Proč neonky v noci blednou? Jejich barvy mají vlastní denní rytmus

Ráno se rozsvítí akvárium a neonky vypadají nezvykle nevýrazně. Nemusí být nemocné: jejich zbarvení se přirozeně mění podle světla a denního rytmu. Za lesklým pruhem a červenou částí těla přitom stojí dva odlišné mechanismy.

Neonka obecná (Paracheirodon innesi) je známá svým zářivým modrozeleným pruhem. Ten ovšem ve skutečnosti samozřejmě nesvítí, jeho barva vzniká odrazem světla na mikroskopických strukturách v kůži. Ve specializovaných buňkách, kterým se říká iridofory, jsou uspořádané tenké destičky krystalů guaninu. Jejich vrstvy zvýrazňují určité vlnové délky dopadajícího světla, a tím vytvářejí charakteristický lesk.

Pozoruhodné je, že tato soustava není neměnná. Destičky mohou měnit sklon, podobně jako lamely žaluzií. Tím se mění i jejich vzájemné rozestupy a výsledná barva odrazu. Výzkum tento „žaluziový“ model experimentálně podpořil. Denní modré až modrozelené zbarvení pruhu se v noci posouvá k tmavě fialovému odstínu. Nejde tedy pouze o to, že na rybu dopadá méně světla: mění se i její vlastní optická struktura.

Ještě překvapivější je, že buňky lesklého pruhu dokážou reagovat na světlo přímo. Pokusy s kůží neonek ukázaly, že jejich reakce závisí na intenzitě osvětlení. Vedle nervového řízení tak existuje i místní světelná citlivost. Ryba samozřejmě „nevidí bokem“ obraz okolí, ale její kůže umí na světlo odpovědět změnou barvy.

Červené zbarvení funguje jinak. U neonky obecné vědci doložili noční blednutí spojené se shlukováním pigmentových zrníček uvnitř barevných buněk. V laboratorních pokusech tento efekt vyvolával také melatonin, hormon související s denním a nočním rytmem. Slabší červená barva po období tmy proto sama o sobě nemusí znamenat zdravotní problém.

Pro akvaristy z toho vyplývá jednoduché doporučení: posuzujte zbarvení v souvislosti s denní dobou a chováním ryb. Pokud neonky po běžném rozsvícení postupně získají obvyklý vzhled a chovají se normálně, odpovídá to přirozené proměně. Pravidelné střídání světla a tmy je rozumnější než prodlužovat svícení jen kvůli výrazným barvám.

Také přes den neonkám dopřejte možnost stáhnout se do přítmí. Někdy se doporučuje tlumenější osvětlení, plovoucí rostliny a skupinu alespoň 8–10 jedinců.

Přetrvávající bílé skvrny nebo oddělování jedince od skupiny však za běžnou noční změnu nepovažujte. Takové projevy vyžadují bližší posouzení, samotná jiná barva nestačí k určení konkrétního problému. Důležitý je rozdíl mezi pravidelnou proměnou a změnou, která přetrvává nebo ji doprovází nezvyklé chování.

Použité zdroje:

• Yoshioka a kol. (2011): Mechanism of variable structural colour in the neon tetra: quantitative evaluation of the Venetian blind model.
• Kasai a Oshima (2006): Light-sensitive motile iridophores and visual pigments in the neon tetra, Paracheirodon innesi.
• Hayashi a kol. (1993): Circadian motile activity of erythrophores in the red abdominal skin of tetra fishes and its possible significance in chromatic adaptation.
• Seriously Fish: Paracheirodon innesi — profil druhu a chovatelská doporučení.