Začátky - 25 let mezi rybami, sáčky a sny

Jak jste začínali?
Nejdřív jsme s bráchou dělali sadbu, v zimě jsme sbírali jmelí. Ale pak jsem si říkal, co budeme dělat v létě? A tak nás napadla akvaristika. Řekli jsme si, že když to umíme, tak proč ne.

Světlá nad Sázavou byla obrovská bašta akvaristů. Byla tady největší koncentrace akvaristů, 30 až 40 aktivních chovatelů, což byla tehdy největší koncentrace v republice.

25 let zpátky jsme měli malou místnost u rodičů, potom kotelnu, potom i sušárnu a potom jsme chtěli garáž, tak jsme ji postupně získali. Nakonec jsme zabrali celý suterén a teď mají rybičky svůj vlastní barák.

Nejdřív z nás zůstal doma jen jeden, ale pak jsme se tomu začali věnovat naplno oba. A abychom nebyli závislí jen na jednom příjmu, kdyby cokoliv bylo, řekli jsme si, že to chce ještě něco, a tak jsme začali vyrábět pytlíky.

Začalo to s krmením, sáčkama a věcma okolo. Teď si lidi řeknou: „Hele Nováci mají všechno, stav se tam.“

Snažím se všem vyjít vstříc, ale je to dvousečné. Spousta lidí si myslí, že je to jednoduché. Dneska, když všechno zdražilo, se snaží do boxu nacpat co nejvíc sáčků – dřív jsme dělali sáčky velikosti 24 nebo 26, dneska to cpou do třináctky nebo šestnáctky. Vysvětlit jim, že pytlík není plechovka, je někdy nadlidský úkol.

Musíme objednat top plasty, aby byly v top kvalitě, a pak seřídit tady ten stroj.
Dřív sáček stál 20–30 haléřů. Takže nebyl problém, ale dnes stojí třeba 2 Kč a za tu cenu chtějí něco extra, ale vlastně se ten sáček moc nezměnil.

10 skalárů do pytlíku po deseti do bedny třeba vyjde na 800 Kč a když budete platit dopravu, dáte 200 Kč za dopravu. Takže když si spočítáte vaši hodinovou práci a zdanění, kolik vám pak zbyde? Akvaristika je úplně mimo.

Prodeje ryb - česká kvalita si zaslouží lepší cenu

Jedním z důvodů, proč jsme začali s projektem ForAquarist, bylo, že jsme viděli, jak jsou Češi šikovní, ale nedostávají adekvátní odměnu.
Český člověk dokáže odchovat jakoukoliv rybu. Když jsme byli malí, červená neonka se v roce 1985 prodávala za 12 Kč. Vemte si, jak se všechno zdražilo. Třeba až o 300 % a červená neonka se prodává za 5 Kč. To vůbec nedává smysl.

Bylo tady několik pokusů, jak to změnit: že se udělá akvaristický spolek jako odbory a budeme tlačit na výkupce, že se udělá pevný ceník. Ale to nikdy nedopadne, protože někteří akvaristi na výkupu prodávají pod cenou a říkají, že jim to stačí.

3–4 měsíce třeba trvá, než ryba vyroste. Jste u toho 8 hodin denně - krmení, čištění.. Když si pak akvarista spočítá, že za tu rybu dostal 5 Kč, vychází mu práce na 20 Kč za hodinu, ale například do Billy za 170 Kč na hodinu pracovat nepůjde.

Za ForAquarist je to tak, že tím, že umožňujeme přímý prodej a nákup přes náš portál v Čechách i do zahraničí, dáváme možnost narovnán cen pro celý trh.
U nás akvaristi neumějí počítat.

Asi je to srdcovka.
Ale když se tím živíte, tak to takhle nejde dělat.

Přijede sem Polák nebo Slovák, koupí ryby a hned je zaplatí fakturu. A za mnou mezitím stojí český akvarista, kterému jeho zákazníci neplatí včas. Říkám mu, že takhle to nejde – musí si nastavit jasné podmínky a trvat na tom, že platba musí být předem nebo hned po dodání.

Další věc je, že sem lidi vozí ryby z Asie a vydávají je za český. Všichni víme, že česká akvaristika je nejlepší na světě, protože nikdo nedokáže udělat tak kvalitní ryby jako my, ani Asiati. Ale když akvarista doveze rybu z Asie a tady ji přebalí a vydává za českou rybu, kam se tím dostaneme?

Proto je u nás možné hodnocení prodejců a kupujících - tím to chceme pozitivně ovlivnit.
My děláme i pár cichlid. Na cichlidách jsme začínali, ale protože když máte třeba 8 měsíční rybu a oni vám za ni chtějí dát třeba 10 Kč, tak to se opravdu nevyplatí.

