Hovory nad hladinou: úprava vody, filtrace a akvarijní stojan

Sdílet článek

Každý zkušený akvarista ví, že cesta k prosperující nádrži nevede přes nablýskané katalogy, ale přes léta pokusů, omylů a praktických zlepšováků. Tentokrát jsme proto diskuzi s dlouholetým chovatelem Láďou a Luďkem zaměřili na konstrukci akvaristických stojanů, úpravu vody, až po vliv poměru minerálů na vývoj ryb.

Stabilní základ a tichý chod

Konstrukce: železo nad dřevotřísku

Mnoho akvaristů dříve či později narazí na limity kupovaných skříněk. Ty sice vypadají hezky v obývacím pokoji, ale pod vahou stovek litrů vody a vlivem vlhkosti mohou začít pracovat. Láďa proto sází na železný skelet.

  • Zámečnická práce: základem je svařovaná konstrukce s nastavitelnými nohami. To je naprosto klíčové v domech s nerovnou podlahou, kde i milimetrový náklon může u velkého akvária znamenat pnutí ve skle.
  • Estetika bez kompromisů: aby technický vzhled nerušil interiér, řeší se opláštěním z lamina. Použití ABS hran je v tomto případě nutností – chrání materiál před bobtnáním při kontaktu s vodou, ke kterému při údržbě dříve či později dojde.

Filtrace: sázka na tichý výkon

Pokud jde o filtraci, v rozhovoru zaznělo jasné doporučení od Luďka:

Nikdo nic lepšího než Eheim nevymyslel.

Kvalita filtru se nepozná jen podle průtoku, ale především podle mechanické přesnosti čerpadla.

Díky preciznímu zpracování je hluk techniky minimální i bez dodatečného odhlučnění skříně. To je zásadní pro akvária umístěná v ložnicích nebo obývacích pokojích. Kvalitní čerpadlo zkrátka nerezonuje a drží si svůj výkon po celá léta.

Úprava vody: někdy nestačí jen „kohoutková“

Voda v Turnově a okolí bývá tvrdá, což pro chov náročnějších druhů představuje problém. Řešením je reverzní osmóza (RO).

Efektivita a manipulace: standardní osmózy produkují velké množství odpadní vody. Použitím dvou membrán však lze dosáhnout poměru 1:1 (z 1000 litrů získáte 500 litrů čisté vody).

Praktický tip: zapomeňte na tahání kýblů. Stačí osmózu v koupelně napojit přímo na sprchovou hadici a pomocí čerpadla (opět osvědčený Eheim) přečerpat „osmozovku“ do zásobních nádrží pod akváriem.

Kdy měnit náplně: filtry (sedimentační a uhlíkový) je třeba měnit po cca 6 000 litrech, membrány vydrží až 40 000 litrů. Jasným signálem pro výměnu je zvýšení mikrosiemens (např. ze standardních 18 µS na 100 µS).

Alchymie s minerály: vápník vs. hořčík

Zajímavým poznatkem z praxe (podloženým pokusy akvaristického znalce Iva Bartečka) je vliv poměru minerálů na ryby. Konkrétně si pro tento pokus cichlidky Microgephagus ramirezi. Zatímco v naší vodovodní síti převažuje vápník nad hořčíkem v poměru 2:1, v přírodních lokalitách je to často obráceně. Pokusy ukázaly, že poměr 1 díl vápníku na 2 díly hořčíku má zásadní vliv na:

  • Stavbu a tvar těla ryb.

  • Rychlost pohlavního dospívání.

CO2 a pH: méně je někdy více

Pro úpravu pH lze využít např. CO2 s reaktorem, ale i zde platí, že přílišné měření může být na obtíž. Po zkušenostech s neustálou kalibrací sond se Láďa vrací k osvědčenému „odhadu podle bublinek“ a sledování ryb. Je to také díky dostatečné velikosti akvária, že je tento přístup možný. Stačí zaškrtit ventil, změřit pH a hlídat tlak v láhvi, aby nedošlo k nekontrolovanému zrychlení při jejím vyprazdňování.

Mýtus o výměně molitanů

Na závěr jedna rada k filtraci:

Nevěřte obchodníkům, že molitan musíte měnit každé tři měsíce.

Kvalitní biomolitan, např. 10 cm tlusté desky v hamburském filtru - HMF (Hamburger Mattenfilter*), slouží roky. Časem sice „zatuhne“ pod náporem bakterií a odpadu, ale místo vyhazování je nejlepším lékem pořádný proplach (třeba i v pračce), který mu vrátí původní průchodnost a pružnost.


