách (3 a více samců + více samic). V menších nebo přehledných nádržích je lepší zvolit chov páru nebo tria.
Pro rozmnožování je potřeba do nádrže vložit třecí nádobku (např. vyšší skleničku nebo zatížený plastový kelímek) s vhodným substrátem – nejčastěji se používá přírodní rašelina (bez jakýchkoli příměsí!) nebo lignocel (kokosová drť), do kterého ryby ukládají jikry. Po několika týdnech tření se substrát vyjme, opatrně vymačká a uloží do uzavřeného plastového sáčku či krabičky, ideálně do stínu při teplotě 20–24 °C.
Délka inkubace závisí na druhu i podmínkách – kolísá obvykle mezi 2–6 měsíci. Po jejím ukončení se substrát zalije chladnější vodou (cca 16–18 °C). První potěr se líhne během několika hodin, někteří jedinci výjimečně až druhý den. Vzhledem k variabilitě délky vývoje je vhodné substrát po prvním (nebo i druhém a třetím) zalití opět mírně vysušit, zkontrolovat přítomnost dalších jiker a případně uložit k dalšímu zrání.
Čerstvě vylíhlý potěr obvykle dobře přijímá nejjemnější artemii a velmi rychle roste. K běžnému vybavení akvária pro tyto ryby patří rostliny nenáročné na osvětlení – například jávský mech nebo hnědovka. Oba druhy dobře snášejí i zimní teploty kolem 15 °C. V optimálních podmínkách se vějířovky běžně dožívají 10–14 měsíců.
Mezi druhy vhodné i pro méně zkušené chovatele patří například Austrolebias* nigripinnis, Austrolebias* paucisquama nebo Austrolebias* bellottii.
Poznámka: Vějířovek existuje celá řada a mnohé další druhy jsou vhodné i do běžně temperovaných místností. Patří sem např. rody Simpsonichthys, Hypsolebias, Spectrolebias aj. U některých z nich je však nutné počítat s extrémně drobným potěrem – například u Hypsolebias carlettoi nebo Notholebias minimus.
Fotografie:
Foto 4: Austrolebias* nigripinnis – jeden z nejznámějších představitelů rodu, druh vhodný i pro začínající chovatele vějířovek.
Foto 5: Austrolebias* arachan – velmi vzácně chovaná jihoamerická vějířovka. Odchov je značně problematický: samice klade jen málo jiker a během inkubace často značná část odumírá.
Foto 6: Simpsonichthys santanae – druh vhodný i pro začínající chovatele, dobře snáší běžné pokojové teplotní podmínky.
Foto 7: Hypsolebias fulminantis – druh vhodný pouze pro zkušenější chovatele, určený do běžných pokojových (teplotních) podmínek.
Foto 8: Porovnání velikosti potěrů různých druhů halančíků (kromě č. 1 se jedná o jednodenní potěry): 1 – Epiplatys annulatus (4 dny starý), 2 – Hypsolebias fasciatus, 3 – Austrolebias* bellottii, 4 – Simpsonichthys boitonei.
Tento článek si nekladl za cíl poskytnout kompletní návod k chovu halančíků. Jeho hlavním záměrem bylo ukázat, že těchto ryb se není třeba obávat – rozhodně ne více než kterékoliv jiné skupiny akvarijních ryb.
Stejně jako u jiných druhů je ale velmi vhodné, aby si každý zájemce předem zjistil co nejvíce informací – ať už z odborné literatury, internetu nebo přímo od chovatelů, kteří se halančíkům dlouhodobě věnují.
A kde takové chovatele najít?
Většinu našich chovatelů halančíků sdružuje Česká halančíkářská společnost, která každoročně pořádá v Praze mezinárodní výstavu halančíků:
👉 https://www.halancici.cz
Výstavy se pravidelně účastní nejen tuzemští nadšenci, ale také řada zahraničních chovatelů, kteří s sebou přivážejí vlastní odchovy.
Pokud vás tento článek zaujal, doporučuji si už teď poznamenat do diáře termín letošní výstavy: 11.–14. září 2025
*Pozn.: Rod Austrolebias v roce 2023 taxonomové revidovali, došlo k ustanovení více nových rodů, pro přehlednost je použito původního rodového označení Austrolebias s hvězdičkou. Viz také https://www.mna.gub.uy/innovaportal/file/3419/1/13.final-english.pdf .