Např. v zahraničí ty ceny opravdu vypadají úplně jinak, anebo na webových portálech řetězců.
Já vždycky říkám: když mi dáš moji cenu, prodávej si to, za co chceš. Ale např. minulý týden jsme se byli podívat v Hornbachu a tam byl takhle malinký terčovec za 1600 Kč a akvarista za něj dostane 50 Kč, tak mi řekněte, kde je zbytek peněz.

Navíc z řetězců jsou ryby často nemocné.
Od akvaristy dostanou rybu v pořádku, ale nejsou tam kompetentní lidé. Např. jsem tady teď viděl v jednom řetězci malého oceláta a u něj neonky a lidi si to takhle koupí a pak se diví, že se jim neonky ztrácí. No ztrácí se proto, protože ocelát (Astronotus ocellatus) vyroste a je to dravec, který je v noci loví. Ale obchodníkům je to jedno, je to prodej.

Nebo jsou schopni dát závojnatku, která musí mít nižší teplotu vody a oni to dají k rybám, které potřebují vysokou teplotu vody, jako třeba black molly. Jim je to jedno.

Prostě zákazníkovi řeknou: když se vám to líbí, dejte to dohromady.

Chov ryb - Česká akvaristika: Talent máme, podmínky chybí

Přeci jen to jsou živí tvorové a měly by mít adekvátní podmínky.
Akvarista by byl sám proti sobě, kdyby jim nedal ty nejlepší podmínky, aby ryba mohla růst a měla pěkné barvy. A když posloucháte, že by na rybu mělo být např. 2 litry vody a pěstírny jsou špatně, tak to je podle mě úplně zcestný. Proč by někdo, kdo se tím živí a je to jeho koníček, jim nedopřál to nejlepší?

U akvaristiky je hodně rizik.
To jsou třeba nemoci, voda je čím dál horší. Ryby, co šly jednoduše dělat dřív, už nejdou.

To jsou všechny studánky. Třeba 50-100 metrů v lese studánka a ryby v té vodě už nejdou. Je to úplně jiná voda. Další věc je, proč se ryby netřou? Ve vodě jsou hormony proti početí.

Mám hrůzu z toho, že generací 50+ to skončí. Třeba moje děti jsou na vysokých školách, ale nechtějí tady u ryb už trávit tolik času. V akvaristice nejde vynechat. I když má člověk horečky, tak k rybám musí a aspoň udělat to nejnutnější. Když tam dva dny nepůjdete, už tam chodit nemusíte.

Je to složité.
Akvaristiku nemůže dělat každý.

Po revoluci si spousta lidí myslela, že akvaristiku může dělat každý. Dalo se vydělat spoustu peněz. V té době byli akvaristi a veksláci nejbohatší lidi v republice. Moje žena se mě tenkrát ptala, jestli má hledat práci a já před ní vysázel peníze z výkupny - v té době roční plat 20 000 Kč a bylo rozhodnuto.

Měl jsem 20 nádrží a vydělával jsem tolik peněz, že se to nedalo utratit. Dneska máme 180 nádrží a nejsme s bráchou schopni se na akvaristice uživit. Proto mám hrůzu z toho, že akvaristika jako taková nemá budoucnost.

Bude ji mít, pokud se dokážeme s cenama srovnat. Asiati mají výhodu v tom, že jim krmení teče z potoka. Teplotu nemusí řešit. Byrokracie tam není v akvaristice jako tady..

Proč my jako akvaristi nejsme zemědělci? V roce 1992 převedlo ministerstvo akvaristiku ze zemědělství na průmysl. Zdálo se jim, že ty výdělky jsou moc vysoké, tak to změnili.

Je pravda, že např. rybářství vláda podporuje.
Stát má velký byznys ve vývozu a vlastně mu to vyhovuje. My nemáme žádné úlevy. Zemědělci mají dotace a kompenzace.

Když to vidím, tak generace mladých lidí nechce dělat se živým. Je to velký žrout času. Jediná možnost je, že pokud bude robot, který nakrmí a vymění vodu, tak je to bude bavit.

Dřív, když bylo 10 akvárií, tak to byla pohoda. Stačila hodina denně, člověk si dál kávu a užil si to. V naší rybárně strávím 6 hodin denně jen na výměnu vody, ale ty finance nejsou až takové.

Jaké máte třeba zkušenosti, když někdo si přijde vybrat rybky?
Přijde třeba obchodník a první co je, strčí prst do akvárka, jaká je voda. To v pohodě není. Nebo přijde zákazník, že chtějí rybičky a když jim dám výkupní cenu, tak na mě koukají jako na blázna. Jak to, že v obchodech to je tak drahé?

