Japonské medaky v časopise Amazonas

🌏 Téma čísla: Japonské medaky (Oryzias)

Jarní číslo časopisu Amazonas patří medakám, tedy japonským rýžovým rybám. Hlavní téma nepřehlédnete už na obálce a uvnitř na čtenáře čeká přibližně 25 stran působivých fotografií a zajímavých informací.

V Japonsku jsou medaky běžnou součástí kultury, a je proto dobře, že se Friedrich Bitter (1) v úvodu svého textu alespoň stručně věnuje jejich historii i základnímu rozdělení. Medaka už dávno není jen rybkou do malých jezírek či nádob, kde měla pomáhat s likvidací líhnoucího se hmyzu. Svět barevných forem a šlechtění se vyvíjí neuvěřitelně rychle a to, co je právě v kurzu v Evropě, bývá v Japonsku často už dávno překonaným trendem.

Exkluzivní barevné varianty medak se objevují na aukcích, kde dosahují mimořádně vysokých cen. V Japonsku proto existují specializované odchovny, farmy i obchody zaměřené právě na medaky. Článek se věnuje také jejich chovu. Ohledně odchovu poukazuje na to, že univerzální recept neexistuje. Každý chovatel si musí najít vlastní osvědčenou cestu.

Na obsáhlý text Friedricha Bittera na další stránce navazuje článek, který zkušenější čtenáře možná tolik nepřekvapí, přesto však stojí za pozornost. Hans-Georg Evers (2) se přidává se svým článkem o druzích "rýžových ryb". Z toho jedna nese jeho jméno (tzv. Epiteton honorificum) Oryzias eversi zatímco další druh Oryzias celebensis odkazuje na ostrov, z něhož pochází. Pozoruhodné přitom je, že během posledních čtyř let bylo popsáno hned pět druhů rodu Oryzias. Jedním z nich je i endemit z centrální části ostrova Sulawesi, Oryzias hadiatyae, pojmenovaný na počest již zesnulé uznávané indonéské ichtyoložky Renny Kurnii Hadiaty.

Za nejpozoruhodnější druh „rýžové rybky“, s nímž se Hans-Georg Evers dosud setkal, označuje autor Oryzias kalimpaaensis. Tato rybka žije v malém jezeře Kalimpaa ve nadmořské výšce neuvěřitelných 1 600 m. Hans-Georg Evers popisuje i její chov ve své domácí hamburské nádrži. Rybky se podle autora mají k světu, plně ztratily ostych, přijímají prakticky jakoukoli potravu a žerou velmi ochotně. Jeden z větších samců dorostl až sedmi centimetrů, což je na zástupce tak drobného rodu poměrně hodně. Přestože samci vynikají pěkným tmavým vybarvením, při přiblížení fotoaparátu okamžitě blednou. Článek se poté podrobně věnuje i jejich odchovu.

Posledním druhem z této nově objevené pětice je Oryzias polylepis. Jak napovídá samotné jméno, jde o „mnohošupinatý“ druh, který se zároveň poměrně výrazně liší od Oryzias kalimpaaensis. Vyskytuje se v malém jezeře poblíž lokality, kde byl nalezen právě Oryzias kalimpaaensis, a představuje tak dalšího mikroendemita. Popsán byl navíc teprve nedávno, v roce 2025.

🌿 Rostliny: Tiger Lotus jako filtr (3)

K jaru neodmyslitelně nepatří jen nové ryby, ale také vodní rostliny. Rudolf Sutter se ve svém článku zaměřuje na původ a systematiku druhu Nymphaea lotus. Protože autor sám Afriku navštívil, přináší i zajímavý pohled na přírodní podmínky, v nichž se daří dvěma přírodním formám této rostliny - červené a zelené. Popisuje také další rostliny, které se v přítomnosti tiger lotusu v biotopech Kamerunu nalezl.

Sutter je zjevně fascinován tím, jak významnou roli může Nymphaea lotus sehrát v akváriu, a označuje ji prakticky za biologický filtr. Své tvrzení podkládá detailním vysvětlením příslušných procesů.