* HMF neboli Hamburský plošný filtr je v podstatě velká deska biomolitanu, která v akváriu funguje jako „živá stěna“. Místo složitého stroje sází na obrovskou plochu a bakterie. Jak to funguje? V rohu nebo u stěny akvária oddělíte kus prostoru deskou molitanu. Za ni dáte malé čerpadlo, které vodu jen přečerpává zpět. Tím se voda z akvária nuceně, ale velmi pomalu, nasává přes celou plochu molitanu.

  • Biologická síla: díky pomalému průtoku mají bakterie v molitanu dost času vodu vyčistit. Je to mnohem účinnější než rychlé honění vody v malém filtru.
  • Bezúdržbovost: tenhle filtr nečistíte měsíce, někdy i roky. Čím je „starší“, tím lépe funguje.
  • Školka pro rybky: tah vody je tak jemný, že neohrozí ani čerstvě vylíhlý potěr nebo krevetky. Ty na něm navíc rády hodují, protože se na povrchu drží mikroorganismy.

Hamburger Mattenfilter - zdroj "Aquaristik ohne Geheimnisse" - (Akvaristika bez tajností)

1. Co je to Biofiltr (Bioreaktor)?

Tradiční filtry se často zaměřují na mechanické čištění (odstraňování kalu). HMF (Hamburger Mattenfilter) však funguje primárně jako bioreaktor.

  • Vlastním filtrem nejsou keramické kroužky ani molitan, ale společenství bakterií, které osidlují povrchy.
  • Filtr pouze urychluje přirozené procesy rozkladu organických látek.
  • HMF poskytuje bakteriím „chráněné území“, čímž zvyšuje biologickou kapacitu akvária (vytváří efekt „většího objemu“ vody z hlediska odbourávání škodlivin).

2. Biologické procesy ve filtru

  • Nitrifikace: Aerobní proces (vyžadující kyslík), při kterém bakterie přeměňují amoniak/amonium na dusitany a následně na relativně neškodné dusičnany.
  • Průchodem přes filtr klesá hladina O2 cca o 0,5 mg/l, což je při běžných hodnotách (5 mg/l+) bezpečné.
  • Kromě dusičnanů vzniká CO2, který prospívá rostlinám.
  • V určitých zónách s nízkým obsahem kyslíku může docházet k redukci dusičnanů, což pomáhá udržovat stabilní pH a alkalitu.

3. Technické parametry a výpočty

Klíčem k úspěchu HMF je správná rychlost proudění vody skrz médium. Mezi hlavní zásady patří:

  • Obsah akvária by měl protéct filtrem ideálně 1x až 2x za hodinu.
  • Rychlost proudění (V) je optimální 5 až 10 cm/min. Při příliš vysoké rychlosti se bakterie neudrží na substrátu. Při příliš nízké rychlosti může docházet k nedostatečnému okysličení.
  • Většinou se využívá celá boční stěna akvária, na kterou se biomolitan umístí.
  • Výpočetní vzorce: průtok čerpadla (L/h): n * Q (n = počet otočení objemu, Q = objem akvária).
  • Plocha biomolitanu (A): A = (Q * n * 1000)/(V * 60) (výsledek v cm2).

4. Konstrukce a údržba

  • Molitanová deska (tloušťka 3–5 cm) se umístí cca 2 cm od stěny akvária, čímž vznikne komora pro čerpadlo, topítko a sondy.
  • Voda se odčerpává z prostoru za matrací a vrací se zpět do akvária. Lze použít motorové čerpadlo nebo vzduchový „čerpač“ (air-lift).
  • Záběh trvá několik týdnů. Modrá barva molitanu časem zhnědne, což značí osídlení bakteriemi.
  • Údržba je téměř nulová. Matrace se nepere, dokud není patrný výrazný rozdíl hladin před a za filtrem (může trvat i roky). Kal za filtrem je biologicky aktivní a neměl by se odstraňovat.

5. Shrnutí výhod a nevýhod

  • Výhody: Extrémně nízké náklady, vysoká biologická bezpečnost, dlouhá životnost, úkryt pro potěr, prostor pro techniku.
  • Nevýhody: Zabírá místo uvnitř akvária, pro někoho esteticky nevyhovující (lze řešit osázením mechem).
  • Omezení: Nevhodné pro mořská akvária a extrémně přerybněné nádrže bez rostlin, kde mechanické čištění převažuje nad biologickým.
Publikováno: 6. 1. 2026
424
4
Zapnout upozornění na nový článek