Amazonka je pojem sám pro sebe. Amazonka je domovinou většiny u nás chovaných rybiček. S délkou dosahující zhruba 7.000 km je považována za nejdelší řeku světa. Povodí zaujímá plochu větší než 7 miliónů km². V jejím povodí najdeme více než 1100 velkých řek, z nichž 15 je dokonce delších než 2.000 km. Pro srovnání Vltava by se do jedné z těchto řek vešla téměř pětkrát, bezmála 16krát pak do samotné Amazonky. Skoro polovinu povodí najdeme na území Brazílie. Zbytek si mezi sebe rozdělily Bolívie, Peru, Ekvádor, Kolumbie, Venezuela, a i na Guyanu ještě štipeček zbyl.

Mezi největší prameny Amazonky patří Rio Ucayali a Rio Maraňón. V podstatě leží vedle sebe a odvodňují z geologického hlediska mladé Andy. Obě tyto řeky se pak spojí v Peru u města Nauta. K hranicím Brazílie s Kolumbií má tato řeka 2 jména, v Peru ji již pojmenovali jako Rio Amazonas, zatímco pro Brazilce má tato řeka až k soutoku s Rio Negro název Rio Solimões. Teprve po tomto známém „encontro das aquas – splynutí řek“ dojdou Brazilci rozumu a konečně i oni nazývají Amazonku Amazonkou. Nedaleko od tohoto soutoku leží miliónové město Manaus, které již poznal nejeden český akvarista jako začátek pobytu akvaristického dobrodružství v amazonském pralese.

I výše zmiňované přítoky si vytvořily svá vlastní povodí s nesčetnými přítoky. Povodí Madeiry tvoří asi 20 % z celkové plochy amazonského povodí, povodí Rio Tapajós pak zabírá asi 7,1 %, Rio Xingu 7,3 % v jižním směru a severní mu povodí jasně vévodí povodí řeky Negro a Branco s 10 %. I když je to skoro nepředstavitelné, vodní hladina zde může kolísat až v rozpětí 13 metrů podle toho, zda je, či není období dešťů. Severní přítoky Amazonky mají podstatně více vody od března do přelomu září / října a jižní přítoky pak od listopadu do přelomu března / dubna.

Až k Atlantiku se denně valí nepředstavitelně velké množství vody korytem Amazonky. Hloubka nepřesahuje 120 m. Od pralesního města Iquitos v Peru až po ústí v Brazílii u města Belém byste naměřili úctyhodných 3.700 km na délku, ale výškový rozdíl je na celé délce jen necelých 100 m. Nejužší část řeky najdete u Obidos, kde naměříte sotva 2 km, při nízké hladině zde již bylo naměřeno i jen 1600 m, zatímco v nejširším místě má Amazonka v průměru 10 km a v období dešťů se může tato rozloha až zpětinásobit. Ještě jeden překvapivý údaj, za sekundu proteče v Amazonce 200.000 m³ vody. Tomu říkám průtok! Takové množství vody s sebou odnese i odpovídající množství materiálů a sedimentů. Denně se do vody dostanou a jsou vodou splaveny skoro 3 milióny tun půdy, hornin a všelijakých zbytků. I zde roční číslo budí zajisté úžas, do ústí řeky se tak dostane skoro 800 miliónů tun sedimentů. Samotná delta Amazonky pak měří více jak 250 km na šířku.

Někteří vědci dělí povodí Amazonky do 3 částí:
1) Horní Amazonka probíhá od pramenů v Andách až po ústí řeky Rio Tefé v Brazílii.
2) Střední Amazonka je území od Tefé až k městečku Santarém při ústí řeky Rio Tapajós a
3) spodní Amazonka je pak část od Santarém po ústí delty Amazonky do Atlantiku.

Rozdělení dle typu vody

V jejich souvislostech se často hovoří i o různých typech a druzích vod. Nejznámější je dělení do 3 základních typů, se kterým již v minulém století přišel prof. Harald SIOLI (1910-2004), otec limnologického výzkumu Amazonie. Ten svou práci zde začal již v r. 1945. Od té doby byla jeho práce opakovaně publikována. I my se budeme samozřejmě držet jeho rozdělení, které je všeobecně uznávané a platné.