Zajímavá je i zmínka o tom, že lotosy mohou vytvářet tři odlišné typy oddenků: vodorovně rostoucí, případně plazivé; svisle rostoucí, u nichž dlouhé řapíky listů a květní stonky směřují k hladině; podlouhle hlízovité části na dně se navíc zpracovávají i v exotické kuchyni. Celý článek tak představuje příjemnou a přehlednou rekapitulaci pro všechny zájemce o tuto krásnou a užitečnou rostlinu.

Další články, které stojí za pozornost:

Roland Schreiber: Batrochoglanis raninus, „Fettwellův žabí sumec“
Ralf Britz: Sinobdella, neobvyklý rod ostnoploutvých úhořovitých ryb
Jan Fioole: Parachromis managuensis, působivý a většinou mírumilovný obr

Zaostřeno na sumce

Šéfredaktor časopisu Daniel Konn-Vetterlein ve svém úvodníku přiznává, že je mu hlavní téma čísla 3/2026 časopisu Aquaristik velmi blízké. Hlavní téma čísla, celých 16 stran je totiž věnováno sumcům. Markus Kaluza články navíc ilustruje krásnými detailními fotografiemi.

Fascinace Pseudacanthicus & Leporacanthicus: „Kaktusy“ a „Vampýři“ v akváriu

Tento článek podrobně představuje dvě z nejcharismatičtějších skupin krunýřovců (Loricariidae) – rody Pseudacanthicus (tzv. kaktusoví sumci) a Leporacanthicus (vampýr-pleco). Autor Markus Kaluza nás provádí světem těchto „power-fishes“ z Amazonie, Orinoka a dalších jihoamerických toků, přičemž klade důraz na jejich specifické biologické nároky a sociální chování.

Klíčové body článku:

Taxonomie a morfologie: Rozbor charakteristických znaků, jako jsou silné odontody (biologii označení pro malou, tvrdou strukturu podobnou zubu) u rodu Pseudacanthicus a unikátní chrup přizpůsobený k lovu bezobratlých u rodu Leporacanthicus.
Chov v akváriu: Pro úspěšný chov je nezbytná dostatečná délka nádrže (min. 150 cm), silné proudění vody, vysoký obsah kyslíku a teplota mezi 26 a 30 °C. Článek upozorňuje na teritorialitu dospělých jedinců a nutnost členitého interiéru s úkryty.
Nutriční nároky: Na rozdíl od běžných „řasožroutů“ se jedná o masožravé či všežravé druhy se silnou preferencí pro živočišné proteiny (měkkýši, hmyzí larvy, krevety).
Odchov a reprodukce: Detailní pohled na stimulaci tření (změny pH, pokles tlaku) a náročnou péči o potěr. Autor sdílí zkušenosti s agresivitou mladých ryb a kritickou fází vývoje larev po vstřebání žloutkového váčku.
Přehled druhů: Představení populárních L-forem, jako jsou L 24, L 25, L 114 (Pseudacanthicus) nebo L 29, L 91 a L 264 (Leporacanthicus).

Článek nabízí komplexní pohled pro pokročilé akvaristy, kteří chtějí porozumět dynamice těchto majestátních ryb a přispět k jejich udržitelnému chovu v hobby.

🛡️ Zdraví a výživa: "Vakuové vymrazování" (GVG) (9)

Autor Dieter Untergasser na svých přednáškách často mluví o stravě a jejím významu pro vodní živočichy. Nejinak tomu je také v článku v březnovém čísle.

Správná výživa není v akvaristice jen otázkou nasycení, ale základním pilířem prevence nemocí a dlouhověkosti ryb. Článek se zaměřuje na kritické rozdíly mezi různými formami krmiv a varuje před následky nevhodné stravy. Hlavní body článku:

1. Právní a etický rozměr: Zákon na ochranu zvířat se vztahuje i na „nižší“ tvory, jako jsou koráli, mořské sasanky, hmyz, korýši a ryby. Chovatel má zákonnou povinnost zajistit zvířatům odpovídající výživu a vyhnout se působení bolesti či poškození zdraví v důsledku špatného krmení.
2. Rizika skrytých sacharidů: U mnoha běžných suchých krmiv je podíl sacharidů příliš vysoký (často nad 40 %). To vede k tučnění jater a tělesných dutin. Pro většinu akvarijních ryb by měl být podíl sacharidů pod 25 %, přičemž důležité je doplňovat stravu o balastní látky pro správné trávení.
3. Porovnání forem krmiv: Živé vs. mražené vs. GVG (Gefrier-Vakuum-Getrocknet)

