Dlouho unikala vědeckému jménu, ale v srdcích akvaristů měla své místo už dávno. Apistogramma erythrura je fascinující cichlidka z divokých savan Bolívie, která vyniká červenými tóny ocasní ploutve a neobvyklou mrštností. Objevte nároky na vodu, tajemství jejího jídelníčku v přírodě i návod, jak úspěšně odchovat zdravou generaci v domácích podmínkách.
Rybku popsali v listopadu 2008 Dr. Wolfgang STAECK a Ingo SINDLER, když ji naši akvaristé léta znali pod řadou synonym, jako Apistogramma sp. „Rio Marmoré“, nebo Apistogramma trifasciata marmore, Apistogramma t. haraldschultzi apod. Jako Apistogramma macieliensis jsem ji kdysi dostal od Radka Winklera, jako Apistogramma erythrura jsme si ji přivezli s Jiřím Bošinou v r. 2011 z jedné burzy v Německu. Z tohoto chovu jsem pak opakovaně získával mladé.
Domovina
Vyskytuje se v hraničním území Bolívie a Brazílie, především severně od města Trinidad v provincii Beni v území mezi Rio Marmoré a Rio Guaporé. Z této oblasti také pochází 8 exemplářů, které sloužily oběma autorům k popisu. Rybka je chytána v západním území v povodí Rio Yata (Laguna Larga a Laguna Piranha severozápadně povodí Rio Ana de Yacumay), Rio Itonamas (Laguna Mapava ) ve východní části Bolívie. Kromě toho je pro potřeby akvaristiky lovena v Lago das Cobras v povodí Rio Pacaás Novos v jihovýchodní části města Guajara-Mirim ve státě Rondônia v Brazílii. Všude preferuje pomalu tekoucí až stojaté vody čiré a bílé vody s pH 5,2-6,4, tvrdostí pod 1°dH, vodivost do 20 µS/cm, teplota 25,1°C - 30,0°C.
Rybky preferují zarostlé příbřežní zóny jezer i malých potůčků, ale i tzv. „plovoucí louky“. Zde v plovoucích kobercích z rostlin hlavně Eichhornia azurea, Cabomba furcata, Paspalum repens nebo Utricularia sp. Při vyrušení naše cichlidky vyskakují nad hladinu, kde i 10-20 sec. vydrží ležet na listu a čekají, až nebezpečí pomine. V těchto oblastech „plovoucích luk“ žijí syntopicky Apistogramma erythrura tetry Hyphessobrycon elachys, Hyphessobrycon herbertaxelrodi, Hyphessobrycon megalopterus, Moenkhausia australis, Nannostomus trifasciatus, Nannostomus unifasciatus, v hlubších vrstvách i Mesonauta festivus.
Řeka Rio Marmoré je dlouhá 1319 kilometrů od jejího pramene na východních svazích centrálních And až k soutoku s Rio Beni. Vzhledem k tomu, že je meandrující, přidává se dalších 681 km, takže dohromady měří 2000 km. Je to největší řeka Bolívie, protéká savanami a savanovými lesy, po soutoku s Beni v Brazílii vytváří jeden z největších přítoků Amazonky, Rio Madeira. Můj letitý švýcarský přítel Robi Guggenbühl, který léta pravidelně létá do Bolívie a je znám nádhernými videofilmy přírodních biotopů natáčených pod vodou, zjistil v povodí Itonamas pH 5,5, nedetekovatelnou vodivost a teplotu vody 30°C.
Rybky tu žijí mezi bohatými porosty rostlin. Dosud bylo katalogizováno na 990 druhů ryb jen z této řeky. Žijí tu např. u nás další docela dobře známé druhy ryb, jako Aphyocharax rathbuni, Hyphessobrycon eques nebo Apistogramma similis. Brazilský ichtyolog Lacerda zjistil syntopický výskyt Apistogramma cf. staecki v Rio Pacaás a Apistogramma cf. resticulosa v Rio Marmoré.
Charakteristika
Tato Apistogramma je typickým úkazem jevu, kterému biologové říkají polychromatismus. Tedy jev, kdy v rámci jednoho druhu existují různě barevné formy. Zvláště když v jednom habitatu žijí různě barevní jedinci téhož druhu současně. To je četně dokumentováno u mnoha druhů cichlid jezera Malawi, ale i u středoamerického komplexu Amphilophus citrinellus. To dobře známe ale u jihoamerických cichlidek. U tohoto druhu existují i samečci s nevybarvenou ocasní ploutví, dvě základní varianty – modré a žluté.
Systematika
U některých jedinců jejich vybarvení hrozí při povrchním pozorování záměnou s Apistogramma trifasciata a jejími dnes již původními dvěma poddruhy Apistogramma t. maciliensis a Apistogramma t. haraldschultzi. Při popisu tohoto druhu měli oba autoři na mysli výrazné červené zabarvení ocásků dospělých samečků. Její druhové jméno je odvozeno z řeckého erythro, což je červená a ura, což znamená patu. Patří do komplexu Apistogramma cacatuoides, ve kterém se zvláště v posledních letech vyskytuje množství nově lovených cichlidek, hlavně z oblasti Peru. Tento komplex je kromě jiného a na první pohled charakterizován protaženým prvním paprskem hřbetní ploutve, který vypadá jako chocholka papouška.
Chov
Podmínky jsou podobné pro všechny příslušníky tohoto komplexu druhů jedněch z nejkrásnějších jihoamerických cichlidek. Chov můžeme zvládnout jak v obvyklé společenské nádrži, tak i tzv. „druhovém“ akváriu. Stačí běžná 60-100 litrová akvária. Použijeme v nich řadu kořenů, kamenů i rostlin, abychom zamezili hlavně vizuálnímu kontaktu mezi samečky.
