Rarity v akvaristice: Portrét nožovky běločelé (Apteronotus albifrons)

Jsou zajímavé ryby, které jsou vhodné jen pro některá akvária, protože vyžadují určité podmínky. Ty, i když splníte, máte malou šanci dočkat se odchovu nožovky běločelé. Literární zkušenosti s touto rybou jsou malé, řadí se k akvaristickým raritám. Ideálně je vystihuje anglický název „black ghost“, tedy černý duch, přízrak, strašidlo, zjevení, stín, démon, … 

Výskyt ryb

Ryby žijí v rozsáhlém území Jižní Ameriky, které na severu ohraničuje Orinoko, na jihu pak Rio Paraná.  Řečeno jinak, pak je to v Brazílii, Guyaně, Venezuele, Peru a, Ekvádoru.  

Charakteristika

Nožovky běločelé se dostaly do Evropy v r. 1934 pod starým názvem Sternarchus albifrons. Nikdy se nestaly oblíbenými akvarijními rybami, ačkoliv k tomu mají snad všechny předpoklady. Sametově černá barva je ideální prodejní barvou. Latinský druhový název albifrons značí bílé čelo. Dorůstají do 40-50 cm, i když většinou v našich podmínkách jsou něco menší. Říká se, že se dožívají až 16 let a po celou tuto dobu rostou, pak na sklonku života mají tuto úctyhodnou délku. Je pro ně typický elektrický orgán umístěný v oblasti násadce ocasní ploutve, který jim usnadňuje nejen orientaci v prostoru, ale díky jemu pak mají neuvěřitelné schopnosti lovit v přírodě larvy hmyzu nebo malé rybky jak v noci, tak v kalné vodě. Pro nožovky všeobecně platí, že vydávají slabé elektrické pole ve vyšších frekvencích, které jim pomáhá určovat polohu nezávisle na denním světle. Vlastně bychom tato el. pole mohli přirovnat k sonarům delfínů. Především mladé rybky využívají této schopnosti a vyplouvají v noci k hladině, aby chytaly do vody napadané termity. Záliba v chytání hmyzu a jeho larev se rovněž využívá při jejich lovu. Jak čtenáře napadá, černí duchové jsou rybky s noční aktivitou. K večeru se jejich přítomnost v akváriu projeví značně zvýšenou činností. Najednou jsou všude, když přes den byly schované v úkrytech. Málo kdy můžeme v akváriích vidět tak elegantní ryby dokonalou obratností, přesností pohybů. Velice důležitá je pro ně velká řitní ploutev s více jak 150 paprsky, která vlnovitými pohyby umožňuje plavání vpřed i vzad, aniž by se při tom musely otáčet, jak to běžně činí jiné ryby. Často si dáváte otázku, který pohyb pro ně je vlastně přirozený? Dopředu či dozadu?  Pohlaví se poznávají velice obtížně, v dospělosti mají samci přece jen poněkud protaženější „čumák“. V literatuře popisované požírání očí jiným rybám jsme nepozorovali, spíše požerou menší rybky celé. 

Chov v akváriu

Ryby jsou mezi sebou poněkud nesnášenlivé, kousavé, pro svoji velikost potřebují i velká akvária. Souboje mají ale rituální charakter, probíhají podle určitých pravidel, nedochází při nich ke zranění. Protivníci stojí vedle sebe či proti sobě, navzájem si udělují rány hlavou. Po určité době se vytvoří v akváriu hierarchie, kdy silnější jedinci bývají respektováni. Poražený jedinec se zpětným chodem vzdaluje, vycouvá z dohledu vítěze, někdy si až lehce na bok, čímž vzdává hold vítězi.  Velice zajímavé by bylo, při těchto konfliktech, studovat elektrické výboje ryb. Elektrické pole slouží nejen k vyhledávání místa, ale i k vnitrodruhové komunikaci. Nádrže mají být zastíněné s množstvím úkrytů, jakými mohou být nejen obligátní kořeny či kameny, keramika, ale i běžné duté cihly či drenážní trubky. Každé zvíře potřebuje svůj vlastní úkryt. Díky své neustálé hře na schovávanou nejsou příliš oblíbené, protože je příliš nevidíme. Pokud máme hejno ryb v akváriu a každý kus nemá vlastní úkryt, pak nejslabší individua mají smůlu, musí hledat náhradní řešení, imitují třeba spadlé listy na dně. Dno zařídíme z jemnějšího písku. Při výměně vody, kterou udržujeme kolem 24-27 °C teplou, dbáme na to, aby nedocházelo k větším změnám chemických parametrů, za co by mohly ryby zaplatit životem. Ryby chováme zásadně v hejnech, jsou pak celkově klidnější, živější. Spolubydlící musí mít určitou velikost, aby nesloužili jako dosti drahá potrava. 

