Fascinující svět a chov rodů Badis a Dario

Dr. Vladko Bydžovský
České Budějovice
Sdílet článek

Badis a Dario – dva rody, které tvoří čeleď Badidae. Tyto dříve opomíjené rybky z Indie a jihovýchodní Asie si získávají popularitu v akvaristice, ale vyžadují specifickou péči. Odhalíme, proč byli Badis a Dario vědecky odděleni od čeledi Nandidae, jaký význam měl pro jejich poznání průkopník Hamilton-Buchanan, a především se zaměříme na zásadní pravidlo chovu: bez kvalitní živé potravy se neobejdete. Připravte se na seznámení s teritoriálními Badisy a drobnými nano-klenoty rodu Dario.

Původně byli ostnáči rodu Badis řazeni do čeledi ostnáčovitých Nandidae. Pro některé anatomické rozdíly i odlišné chování byla ale ustanovena nová čeleď Badidae, která není všemi uznávána za samostatnou. Ještě v roce 2002 měla jen 5 druhů.

Ze všech těchto ryb byl tehdy u nás známý snad jen Badis badis. Pak ale Dr. Swen O.KULLANDER a Dr. Ralf BRITZ převedli řadu hlavně malých a obvykle červeně zbarvených druhů do rodu Dario, takže dnes má čeleď dva rody a celkem asi 27 popsaných druhů. Vyskytují se na území Indie, v povodích řek Ganga, Bráhmaputra nebo Mahanadi na územích od Pákistánu, Indie, západního Bangladéše, Nepálu, až po Myanmar a Čínu. Jak jsme při naší expedici do jihovýchodní Asie potvrdili (BYDŽOVSKÝ et.all., 2011), vyskytují se i v Thajsku. Některé druhy si připomeneme, stále se jedná u nás o dosti vzácné chovance. 

Chov

Jejich nároky na chov nejsou příliš vysoké, jen severní druhy jako jsou Badis badis nebo Badis corycaeus vyžadují spíše nižší teploty, jen pro tření něco nad 22°C. Alfa a omega chovu je potrava. Žádné vločky nebo granule, často ani mražená. Kvalitní drobná živá je základem!

Naštěstí žábronožku Artemia salina žerou všechny druhy, má to ale úskalí u rodu Dario. Jako společníky jim můžeme do společenské nádrže dát i drobnější živorodky, u dna žijící parmičky nebo pod hladinou plovoucí halančíky. Z nich se nejvíce doporučují zástupci rodu Aplocheilus nebo živorodé Dermogenys sp.  

V nádrži vytváříme četné úkryty, ani ne tak pro samice, jako spíše pro samce. Ti potřebují úkryt, který si v dospělosti hlídají a ve kterém se případně vytřou. Chrání si jej i drobný areál před ním. Pak teprve při ochraně teritoria samečci rodu Badis ukážou své barvy v celé nádheře. Samečci rodu Dario jsou mnohem méně teritoriální. Ke tření může docházet i ve společenských akváriích, i když je lépe tyto rybky chovat hlavně v akváriích druhových. 

HAMILTON-BUCHANAN

Toto jméno je v naší akvaristické literatuře velmi známo. Je uvedeno u mnoha rybek za jejich latinským názvem. Kdo byl muž tohoto jména? Tak především Francis se narodil v 1762 jako syn Thomase Buchanana a Elisabeth Hamilton. Zprvu se jmenoval po otci Francis BUCHANAN, později přijal příjmení své matky HAMILTON. To i z důvodů dědictví po matce. Jeho nejdůležitější prací byla „An account of the fishes of the river Ganges and its branches“, vůbec první práce zabývající se sladkovodními rybami Indie. Důležité je, že byla vydána pod jménem autora Hamilton, jenom pro vysvětlení, že se dříve jmenoval Buchanan tam bylo přidáno i toto původní rodné příjmení.  