Většina chovatelů, kteří se zabývají dlouhodobě chovem a odchovem cichlidek, mi dají za pravdu, že často silnější sameček slabšího uštve i kdyby byli v sebevětším akváriu. Je ideální mít v jednom akváriu jen jednoho samečka a třeba více samiček. Samičky mají svá teritoria menší a nejsou až tak agresivní. Společnost těmto cichlidkám mohou dělat různé klidné a malé rybky. Vzhledem k původu upřednostníme jihoamerické druhy, především tetřičky, pancéřníčky, ale i krunýřovce. Kde chceme pozorovat průběh odchovu, společenství sumečků se vyhýbáme, protože zpravidla péči o potěr ruší. Mnoho cichlidek se v jejich přítomnosti ani nevytře. Podobný problém činí šneci, třeba i malí okružáci. Zalézají do skrýší samiček, které nejen ruší, v pozdější době i požírají snůšku. Agresivnější samičky je ale ze svého úkrytu vytlačí. Dno nádrže je dobré pokrýt říčním pískem o zrnitosti 3-5 mm, který poskytuje dobrou ochranu podobně zbarveným, a právě rozplavaným cichlidkám.
Další možnost je chovat tyto rybky samostatně v nádrži – nejlépe v párech. Tak postupuji, když chci rybky nejen pozorovat, ale i odchovat. Pak běžně stačí 10-20 litrové nádrže se zařízeným dnem nebo i bez něj, jen s trubkou či květináči. Vždy se snažím umístit i nějakou rostlinku, nejlépe hnědovku křídlatou (Microsorum pteropus). Nádrž nemusí mít vysoký vodní sloupec, spíše je důležitější plocha dna s dostatkem úkrytů.
Krmení
Vyšetření žaludků prokázalo, že se tyto cichlidky v přírodě živí hlavně bezobratlými a jejich larvami. Nejvíce byli zjišťováni zástupci řádů Cladocera – perloočky, Copepoda - klanonožci, z nich jsou asi u nás nejznámější buchanky, Acari – roztoči apod. a Nematocera – z nich jsou u nás hlavně známi komáři.
Potrava je základem bezproblémového chovu a odchovu u všech jihoamerických cichlidek. Je nutná pestrá a kvalitní strava nepříliš bohatá na tuky, ale i s dostatkem tzv. balastních látek. Základ by měl tvořit plankton (střídavě perloočky, častěji buchanky), občasně nauplie žábronožek, živé nebo mražené koretry a patentky (obojí asi jednou týdně). Umělé krmení je výpomocí v nouzi, sám používám jen Cyclop Eeze, který funguje i velice dobře u potěru. Podle velikosti rybek pak používám granule různých velikostí 6 druhů krmení Dr. Geralda Bassleera. Je už na pozorovacích schopnostech akvaristy vysledovat, který druh krmení rybka preferuje. Když jim vyjdeme v kulinářských otázkách vstříc, odvděčí se nám v další péči o potěr.
Odchov
Je to typický zástupce skupiny „Samec-matka“. V revíru samečka se vyskytuje několik minirevírů samiček, které se s ním průběžně vytírají. Sameček je důležitý k oplodnění jiker, stará se spíše o okolí místa snůšky, samička má na starosti vlastní péči o potěr. Je mnoho profesionálních chovatelů, kteří jikry hned po vytření odebírají, přidají protiplísňový prostředek a zavedou vzduchování. Pak čekají asi 3 dny na vylíhnutí a následně 5 dní na rozplavání a začnou krmit jemným živým krmením.
Osobně upřednostňuji přirozený odchov. Sice tím získáme zpravidla méně mladých, ty jsou ale zdravější, v lepší kondici a lépe vhodné pro další chov. Chvíle, které prožijeme sledováním mnohdy až dojemné péče, se nedají větším počtem odchovaných mladých nahradit. Samičky, pokud jsou v dobré kondici a akvária jsou umístěna ve stinných, a ne příliš frekventovaných místech, se starají o potěr velice pečlivě.
Vodu pro tření používáme měkkou. Jak stále tvrdím, vyplatí se praxe z přípravy vody pro tetry. Můžeme použít jak vodu přírodní, tak i uměle připravovanou pomocí iontoměničů či z reverzní osmózy. Parametry jsou podobné, jako pro řadu teter. U tohoto druhu to ale nemusí být vždy „neonková voda“. V Českých Budějovicích stačí starší vodovodní voda, tedy dostatečně v akváriu „propracovaná“. Filtr i rostlinky v nádrži udělají své. Mně se osvědčila voda s pH 6,3, teplota asi 27 °C, vodivost kolem 120-150 µS/cm. U „erytrur“ je vůbec úspěch a to nejdůležitější, aby se vytřely. Pak postupujeme jako u ostatních příslušníků rodu. Jako startovací potravu použijeme jemné nauplie žábronožek nebo buchanek. Zvláště u první možnosti je zapotřebí úzkostlivé čistoty v odchovné nádrži!
Výhodou nauplií artemií je to, že potírek neuštípou, jak se může stát i některých druhů nauplií buchanek. Nevýhodou je pak větší znečištění nádrže. Krmíme několikrát denně vždy v menších množstvích. Velmi opatrně provádíme výměnu vody za běžnou vodovodní (vždy max. do půl litru) denně, až se dostaneme na obvyklou vodu běžně používanou pro naše cichlidky. Ideální je měkká voda, nejlépe do 10°dH. Tady budou mít výhodu chovatelé v jižních Čechách, na severní Moravě a v některých oblastech severních a východních Čech.