Živé krmivo zůstává nejhodnotnějším zdrojem díky obsahu střevního obsahu kořisti a aktivním trávicím enzymům.
Mražené krmivo: Proces mrazení vytváří krystalky ledu, které poškozují buněčné struktury. Při rozmrazování dochází k úniku vitamínů a důležitých živin do vody.
GVG (Vakuové vymrazování): Tato metoda (lyofilizace) představuje špičkovou alternativu. Díky sublimaci ledu při nízkých teplotách zůstávají buňky neporušené. Krmivo si zachovává až 95 % výživové hodnoty živého organismu, je sterilní a bezpečné z hlediska patogenů.

4. Prevence jako cíl: Nedostatek vitamínů (např. vitamínu C) a minerálů vede k deformacím kostry a oslabení imunitního systému. Autor doporučuje kombinovat vysoce kvalitní suché krmivo s denní dávkou krmiv bohatých na balastní látky (Artemia, Daphnia) a lyofilizovaných (GVG) složek.

Pestrá strava, která respektuje biologické potřeby konkrétního druhu, je nejúčinnějším lékem. Investice do kvalitního krmiva s šetrným procesem zpracování (GVG) se chovateli vrátí v podobě zdravých, vitálních a barevně výrazných ryb bez nutnosti časté léčby medikamenty.

🏮 KOI sekce: Jezírko není otročina (10)

Chov koi kaprů je často vnímán jako časově náročný a technicky složitý koníček. Martin Kammerer (Konishi Europe GmbH) v rozhovoru vysvětluje, že klíčem k úspěchu není „otročení“ jezírku, ale pochopení jezírka jako uzavřeného biologického systému, který vyžaduje správné technologické a metodické impulzy.

1. Technika
Častou chybou začátečníků je poddimenzovaná filtrace, která vede k nekonečnému kolotoči čištění a údržby.

Moderní filtrace: Automatické systémy (bubnové nebo papírové filtry) odstraňují nečistoty z vody dříve, než se začnou rozkládat. Tím se nároky na údržbu snižují téměř na nulu.
Proudění a UV: Cílené proudění směřuje nečistoty k filtrům a výkonné UV lampy zajišťují průzračnou vodu bez řas.

V rozhovoru Martin Kramer upozorňuje na to, že pokud se majitel stává „otrokem“ svého jezírka, příčinou je téměř vždy chyba v původním plánu nebo podcenění techniky.

2. Krmení
Krmivo není jen výživa, ale nejdůležitější faktor ovlivňující kvalitu vody.

Biologický rytmus: Koi nemají žaludek, krmivo proto prochází přímo do střeva. Z tohoto důvodu je nezbytné krmit vícekrát denně v malých dávkách.
Vliv teploty: Při teplotách nad 20 °C ryby vyžadují více energie (4–5 krmení denně). Nad 27 °C je však nutné dávky snížit kvůli klesající dostupnosti kyslíku ve vodě.

Levné krmivo zvyšuje zátěž filtrů a zhoršuje vitalitu ryb. Kvalitní krmivo je investicí do stability celého systému.

3. Předcházení stresu a mikrobiom
Nejvíce náročné je poznat, jestli je koi v podmínkách spokojený. Mají schopnost stres maskovat. Ryba vypadá klidně a žere, i když vnitřně trpí vysokými hodnotami dusíkatých látek.

Výměna vody: Uzavřený systém jezírka přirozeně hromadí odpadní látky. Pravidelná výměna vody (v létě 20-25 % týdně) je nejefektivnější způsob, jak odbourat neviditelný tlak na organismus ryb.
Zdravý mikrobiom: Boj proti všem bakteriím je chybný. Cílem je budovat rozmanitý, stabilní mikrobiom, který posiluje imunitní systém ryb. Kontakt s „přátelskými“ bakteriemi udržuje ryby vitální.

