Legendární akvarista, který významně přispěl k chovu terčovců. Josef Pejša v dalším díle Hovorů nad hladinou poodhaluje tajemství své pěstírny, která fascinovala i slavného Heiko Blehera. Jak se balí ryby na cestu přes půl světa, proč jeho terčovci milují tvrdou vodu a v čem spočívá kouzlo unikátní linie Marlboro-Yellow-Face? Nahlédněte do království, které je důkazem, že s poctivou prací lze dosáhnout světových úspěchů i v českých podmínkách.
Akvaristika jako srdcová záležitost
Akvaristika jako srdcová záležitost mnoha Čechů – to dnes už nikoho nepřekvapí. Je ale naprosto skvělé mít možnost mluvit o všem, co s sebou tenhle úžasný koníček nese, s někým, kdo se díky své píli a nadšení pro přírodní procesy stal pojmem. Pokud jste četli anebo sledovali předchozí díly Hovorů nad hladinou, nemohli jste si nevšimnout, že diskuze s Josefem Pejšou jsou velmi zajímavé a čiší z nich až nakažlivá radost a zápal pro přírodu.
Historie a ocenění
Potvrzením toho, že se tento špičkový chovatel zapsal do dějin, jsou kromě jeho výsledků také kapitoly věnované chovu terčovců v Čechách v knize Heiko Blehera Bleher's Discus Volume 2 z roku 2011. Kromě fotek z návštěvy světoznámého ichtyologa v pěstírně Josefa Pejši jsou zde fotografie jeho špičkových odchovů. Heiko Bleher zde detailně popisuje, jak Josef Pejša docílil své vlastní chovné linie, se kterou vyhrál prestižní ocenění - takzvané varianty Marlboro-Yellow-Face. Vítězného terčovce v nadživotní velikosti jsme mohli vidět i na domě pana Pejši (viz fotografie níže).
Marlboro-Yellow-Face na domě pana Josefa Pejši
Je to fascinující čtení, které začíná vzpomínkou na rok 1978, kdy Josef Pejša získal svého prvního hnědého terčovce z tehdejší NDR.*
Chovu hnědých terčovců, které pojmenoval Madeira, se v roce 2011 věnoval již déle než 15 let. Heiko Bleher v knize obdivuje také formu Checkerboard (označovanou i jako Pigeon), kterou jsme během naší návštěvy mohli vidět na vlastní oči.
Přeprava do vzdálených zemí
Protože poptávka je především ze zahraničí, bylo velmi zajímavé se dozvědět, jak jsou jednotlivé ryby baleny, jaká je "best practice" těchto královských ryb. Přeprava terčovců, zejména dospělých kusů, je disciplína sama o sobě. Odchovy Josefa Pejši jsou baleny s maximálním důrazem na minimalizaci stresu a bezpečí. Ryby se transportují v dvojitých sáčcích, mezi které je vložena černá fólie. Ta slouží k uklidnění ryby a zamezuje vizuálním podnětům, které by ji mohly vyplašit.
Je to dvojitej sáček, mezi kterým je černá fólie a jsou zavařený rohy do oblouku, aby se tam ryby nedostaly do těch rohů. Ta černá fólie slouží jako hladina,
popisuje Josef Pejša technické detaily. Klíčovým faktorem je také příprava před cestou. Ryby musí být vylačněné, aby v sáčcích nedocházelo k organickému rozkladu odpadních látek, což by mohlo být při dlouhých transportech fatální.
Život v pěstírně: 100 nádrží a unikátní systémy
Pěstírna Josefa Pejši funguje již 33 let. Když jsem porovnávala fotografie z Bleherovy knihy s dnešním stavem, zjistila jsem, že je zařízena poměrně stabilně a svým způsobem dokonale. Každé z přibližně 100 akvárií má svůj vlastní přítok a odtok vody, což usnadňuje údržbu. Unikátním prvkem jsou vyhřívaná dna nádrží, kde teplovodní trubky udržují stabilní teplotu mezi 28 a 30°C.
Zajímavostí je i přístup k čištění skel – v ideálním případě tuto práci zastanou šneci. Občas je ale terčovci zkonzumují a pak musí zakročit sám chovatel. Filtrační molitany jsou měněny za suché a prány v pračce, což je praktický systém osvědčený v mnoha velkých zařízeních.
Molitany hážu do pračky a vyměňuju je normálně za suchý. Jsou tam koncentrační komory, takže si můžu dovolit ty molitany vyměnit, aniž by se cokoli stalo,
vysvětluje chovatel svůj systém.
Adaptace na tvrdou vodu
Laici si s terčovci často spojují extrémně měkkou vodu, rašelinové výluhy a vysokou náchylnost k nemocem. Rozhovory s panem Pejšou tuto tezi jasně vyvracejí. Ukazuje se, že trpělivé šlechtění a generace chovu v místních podmínkách dokáží divy. V pěstírně využívá studniční vodu o vodivosti kolem 650–750 µS a pH 7 až 7,5.
Za mnoho generací jsou tady přizpůsobeni na tvrdou, lehce zásaditou vodu, takže nepotřebují vodu, jako mají v Jižní Americe. S oblibou říkám lidem, že když vydrží u mě, tak už vydrží všude,
dodává s úsměvem,
Přírodní formy a barvy
V rozhovoru došlo i na téma divokých forem. Josef Pejša si všímá, že dnešní ryby z importu se od těch, které vídal dříve, liší. Zatímco před lety byly na rybách z odchytu patrné jizvy nebo poškozené šupiny z bojů s predátory, dnešní kusy vypadají dokonale – jako z akvária. To naznačuje, že i v Brazílii se stále častěji přechází na polopřirozený chov v kontrolovaných nádržích.
Pan Pejša vzpomíná na křížení ryb z různých oblastí Amazonie, jako jsou Rio Putumayo, Tefe nebo Coari. Podle něj je nejobtížnější najít kompromis mezi dokonalou stavbou těla a intenzivní kresbou. Detaily jeho přístupu ke šlechtění jsou fascinující a už teď je jasné, že jsme v této pěstírně nebyli naposledy.
Sledujte třetí díl videonávštěvy u legendy českého chovu: [Hovory nad hladinou s Josefem Pejšou]
Poděkování a zdroje
Srdečné poděkování patří Kerstenu Opitzovi za laskavé poskytnutí fotografií a rozsáhlých podkladů z jeho archivu. Bez jeho podpory a pečlivé dokumentace by nebylo možné takto barvitě přiblížit fascinující práci Josefa Pejši a historii českého chovu terčovců.
* BLEHER, Heiko. Bleher's Discus, Volume 2: Monograph of the Genus Symphysodon. Pavia: Aquapress Publishers, 2011, s. 822. ISBN 978-88-903240-2-4.