Nebo přijdou malý děti a lítají tam. Kdyby se něco stalo, tak je to nebezpečné.

V Německu se chovatelé tak nenavštěvují, jako třeba u nás. Tam musí být velcí kamarádi, aby si je pustili domů.
U nás jsme byli sdílní. Když někdo na něco přišel, tak se podělil o informace.

Dneska máme strach z toho, že když by se zatáhla nějaká nemoc do našich nádrží, tak je to velký problém. Může se stát, že na dva roky bude výpadek.

Já se třeba bojím nemocí tak, že mám půl roku nové ryby separované.
Ony skoro všechny ryby v sobě mají nemoc, ale ty asijské mají jinou nemoc než u nás. My jsme tady měli skvělého veterináře. Před několika lety, ještě u rodičů, jsme měli zkušenost s teplomilným kožovcem z Malajsie. U nás bývá studenomilný, takže se vysoké teplotě tak nemnoží, ale tenhle z Asie se ve vyšší teplotě množil víc. Jen díky tomuto veterináři jsme to odhalili a dokázali nasadit léčbu. Ale ne každý má tu možnost.

Nenapadené ryby je nutné léčit tak, aby se obalily slizem a kožovec se na ně nemohl přichytit.

Pro ryby i pro člověka jsou stresory velmi silným spouštěčem nemocí. Navíc ryby z Asie jsou posílány drahou leteckou dopravou a oni nemůžou dát 50 ryb do sáčku, ale dají tam třeba 450 ryb. Nalejou tam třeba hřebíčkový olej a ryby hibernují, ale musí být doručeny do 12 hodin. Pokud by letadlo mělo zpoždění, ryby uhynou. Zdá se ale, že se jim to pořád ještě vyplatí.

Jak to, že ale my jim musíme platit dopředu, a my čekáme 5 měsíců na peníze? Jak to, že to akceptujeme? Přistoupili jsme na to.

Dřív se přijelo na výkupu a dostal člověk sáčky zdarma. Jednou za rok měl nárok na krmení, kyslík. Dneska si všechno platí akvarista a ještě čeká na peníze. Sami akvaristi si to takhle nastavili. Akvarista zaplatí boxy, dopravu, kyslík, krmení, sáčky, všechno.

Silnější svár, čirá fólie, žádné kompromisy

Jakou máte konkurenční výhodu co se týče transportních sáčků?
Některá konkurence má svařování odporovým drátem, a my to máme odporovou páskou. Takže máme o dost silnější svár. Pak třeba používá jen jeden rozměr, takže jeho sáčky jsou rovné. My máme různé velikosti desek na svařování (20, 30, 24, 16). Na každou velikost sáčku pak je půlkruh půlkulatý.

Stalo se mi třeba, že se na burze sáček s rybami rozlepil..
Já dělám 5 000 sáčků denně. Síla fólie musí být stejná. Pokud tam třeba spadnul nějaký kamínek, mohl způsobit, že se sáčky nesvaří.

My kontrolujeme sáčky na začátku, uprostřed a na konci.

Jaký máte materiál?
Nám to vyrábí soukromník už přes 20 let. Potravinářská fólie Exon. Není to recyklované. Pokud je granulát, ze kterého je vyrobená fólie, mokrý, vypadá to jako recyklovaný. My ale máme všechny čiré.

My jsme si vybudovali jméno na tom, že držíme kvalitu, a případně, že je nějaký problém, ihned to řešíme.

Děláte také designové sáčky?
Ano, potištění je možné, ale vyjde dvakrát dráž a minimální množství odběru je poměrně velké. Může to být i fototisk.

Min. množství je 400 kg. To může být 40 000 sáčků. To je třeba pro někoho zásoba na 20 let. (směje se)

Na stránkách máte, že se sáčky prodávají jen v České republice.
Kvůli odpadní dani a v každé zemi by se musel platit poplatek na recyklaci. Evropská unie by měla být jednotná a měla by fungovat jako jeden stát, ale bohužel každý stát má jiné zákony.

Pokud si u vás někdo objedná, jak zásilku posíláte?
Poštou. Pokud je objednáno do 12:00, tak ještě ten den odesíláme.

Jak dlouho máte tuhle pěknou mašinu na sváření sáčků?
Je stará 20 let a je dělaná na zakázku, takže není na prodej!

Samec L213

Samec L213

Podrobnosti

U nás se nemusíte bát nakupovat

Prodejce

Otázky a komentáře

Mohlo by vás zajímat