4. Genetika a evoluce chovu
Za posledních 20 let prošel chov v Japonsku obrovským skokem. Dnešní koi mají stabilnější barvy, lepší tělesnou stavbu a výraznější pigmentaci. Kvalitní genetika však vyžaduje odpovídající prostředí; bez špičkové péče potenciál špičkové linie zaniká.

Úspěšné jezírko pro koi není o show-efektech, ale o předvídatelnosti. Kdo pravidelně měří parametry vody, kontroluje proudění a pečuje o mikrobiom, ten se vyhne náhlým nestabilitám a nemocem. Umění není léčit, když je nemoc nebo strádání vidět, ale zabránit tomu dříve, než vznikne.

Cesta za novými duhovkami Papuy-Nové Guineje v Aquaristik 1/2026

Článek Hanse-Georga Everse nás zavádí do odlehlých oblastí Západní Papuy (oblasti kolem řeky Taritatu a jezera Bira), kde autor se svým týmem pátral po nových a vzácných formách duhovek (Melanotaeniidae).

Chilatherina sp. „Taritatu“ pravděpodobně se jendá o nový druh objevený v přítocích řeky Taritatu (tzv. Kali Biru – „Modrá řeka“). Ryba se vyznačuje fascinujícím zbarvením - přední dvě třetiny těla jsou jasně modré až bílé, zatímco zadní třetina je intenzivně červená, zejména u dominantních samců v toku.

Chilatherina bleheri: Článek mapuje návštěvu jezera Bira (známého také jako Lake Holmes), které je domovinou tohoto ikonického druhu. Hanse-Georg Evers popisuje proměnu vzhledu ryb v závislosti na věku – staří samci získávají vysoký hřbet a specifickou kresbu.

Melanotaenia goldiei: Pozorována v čistých, proudících vodách poblíž města Timika v jižní části Západní Papuy.

Pokud přemýšlíte o jejich chovu a odchovu

Pokud se budete chystat duhovky chovat, je nutné si uvědomit, že duhovky vyžadují čistou, prokysličenou vodu s mírným prouděním. Ideální je pravidelná výměna vody (cca 30 % týdně), která stimuluje ryby k aktivitě a tření. Většina druhů prosperuje ve středně tvrdé vodě s neutrálním až lehce alkalickým pH. Co se týče potravy, tak autor zdůrazňuje pestrost. Ačkoliv kvalitní granuláty stačí, živá a mražená potrava (perloočky, komáří larvy) je klíčová pro syté barvy. Varuje před nitěnkami a patentkami z nekvalitních zdrojů, které mohou způsobit střevní potíže.

Ryby kladou jikry do jemnolistých rostlin nebo umělých výtěrových mopů. Klíčovým problémem není samotný výtěr, ale krmení mikroskopického plůdku v prvních dnech (vhodné jsou trepky nebo vířníci, později nauplie artemií). Plůdek po vylíhnutí postrádá žloutkový váček a musí být ihned krmen. Pokud není k dispozici živý plankton (vířníci, trepky), doporučuje se jako nouzové řešení natvrdo uvařený vaječný žloutek protlačený jemným sítem (pozor na rychlé zkažení vody).

Článek potvrzuje, že duhovky lze úspěšně chovat s dalšími mírnými druhy, například s "Blue eye" Pseudomugil ivantsoffi. Hanse-Georg Evers upozorňuje na důležitost udržení čistých linií v akváriích, aby nedocházelo ke křížení různých druhů a forem. I po 30 letech od prvních importů zůstává Papua-Nová Guinea nevyčerpanou pokladnicí akvaristiky, což potvrzuje i aktuální nález formy „Taritatu“, jejíž DNA je nyní zkoumána vědci v Austrálii.

Aktuality z vědy a taxonomie (Aquaristik 1/2026)

Revize rodu Devario na Srí Lance

Nová studie (Sudasinghe et al., 2025) přinesla zásadní jasno do rozšíření a příbuzenských vztahů rodu Devario na tomto ostrově. Původních sedm uváděných forem bylo zredukováno na pět platných druhů. Dva dřívější druhy byly označeny za synonyma.

Nový druh Devario altus: Vědci popsali pátý druh, který je silně specializovaný a vyskytuje se pouze na jedné lokalitě v nadmořské výšce 1580 m n. m.