Francis byl totiž i výtečný a známý botanik. Jak Frank Schäfer (2001) píše, „žádný nýmand“. Byl i členem legendární Linnean Society. Z nápadu CUVIER&VALENCIENNES byla jako jméno autora udávána obě příjmení, nyní ale plně postačuje HAMILTON. Mně je tento muž velice blízký, protože je jedním z mnoha lékařů, kteří toho poměrně dost přinesli nejen akvaristice. Pracoval v Indii jako lékař, byl zaměstnancem všemocné East India Company. V roce 1822 jako první popsal dva druhy z dnešního rodu Badis, a to Labrus badis a Labrus dario. Je známo, že žádné popsané ryby nekonzervoval, místo toho zhotovoval vynikající kresby. Na jejich základě a na základě pracovních poznámek popisoval později nové druhy. Když Indii definitivně opouštěl, byla mu část těchto kreseb na základě úředního zásahu násilně zabavena. Proto také, když později v Anglii psal svoji knihu, došlo k chybnému popisu některých druhů, které vlastně popisoval jen na základě svých vzpomínek.

Druhy rodu Badis

Badis assamensis

Badis assamensis AHL 1937 je jedním z největších zástupců rodu, když dospělí samečci dosahují až 9 cm. Již podle druhového názvu zjistíme, že tato rybka pochází z hraniční oblasti Assamu a Bengálska v rezervaci Buxa Tiger. Zde je lovili Frank Schäfer a Dieter Bork společně s Badis badis, Brachydanio rerio, Puntius ticto, Puntius conchonius, Barilius barma a jinými. Potok byl asi 15-20 m široký s pomalu tekoucí vodou, kamenité dno, čirá voda pod 6°dGH, méně než 3°dKH, pH 6,4. Právě skvrnité zbarvení mladých rybek je v tomto prostředí výhodou. Dospělí samečci mění barvu z původní matně červené až na červenočernou s modrým lemem ploutví. Samičky mají vybarvení podobné mladým jedincům.

Chov není až příliš náročný. Teplotu udržujeme kolem 24 °C, bohužel zase je i u tohoto druhu důležitá živá potrava. Na rozdíl od ostatních příslušníků rodu ale přijímají i kvalitní mraženou potravu, kterou často hltají ve velkých kusech. Inu jako správní dravci. Přijímají i větší perloočky, buchanky, drobné krevetky, larvy hmyzu, nakrájené dešťovky, ale i drobnější rybky. Ve společnosti těchto Badis (Bassů) nepřežijí noc rybky, které jsou menší než jejich hlava. K větším rybkám jsou ale tito jedinci mírumilovní. Výtěž probíhá v jeskyňkách nebo trubkách, samec  opět pečuje o snůšku až do rozplavání potěru. Startovacím krmením mohou být jemnější nauplie žábronožky solné.

Badis kanabos

Badis kanabos KULLANDER & BRITZ, 2002 je blízce příbuzný s Badis badis, od kterého se liší ve zbarvení hlavně výraznější hřbetní skvrnou, která je u Badis badis někdy téměř neviditelná nebo není přítomna vůbec. Patří mezi obyvatele horských říček Assamu a západního Bengálska. Druhové akvárium musíme vybavit nejen množstvím rostlin, ale i všelijakými úkryty, nejlépe trubkami z keramiky nebo z plastů. K chovu použijeme opět spíše chladnější vodu kolem 22°C. Výtěr v jeskyňce či podobném úkrytu hlídá sameček až do rozplavání potěru. 

Badis ruber

Badis ruber SCHREITMÜLLER, 1923 je již u nás znám, věnovali jsme se i místě jeho výskytu. Zatímco podle literatury se má vyskytovat hlavně na území jižního a středního Myanmaru, my jsme ho lovili téměř 1800 km vzdušnou čarou ve vzdáleném severním Thajsku. V literatuře je znám i jako Badis badis burmanicus.

Badis singenensis

Badis singenensis GEETAKUMARI & KADU, 2011 má své druhové jméno podle řeky Singen z povodí Bráhmaputry v severovýchodní Indii.  Dorůstá asi do 4 cm v případě samečka. Pořídíme pro něj druhové akvárium, měkká voda asi 22 °C teplá, pH kolem neutrálu. V akváriu nesmí docházet k silnějšímu proudění vody. Velice rád přijímá jak plankton, tak i komáří larvy a koretry, v Evropě je známa celá řada odchovů, hlavně z Holandska. Opět se o snůšku stará sameček. Podle sdělení německých chovatelů je odchov jednoduchý asi jako u Badis badis.
Badis sp. Crimson spotted patří k zatím ještě vědecky neurčeným druhům.