Černá voda

Jako na první se podíváme na vody tzv. černé. Tento typ vody je zastoupen olivově až kávově zabarvenými toky s více či méně čirou vodou. Toto zabarvení mají ve většině případů na svědomí rozkládající se huminové látky (jsou přírodní organické látky vznikající rozkladem převážně rostlinných zbytků). Huminové látky jen obtížně podléhají dalšímu rozkladu a jsou ve velkém množství obsažené v půdě, rašelině, uhlí a některých vodách. Podle rozpustnosti se dělí na huminy, huminové kyseliny a fulvonové (též fulvinové) kyseliny. Většina těchto vod pochází z rovinatých oblastí, v jejichž blízkosti se vyskytuje caatinga, což je porost nižších stromů vzniklý uprostřed deštných lesů buď vlivem suché propustné půdy a místního suššího podnebí, anebo vlivem krajně vysokých srážek a vyluhované nevýživné půdy a nebo campo, což jsou travnaté plochy ve vnitrozemí Brazílie, vznikající v sousedství formace caatinga a deštných lesů na dlouhodobě zamokřených nebo dlouhodobě vyschlých půdách. Vlivem uměle zakládaných požárů a odlesňování se plocha campos stále zvětšuje. Campos lze považovat za tropické stepi nebo savany. V době dešťů pak vodě nic nebrání v tom, aby se rozlévala po okolí a zaplavovala velká území. Brazilci takovéto oblasti nazývají „Igapó“.

Viditelnost zde dosahuje od jednoho do maximálně tří metrů. Toky centrální Amazonie s černou vodou jsou velmi chudé na rozpadlé anorganické látky a jejich dalším typickým znakem je i nízké pH, v rozmezí 3,5 – 4,9. Elektrická vodivost zde nepřesahuje 6 µS/cm. Pokud si ale myslíte, že všude tam, kde se rostlinné zbytky dostanou do řeky, se vyskytují vody černého typu, pak se hluboce mýlíte. Podíváme-li se na tyto řeky očima lovce, najdeme zde sice poměrně velké zastoupení jednotlivých druhů, co se ale množství týče, bývají tyto řeky často označovány jako „rios do faminto“ – tzv. hladové řeky. Rybky zde žijící jsou silně závislé na přijímání potravy z jiných zdrojů (např. hmyz, květy, plody). Klasickým příkladem lze zde jmenovat např. Rio Negro, který především po soutoku s Rio Branco ve své dolní části již nesplňuje ale označení hladové řeky.

Bílá voda

Bílá voda je typově druhá v pořadí, na kterou se nyní zaměříme. Je bohatá na sediment, barva je jakoby zakalená a připomíná kávu s mlékem. Většina těchto vod pramení na východě And. Na většině tohoto území se sice nachází horský prales, ale vydatné, pravidelné a silné srážky zde vedou k intenzivní erozi.

Půdní podloží pochází z geologicky mladších oblastí, skalní a půdní útvary bohaté na minerály a usazeniny se tak lehce dostávají do vod a usazeniny se pomalu rozpouštějí ve vodách a tím je i obohacují. Tam, kde se pak usazují, většinou se jedná o pomalu a klidně tekoucí proudy, vznikají půdy se silným rostlinným porostem, tzv.“ Varzeas“. Amazonka se zde chová jako velká požíračka sama sebe, protože eroze jejího vlastního řečiště značně přispívá k obohacení jejich toků minerály.

Viditelnost zde klesá na 10 – maximálně 50 cm. Hodnota pH se pohybuje spíše kolem neutrálního pH 6,2-7,2. Elektrická vodivost zde dosahuje 30–70 µS/ cm. Na rozdíl od řek hladových, jsou tyto řeky plné života. Najdeme zde i velké zástupce teter či sumců, kteří však zpravidla nekončí v nádržích u nás, ale na stolech a v žaludcích místních domorodců. Jejich typickým představitelem je sama Amazonka, Rio Branco nebo Rio Madeira.

Čirá voda

Poslední typ, na který se dnes podíváme je voda tzv. čirá. Řeky tohoto typu jsou též spojovány spíše s rovinatou oblastí, jejich prameny bychom nejspíše našly v prastarých horských masivech Guyany a střední Brazílie, které již nejsou schopny zásobovat své vodstvo sedimenty. I tyto čiré vody bývají lehce zabarvené, barva jejich vod ve mně evokuje návštěvu středomořské oblasti – žlutavě až olivově zelená, čistá voda je skvěle průzračná a viditelnost zde může dosahovat 4,5 metru. Hodnota pH těchto vod se může značně lišit, někdy dosahuje 4,5 a její hodnoty však může dosáhnout i 6,6. Tam, kde je podloží složeno z vápenců, se však hodnota pH může vyšplhat až 7,8. Elektrická vodivost se zde pohybuje spíše v nižších hodnotách, kolem 20 µS/cm, výjimkou nejsou ale i hodnoty mezi 8–12 µS/cm. Rio Xingu, Tocantins nebo Tapajós v jihovýchodní Amazonii jsou základními příklady řek s čirou vodou.