Studie na 136 vzorcích odhalila, že v přírodě dochází k časté hybridizaci mezi druhy (Devario malabaricus x Devario pathirana a Devario malabaricus x Devario micronema). Generalista Devario malabaricus se díky své přizpůsobivosti dostává do kontaktu se všemi ostatními specializovanými druhy.

Nová „Královská tetra“ Inpaichthys luizae

Dříve známá pod obchodním názvem „Black Arrow“, byla tato tetra z centrální Brazílie (povodí Rio Tapajós) oficiálně vědecky popsána.Typickým znakem je široký černý podélný pruh táhnoucí se od prsních ploutví až do středu ocasní ploutve.Druh vykazuje zvláštnost v přítomnosti tukové ploutvičky. Někteří jedinci ji mají, jiným chybí, což je u jednoho druhu neobvyklé.

Přestože byla vědecky popsána až nyní, díky rychlému komerčnímu odchovu je již běžně dostupná na akvaristickém trhu, což snižuje tlak na divoké populace.

DCG-Informationen

Leden 2026 (57. ročník)

Nemůžeme nezmínit ani článek o DCG sympoziu v Münsteru, jehož autorkou je Linda Vlachová z ForAquarist. Šlo o velmi vydařenou akci pořádanou v místní zoo, kde mohli účastníci vyslechnout zajímavé přednášky Dietera Untergassera, Dr. Stefana Pierdziga, Dr. Stanislava Kislyuka nebo Dr. Andrase Spreinata. Více o této cestě a samotném sympoziu přináší reportáž DCG Symposium: 800 km za inspirací - z Kutné Hory na kongres DCG v Münster Zoo

🐡 Cichlidy: Překvapivé chování a taxonomie

Dalším textem je článek, který stojí za povšimnutí, je článek od Uwe Wernera věnovaný druhu Bentochromis nigrodorsalis.(4)

Benitochromis nigrodorsalis patří k nejzajímavějším, a přitom stále nedoceněným západoafrickým cichlidám. Tato západoafrická cichlida z drobných toků pod Mount Cameroon patří k mimořádně zajímavým druhům. Zaujme nejen kresbou a výrazným pohlavním dimorfismem, ale i ne---obvyklým reprodukčním chováním. U Benitochromis nigrodorsalis iniciativu při námluvách přebírá samice. Právě ona v plném vybarvení aktivně láká partnera, zatímco samec reaguje až na její podněty, což je u cichlid neobvyklé a dělá z tohoto nenápadného druhu z kamerunských toků mimořádně atraktivní mimo jiné právě pro pozorování.

Únor 2026 (57. ročník)

Velmi zajímavý je z únorového čísla článek Inga Schindlera o novinkách v taxonomii rodu Mesonauta. Pro akvaristy je to téma atraktivní už proto, že právě tyto cichlidky patří mezi známé a oblíbené jihoamerické ryby, u nichž je ale systematika stále nedokončená.

Hlavní pozornost je věnována nově popsanému druhu Mesonauta karipuna z brazilského státu Amapá. Autor přehledně ukazuje, podle jakých znaků lze tento druh odlišit od příbuzných forem, zejména podle kresby tmavých pruhů na těle. Právě kombinace kresby, morfologických znaků a novějších molekulárních dat dává článku velkou hodnotu i pro zkušenější čtenáře.

Text zároveň dobře připomíná, že taxonomie není mrtvá disciplína, ale živý proces. To, co se v akváriích dlouho bralo jako ustálené, může být po nových revizích chápáno jinak. Pro zájemce o jihoamerické cichlidy je to proto jeden z těch článků, které stojí za pozorné přečtení. (5)

Wolfgang Staeck ve svém článku o terčovcích z okolí Iquitos ukazuje Symphysodon nejen jako ikonické akvarijní ryby, ale i jako druhy pevně svázané s rytmem amazonských záplav, lokálním výskytem a realitou odlovu pro export. Text propojuje biologii, geografii i akvaristickou praxi a právě tím je právě poměrně zajímavý. (6)

Březen 2026 (57. ročník)

V březnovém čísle velmi zajímavě působí text věnovaný tanganickým šnekáčům Neolamprologus brevis a Neolamprologus calliurus. Na první pohled jde o blízce příbuzné a snadno zaměnitelné ryby, článek ale ukazuje, že rozdíly mezi nimi nejsou jen otázkou názvu, nýbrž i skutečného způsobu života. Vedle taxonomických souvislostí totiž autor rozebírá i zásadně odlišné párovací strategie: zatímco Neolamprologus brevis vytváří stabilnější pár, u Neolamprologus calliurus je pozorován polygamní model. Právě spojení systematiky, terénních pozorování a reprodukční biologie dělá z článku mimořádně podnětné čtení pro každého, kdo se zajímá o cichlidy z jezera Tanganika.