Druhy rodu Dario

Druhy rodu Dario jsou charakteristické převahou červené ve svém vybarvení. Dorůstají menších velikostí, největší druh dosahuje jen 35 mm. Vyskytují se od severního Bengálska, přes Assam, Bandladeš až do severního Myanmaru. Dario dayingensis žije dokonce na území Číny. Zatímco druhy rodu Badis využívají pro tření úkryty, různé trubky a jeskyňky, druhy rodu Dario se třou v jávském mechu nebo dokonce i v chomáčích řas. Rovněž i hlídání snůšky neberou vážně. Startovacím krmením jsou vířníci a nálevníci, ne nauplie žábronožek jako u Badisů. Navíc druhy Dario nesmíme krmit dlouhodobě naupliemi artemií, protože při této potravě dochází ke ztučnění jater.  Tření je průběžné, pro jeden třecí akt 2-3 jikry, některé rybky kladou i jednu jikru denně! Proto určitě nehrozí, že naše akvária ve velkém zaplaví tito drobní „vodní kolibříci“.

Dario dario

Dario dario (HAMILTON, 1822) je nádherný červený trpaslík dorůstající jen do 2 cm. Žije v přítocích Bráhmaputry v západním Bengálsku a Assamu. Zde žije společně i s Badis badis a Badis blosyrus. Byl znám původně pod obchodními názvy Badis sp.“Scarlet“ nebo Badis badis bengalensis, jak jej popsal TOMEY v r. 1999. Až BRITZ a KULLANDER zjistili, že původní popis byl Labrus dario. Je to ideální druh pro nanoakvária, kde jej můžeme chovat i s druhy rodu Boraras nebo Sundadanio. Do jemného písku zasadíme menší druhy kryptokoryn,použijeme i hnědovky případně některé menší anubisy. Potrava opět živá, teplota 18-25 °C, pH lehce kyselé až k neutrálu, do 6°dGH, do 1°dKH.

Dario kajal

Dario kajal KULLANDER & BRITZ, 2013 byl ještě před jeho popisem v akvaristice známý jako Dario sp. "Jaintia Hills", Dario sp. "Kirschfleck" a Dario sp. "Bangla Desh". Žije v potocích Jaintia Hills v indickém státě Meghalaya.  Indičtí objevitelé tento druh chytili v tůni nedaleko rýžového pole, kde s ním společně žili Brachydanio rerio, Oryzias sp., Channa sp., Colisa lalia.

Typovým místem je řeka Seinpoh. Jaintia Hills odtéká na jih do Bangladéše, kde je možné tyto rybky rovněž ulovit. Dario kajal je jedním z větších druhů rodu Dario, dorůstá až do 3 cm. Samičky zůstávají o něco menší a jsou s výjimkou oční krajiny jen poněkud fádně šedohnědé.

Chov v akváriu je podobný jako u jiných příslušníků rodu, hustě rostlinami zarostlé akvárium, nepříliš vysoké teploty (20–23 °C) a čistá, bohatě prokysličená voda. Bohužel tyto druhy přijímají jen živou potravu. Tření probíhá v houštinách rostlin, kde pak sameček hlídá snůšku až do rozplavání potěru. Odchov je možný takto poměrně snadno v druhovém akváriu při dobrém krmení. Pro vylíhlý potěr pak přidáváme vířníky nebo nálevníky. Je to podobné, jak to známe u kardinálky čínské Tanichthys albonubes, kde plave v akváriu celá řada generací.

Dario sp. BLACK TIGER

Dario sp. BLACK TIGER je jedním z dosud nepopsaných druhů. Někdy sed označuje jako Dario hysginon BLACK TIGER. Někdy je nazýván také jako Dario sp. „MYANMAR“, dorůstá 2,5-3 cm, Odkud přesně je, zatím jeho lovci tají. Podle jedněch zpráv žije v severním Bangladéši. Jiné zdroje tvrdí, že pochází z Myanmaru. Teplota by měla kolísat kolem 20 °C, i když v severním Myanmaru snáší i 15°C. 

Publikováno: 13. 11. 2025
230
5
Zapnout upozornění na nový článek