Krmení

V přírodě je k dispozici hlavně živá potrava a já jsem stále toho názoru, že výrazné změny nemáme provádět. Proto nabízíme živé, ale i mražené larvy komárů, dešťovky, nitěnky, malé krevetky, ráčky i malé rybky. Musím říct, že nepohrdnou ani kvalitní umělou potravou. Zkoušel jsem granule určené terčovcům, ryby po jejich dopadu na dno neodolaly, vylézaly z úkrytů i ve dne, podobně jako to činili někteří sumci, kteří byli rovněž přítomní v nádrži.  

Odchov

Běžná literatura o něm buď zarytě mlčí nebo, jako oblíbený „Mergus Atlas“, sděluje, že je neznámý. Jsou známy velice zajímavé snahy Dr. Franka KIRSCHBAUMA (Universita Kolín n.R.) o rozmnožení těchto ryb, kdy imitoval období dešťů pomalým zvyšováním vodní hladiny se současným snižováním pH a vodivosti. Díky němu ale víme něco o pohlavních rozdílech, které jsou u těchto ryb velice obtížně zjistitelné. Když ale rybky odchováte, rozdíly v pohlaví poznáte naprosto samozřejmě. Plně vzrostlí samci mají zřetelně delší a ostřejší tlamu, samice mají tlamku tupější. Odchov se zdařil u ryb ve stáří jednoho roku, které kladou asi 2 mm velké a žlutavé jikry do dutiny, kterou se předem pár vybere. Líhnutí nastává při teplotě 25-27 °C 3. den. Při rozplavání jsou rybky již asi 1 cm velké, takže odchov při krmení naupliemi žábronožky solné nečiní potíže. Rybky jsou zprvu průhledné, bělavé až žlutavé, asi od 15 mm pak začínají tmavnout. 

Obrázky:

1. Samec nožovky běločelé.
2. Samice nožovky běločelé.
3. Rozdíly pohlaví se poznají především podle protaženého rypáku, krátký a zaoblený mají samice.
4. Dospělý samec atakuje pár ve skrýši, kterou je nyní dutá cihla.
5. Agresor je ale tvrdě odehnán. 
6. Jako dobrý čistič slouží Pterygoplichthys gibbiceps, jehož noční aktivita nožovkám nevadí. 
7. Hejnko mladých nožovek.
8. Pro odchov mladých nožovek je nutné používat větších akvárií.
9. Mladé nožovky vyžadují   časté a vydatné krmení.
10. Gnathonemus petersii, rypoun mramorovaný, dorůstá až 25 cm a pochází ze Střední Afriky, hlavně z oblasti Konga a Kamerunu. Žije ale i v horních úsecích Modrého a Bílého Nilu. Protože tyto ryby žijí zpravidla v kalných vodách, mají špatný zrak. Nejsou ale zcela slepé, oči mají kryté transparentní ochrannou blankou. Při nebezpečí se zavrtávají po hlavě do bahna nebo do písku, aniž by si při tom poškodily oči. Jako jediné ze sladkovodních ryb se aktivně dokážou zbavovat ektoparazitů tak, že se lehnou na bok (což umí ve zlomku sekundy), pohyby vpřed a vzad se pak drbou o písečné dno. Slabý zrak je nahrazen výjimečnou vlastností jiných smyslových orgánů, především dobře funkční postranní čáry a chuti. Tak lehce zjistí hrozící nebezpečí i hledají potravu. Elektrický orgán v násadci ocasní ploutve vydává slabé el.impulsy, s jejichž pomocí ryby hledají potravu či cítí nebezpečí. Podobně jako delfíni a netopýři mají „sonar“, který může být po zesílení slyšitelný i lidským uchem. 
11. Eigenmania virescens, dlouhoocaska zelenavá, vydává rovněž slabé elektrické výboje sloužící i ke vzájemné komunikaci. Samci dorůstají 30-35 cm, samice jsou menší, jen asi do 20 cm. 
12. Petrocephalus sp. patří do podčeledi Petrocephalinae, ve které je dnes asi kolem 20 druhů dorůstajících velikosti mezi 10-20 cm. Patří rovněž ke skupině ryb, které vydávají slabé el.impulsy (3-7 V), které vedle orientace pomáhají i v obraně. Mají velké oči, jsou aktivní přes den.