📚 Seznam použité literatury (Q1/2026)

Magazín Amazonas (Březen/Duben 2026)

(1) BITTER, Friedrich. Entwicklung des Japanischen Reisfisches. Amazonas. 2026, roč. 22, č. 2 (březen/duben), s. 10–17.
(1) BITTER, Friedrich. Medaka-Zuchtformen. Amazonas. 2026, roč. 22, č. 2 (březen/duben), s. 18–27.
(2) EVERS, Hans-Georg. Zur Kenntnis zweier neuer Reisfische aus Sulawesi. Amazonas. 2026, roč. 22, č. 2 (březen/duben), s. 28–35.
(3) SUTTER, Rudolf. Schön und nützlich: der Tigerlotus. Amazonas. 2026, roč. 22, č. 2 (březen/duben).

Magazín Aquaristik (3/2026)

(8) KALUZA, Markus. Faszination Pseudacanthicus & Leporacanthicus: Vampire im Aquarium. Aquaristik. 2026, č. 3, s. 16–27.
(8) KALUZA, Markus. Faszination Pseudacanthicus & Leporacanthicus: Giganten unter den Harnischwelsen. Aquaristik. 2026, č. 3, s. 28–31.
(9) UNTERGASSER, Dieter. Das Futter macht den Unterschied: Folgen falscher Ernährung bei Fischen. Aquaristik. 2026, č. 3, s. 18–22.
(10) KAMMERER, Martin. Koiteich mit Konzept: Durch gute Planung und Voraussicht zum Erfolg. Aquaristik. 2026, č. 3, s. 40–45.

Magazín Aquaristik (1/2026)

(11) EVERS, Hans-Georg. Ein neuer Regenbogen am Himmel: Chilatherina sp. „Taritatu“. aquaristik. 2026, 34(1), 24–32. ISSN 1431-5564.
(12) SUDASINGHE, H., et al. Aus 7 mach 5: Devario-Bärblinge. aquaristik. 2026, 34(1), 10. ISSN 1431-5564.
(13) DAGOSTA, F. C. P. An ode to beauty: the discovery of one of the most spectacular tetras (Characiformes: Acestrorhaphidae) – a new species of Inpaichthys from the rio Juruena, Brazil. Neotropical Ichthyology [online]. 2025, 23(3) [cit. 2026-04-01]. Dostupné z: https://doi.org/10.1590/1982-0224-2025-0052. (Referováno v aquaristik 1/2026, s. 11).

Magazín DCG-Informationen (Leden–Březen 2026)

VLACHOVÁ, Linda. DCG Symposium: 800 km za inspirací – z Kutné Hory na kongres DCG v Münster Zoo. DCG-Informationen. 2026, roč. 57, č. 1 (leden).
(4) WERNER, Uwe. In Kamerun zu Hause: Benitochromis nigrodorsalis (Lamboj, 2001). DCG-Informationen. 2026, roč. 57, č. 1 (leden).
(5) SCHINDLER, Ingo. Neues zur Taxonomie der Flaggenbuntbarsche (Mesonauta). DCG-Informationen. 2026, roč. 57, č. 2 (únor).
(6) STAECK, Wolfgang. Diskusbuntbarsche aus der Umgebung von Iquitos. DCG-Informationen. 2026, roč. 57, č. 2 (únor).
(7) BÜSCHER, Heinz H. Vergleich der Fortpflanzungsstrategien: Neolamprologus brevis und Neolamprologus calliurus. DCG-Informationen. 2026, roč. 57, č. 3 (březen).

Koupím

Koupím

Bezpieczne zakupy u nas

Dostawca

Pytania i komentarze

Inne oferty sprzedawcy

To może Cię zainteresować