Cichlidka třípruhá (Apistogramma trifasciata) sice nepatří mezi obry, ale svou hřbetní ploutví připomínající indiánské číro a hrdou povahou si podmaní každého pozorovatele. Ponořte se do světa jihoamerických trpasličích cichlid a zjistěte, proč je tento klenot z povodí Rio Paraguay výzvou, která se vyplatí, i přes jeho pomalejší růst a specifické nároky na čistotu vody.
Cichlidka třípruhá patří mezi ty apistogramy, jejichž hřbetní ploutev je zcela podobná indiánskému číru. U těchto druhů je 3. až 6. paprsek dlouze protažený a připomíná tím jednak ozdobu hlavy některých indiánů, ale i chocholku papoušků. K této skupině patří třeba i Apistogramma cacatuoides, Apistogramma bitaeniata (dříve se vyskytující pod jmény Apistogramma kleei nebo Apistogramma klausewitzi, ale i pod Apistogramma sweglesi).
Trochu latiny
Rodové jméno Apistogramma se skládá z řeckého „apistos“ – klamný, šalebný či podvodný a gramme, což opět řecky znamená linie. Tím se naznačuje, že postranní čára těchto cichlidek je rozdvojena a často neúplně vytvořena. Trifasciata z lat. tri – tři a fasciatus – proužkovaný. Rybka je známa i pod řadou synonym. Až teprve když S. O. KULLANDER v r. 1980 provedl revizi rodu Apistogramma, byl všem zmatkům konec.
Synonyma:
Biotodoma trifasciatus EIGENMANN & KENNEDY,1903
Heterogramma trifasciatus REGAN, 1906
Heterogramma trifasciatum maciliensie HASEMAN, 1911
Apistogramma trifasciata maciliensis (HASEMAN, 1911)
Pintoichthys trifasciatus FOWLER, 1954
Apistogramma trifasciatum haraldschultzi MEINKEN, 1960
Charakteristika
Samečci dosahují do 5 cm, samičky asi 3,5 - 4 cm. Rybka bývá řazena do komplexu „Cacatuoides“. Podobně jako u většiny jihoamerických cichlidek mají výrazně vyjádřen pohlavní dimorfismus. To ukazuje i na vztahy mezi pohlavími. Sameček je vládcem harému, který tvoří vždy několik samiček. Samičky si tvoří malé revíry o průměru kolem 25 - 30 cm, sameček pak má revír podstatně větší, podle počtu samiček, které ovládá. Chov zpravidla nečiní potíže, odchov se pravidelně daří jen zkušenějším. Hlavním problémem rybky je její pomalý růst a dnes tomu i neodpovídající výkupní cena. To je i jedna z příčin, proč tuto krásnou cichlidku nevidíme u nás častěji.
Domovina
Cichlidka třípruhá žije na poměrně velkém území, od severu Argentiny, od Santa Fé na dolním Rio Paraná, přes Rio Paraguay v Paraguayi, až do Kolumbie a Brazílie. Žije v povodí Rio Guaporé v okolí Guajará-Mirim. Zde obývá mělké říčky s notně spadaným listím na dně. Voda v tocích bývá čirá nebo tzv. bílá. Bývá tu měřena vodivost 10 – 30 µS/cm. Ve stejných lokalitách STAECK (2003) udává i výskyt Apistogramma borelli a Apistogramma combrae. V jižních oblastech výskytu teplota vody klesá až na 10 °C.
Chov a odchov
Rybky můžeme mít jak v druhové, tak v společenské nádrži. Protože rybky tvoří revíry, které u samečka jsou zřídka až 50x50 cm velké, musíme poskytnout buď dostatek úkrytů, nebo „nepřátelské rybky“. Tito spolubydlící v podstatě neškodí a rozptylují pozornost hlavně samečků i na jiné objekty než jen na sebe nebo samičky svého druhu. Ideální je, když jim dělají společnost malé jihoamerické tetřičky, jako jsou Paracheirodon innesi, Paracheirodon axelrodi, příslušníci rodu Hyphessobrycon nebo Hemigrammus, ale i některé drobnoústky. Pokud chceme pozorovat i pokusy o tření, nejsou pro společnost příliš vhodní pancéřníčci. Ti zpravidla ruší péči o potěr u jihoamerických cichlidek a řada z nich se ve společnosti pancéřníčků ani nevytře.
Dno nádrže je ideální pokrýt říčním pískem o zrnitosti 3 - 5 mm, který poskytuje dobrou ochranu podobně zbarveným právě rozplavaným cichlidkám. Kvalitní filtrace je rovněž nutná.
Mnoho profesionálních akvaristů chová tyto rybky samostatně v nádrži – buď v párech, pak běžně stačí 10-20 litrové nádrže s trubkou či květináči. Pokud chceme chovat více samiček pohromadě, dáváme trubky alespoň 30-40 cm od sebe, aby se samičky příliš neatakovaly. Nádrž nemusí mít vysoký vodní sloupec, důležitější je hlavně plocha dna s dostatkem úkrytů.
Péče o potomstvo je u tohoto druhu velice kvalitní. Jak to u cichlidek bývá, sameček je klasický „Don Juan“. Pokud chceme chovat rybky pro výdělečné účely, odebíráme jikry i s třecím substrátem. Pak se dočkáme tření každé dva týdny, při kvalitní potravě. Klasický akvarista si nechá mladé od samičky odvodit, pak jsou snůšky menší, máme ale kvalitnější jedince, Tření pak probíhá i v podstatně delších intervalech 1-2 měsíců. Potrava jako u ostatních cichlidek.
Problémy
Potud by bylo vše jako u většiny jihoamerických cichlidek. Odchov tohoto druhu ale není zcela bez problémů. Proto ho úspěšně dokážou jen někteří chovatelé. Kolem velikosti asi 1,5 cm se často setkáváme s nákazou řady jednobuněčných parazitů, především ze skupiny Chilodonella a Piscinoodinium, časté jsou i bakteriální infekce. Prevencí je jednak kvalitní potrava, odpovídající teplota i další chemismus vody. Nákazu do vytíračky přinesou již rodiče. Kdo odchová 30 - 40 ks z jednoho výtěru, může se považovat za solidního cichlidkáře.
Obrázky:
- Sameček Apistogramma trifasciata, velice atraktivní barevná forma.
- Dospělá samička.
- Druhové akvárium neboli vytíračka pro více párů. Pro akvaristické estéty jenom malá omluva. Ve sterilně čisté vytíračce se cichlidky obvykle netřou. Záběry jsou pořizovány tak, jak ryby v akváriu „fungují“.
- Běžně zařízená rozplavka s dobrou filtrací, vzduchováním, bez zařízeného dna, bez rostlin.
- Na hejnko polovzrostlých cichlidek třípruhých je krásný pohled. Tuto možnost poznalo jen velmi málo cichlidkářů.
- Nevýhodou cichlidek třípruhých je jejich náchylnost k některým nemocem. Ve velikosti asi 1,5 cm a dále se často setkáváme s nákazou řady jednobuněčných parazitů, především ze skupiny Chilodonella a Piscinoodinium, časté jsou i bakteriální infekce. Na snímku dospělá samička s nákazou „nové formy“ kožovce (Ichthyophthirius multifiliis).