Další typy vod

Pokud si ale myslíte, že jen tyto a žádné jiné typy od v Amazonii nenajdete, velmi se mýlíte. Všude tam, kde se vody stékají v další, silnější toky, tam dochází k jejich míšení. Taktéž v období sucha a dešťů, přitékající vody mohou zamíchat s původním složením, a tak připravit obyvatelům nejedno nepříjemné překvapení.

Jak mi jistě dáte za pravdu, ne všechny zde vyjmenované faktory, se chovatel rybek může dozvědět. Leckdy se jen dozví, z kterého typu řek jeho rybka je a ani to mnohdy nestačí. Ideální by bylo, znát přesné chemické složení vody z naleziště rybky, vědět, které faktory zde ještě působí a které již nikoliv. Proto se nelze divit tomu, že ani někdy zaručené „recepty“ na úpravu vody nezabírají.

Typ vody	Zabarvení a viditelnost	Pramení	Vegetace	Příklad	Hodnota pH
Černé vody	Olivová, kávově hnědé, čirá; 1-3 m	Amazonská pánev	Caatinga, compo	Rio Negro, Arapiuns, Tefé	3,7-4,9
Bílé vody	Žlutavá, kalná; 0,1-0,5 m	Andy, Serra Parima	Andský horský deštný prales	Solimões, Amazonka, Madeira	6,2-7,2
Čiré vody	Žlutá, olivově zelená, čirá; >1-4,5m	Vysočina střední Brazílie, Guyana	Amazonská deštný prales	Xingu, Tapajós, Tocantins	4,5-7,8

Obrázky:

Z vrcholů And snadno můžete pozorovat i horu Mismi, kde jsou jedny z pramenů Amazonky. Zde pramení Apurímac (730,7 km), v dalším průběhu přejímá název Ene (180,6 km) a dále pak Tambo (158,5 km).
Rio Urubamba pramení pod názvem Vilcanota v Centrálních Andách jihovýchodně od Cuzca nedaleko Puna. Ve Svatém údolí mezi Pisacem a Ollantaytambo bývá někdy nazývána též Wilcamayu (svatá řeka). Protéká v hlubokých kaňonech, které rozdělují hřbety Vilcabamba a Vilcanota, stéká se s řekou Tambo-Ene-Apurímac a vytváří řeku Ucayali.
Ve zbytkových vodách Rio Negro nachází záchranu v období sucha množství rybích druhů.
V malých potůčcích s téměř stojatou nebo jen pomalu tekoucí vodou, v pobřežních zónách, které jsou jen asi 20 cm hluboké a indiáni je nazývají remansos žijí červené neonky Paracheirodon axelrodi.
V podobných přítocích jsme chytali zajímavé cichlidy Crenicichla regani.
Červené neonky Paracheirodon axelrodi můžeme pozorovat snadno pouhým okem, pokud chvíli bez hnutí budeme stát na břehu. Jakmile se ale trochu pohneme, vidíme jen černou vodu. To zmizejí i četné cichlidky, které tu žijí společně.
Černé piraně jsou v černých vodách Rio Negro nad Manaus hojně loveny.
Nedaleko od Manaus jsou loveni i nádherní terčovci Symphysodon discus.
Kolem Manaus je řada různých „červenohřbetých“ variant skalár Pterophyllum scalare „Santa Isabel“. Jsou tu také někdy nazývány „Red Altum“.
Občas tu narazíme i na „sladkovodní delfíny“ neboli inie či delfínovce amazonské Inia geoffrensis. Tito savci dorůstají v případě samců 2-3 m a setkání s nimi je nevšední zážitek, na který vzpomínáte do konce života.
V podobných lokalitách s čirou vodou žije množství krunýřovců. Prototypem je Rio Xingú.
V těchto přítocích s čirou vodou jsme chytali hlavně tetry a cichlidky.
Velké množství ryb chytáme pod větvemi pobřežní vegetace.
Čiré vody mívají pH 4,5-7,8 s viditelností 1-4,5 m. Nejznámější jsou Tapajós, Tocantins a Xingú.
U pobřeží Manaus snadno pronajmete loď i s celou rodinou majitele. Ti vás dopraví, kam chcete.
Světoznámý je soutok černé Rio Negro a bílé Solimões u Manaus, dále se pak řeka jmenuje Amazonka.
Ostrá hranice černé a bílé vody soutoků řek u Manaus se táhne celých 7 km.
Amazonka u Manaus má až 175 m hloubku, proto zde plují i velké nákladní lodě.
Bílá písčitá pláž je pro Rio Negro typická.

Tanganika

Tanganika

Podrobnosti

Další nabídka prodejce

Mohlo by vás zajímat