Paracheirodon axelrodi (neonka červená) - Královna české akvaristiky

Neonka červená je v našich akváriích známá od 50.let a stále zůstává nejvíce prodávanou akvarijní rybkou. Společně s neonkou obecnou Paracheirodon innesi obsazují první místa v různých „Top Ten“ v řadě evropských zemí. O této rybce bylo již napsáno mnoho. Stále se ale objevují nové a nové znalosti, které je dobré akvaristům připomenout. 

Neonka červená je asi nejznámější akvarijní ryba vůbec. Od jejího objevu se o ní napsalo mnoho tisíc stránek v různých jazycích. První zmínka o červené neonce pochází z dopisu prof. Dr. H. SIOLIHO ze dne 16.2.1953. Na začátku roku 1956 ji Američané nazvali světoznámým jménem "Cardinal Tetra", Hyphessobrycon cardinalis. Výsledkem však byly spory, zejména v Mezinárodní komisi pro zoologickou nomenklaturu. Proto byla ve stejném roce převedena SCHULTZEM k Cheirodon axelrodi. Je zásluhou WEITZMANNA a FINKA (1983), že se rodové jméno ustálilo na současné Paracheirodon. Takže i přes několik přejmenování pro akvaristy zůstala stále stejná. Krásná, atraktivní, ale někdy občas problematická na úspěšný odchov. Dnes je mnoho šikovných českých akvaristů, kteří rybu vyvážejí na tisíce. Ti mohou za to, že její cena klesla na úroveň cen asijských rybek.  Zatímco asi v polovině minulého století její cena byla 300,- Kčs, nyní ji akvaristé obvykle prodávají za 6-8 Kč. Před revolucí jsme za ni dostávali obvykle 15,- Kčs. V obchodě její cena kolísala kolem 20 Kč za kus.

Domovina

Rybka pochází z horního a středního povodí Rio Negro na území brazilského spolkového státu Roraima, což je největší řeka s černou vodou. Jak již prof. GEISLER (1982) upozorňuje, lze těžko psát, že červená neonka je rybou černých vod. Byla nalezena i ve vodách čirých, jen se nevyskytuje ve vodách bílých (jako je třeba Amazonka). Tyto vody jsou poměrně průhledné, jen jistá příměs huminiových látek dělá dojem, zvláště při vyšších sloupcích, že je voda černá. Spíše by se připodobnila k vodě barvy slabšího čaje.

V přírodě žije obvykle v zastíněných malých a mělkých potůčcích se spadaným listím okolních stromů na dně vyznačujících se velmi měkkou vodu bez obsahu vápenatých solí, kde pH kolísá mezi 3,6-5,8.

Jejich výskyt kolísá i podle ročních období, kdy v obdobích dešťů se rybky rozplouvají do zaplavených oblastí, kde se třou. Neonky z povodí Orinoka žijí v čiré vodě, která má poněkud jiné parametry, pH tu kolísá mezi 5,5-6,5. Můžeme tedy říct, že červené neonky se vyskytují od středního k hornímu toku Rio Negro v Brazílii přes kanál Casiquaire k hornímu povodí Orinoka na území Kolumbie a Venezuely, kde jsou loveny v řekách Guaviare, Inirida, Meta a Vichada.

Export těchto skvostů probíhá hlavně přes Manaus a Barcelos. Podle různých údajů se červených neonek ročně vyváží až 20 milionů kusů do celého světa. Jejich výhodou je jejich malá váha. Jedna rybka váží asi 0,13 g, tedy 1 milion rybek váží jen 130 kg (GEISSLER, 1990).

Čím se živí červené neonky v přírodě

Při listování zahraniční literaturou jsem kdysi narazil na zajímavou práci I.WALKERA (2004). Autor zkoumal, jak je to vlastně s potravou červených neonek v jejich domovině. V r. 1999 provedl v období mezi červencem a říjnem vyšetření žaludků neonek, které nachytal v této době sucha, nad Barcelos, v západním povodí Rio Negra. Rybky zde dosahovaly sotva polovičních velikostí dospělých neonek, jejich délka nepřesahovala 25 mm.  Zde lovil v malých potůčcích a záplavových oblastech.

Vyšetření žaludků a střeva prokázalo, že neonky jsou pěkní dravci. Že hlavní náplní jejich zažívacího traktu jsou drobní korýšci, tvorové příbuzní našim perloočkám a buchankám z čeledi Moinidae a Harpacticidae. Tito korýšci jsou požírání především při okusování podrostů v potůčcích. Je zajímavé, že řas je v žaludku málo. Zato bylo napočítáno i přes 200 korýšků v jednom žaludku. Dravému způsobu života odpovídá relativní velikost žaludku a krátké střevo. Ryby, které se živí převážně detritem a rostlinnou potravou mají žaludek relativně malý a dlouhé střevo. V žaludku byly nalezeny rovněž zbytky pakomářích larev, tedy příbuzných nám dobře známých patentek. Dále se tu vyskytovaly i jepičí larvy. Jen u 10 ks z celkem vyšetřovaných 80 rybek mělo ve střevě rostlinný detrit. 

Dvě červené neonky?

Poslední desetiletí si akvaristé začali všímat nepříliš nápadných rozdílů mezi červenými neonkami dovezenými z Brazílie a Kolumbie. Původně se trochu jiné červené neonky objevovaly jako přimíseniny modrých neonek Paracheirodon simulans, které nakupovala známá německá firma GLASER.  Modré neonky se vyskytují spíše v území Brazílie, ale jsou exportovány i z kolumbijského území. Vývozů z brazilských vod poněkud ubývá a aktivní kolumbijští importéři nabízejí své úlovky laciněji. Importéři si libují, že červené neonky z Kolumbie jsou i více odolné, vitálnější, levnější, jen dorůstají něco menších rozměrů.

Zatímco brazilské jsou stále o něco robustnější a jejich neonový pruh končí pod úrovní tukové ploutvičky, neonky z Kolumbie se zdají mít více červené hlavně v zadních partiích trupu a podélná neonová čára dosahuje asi do výše tukové ploutvičky, resp. končí několik mm před ní a asi nad špičkou řitní ploutve.  
Asi první pokusy o rozmnožování kolumbijských červených neonek podle literatury prováděli otec a syn HOFFMANNOVI (2006), kteří konstatují, že se jim jejich rozmnožování zdá poněkud jednodušší, že tyto rybky jsou i odolnější než brazilské či venezuelské importy.

Jak zjistila COOKE a spol. (2009), která vyšetřovala DNA různých populací, jsou rozdíly mezi červenými neonkami v horním a středním povodí Rio Negro. Šest populací červených neonek z kolumbijských vod mělo nálezy podobné, zkoumání ale ještě pokračují. Jestli budeme rozeznávat různé druhy červených neonek se tedy teprve ukáže.

Výsledky práce naznačují dlouhou historii izolace populace červené neonky v horních oblastech řeky Rio Negro a poměrně nedávnou kolonizaci ve středním povodí Rio Negro. Tyto kolonizace byly umožněny populační expanzí v tomto povodí. Události v třetihorách hrály významnou roli při vytváření biologické rozmanitosti v tomto mimořádně bohatém, ale neprozkoumaném regionu. Nicméně, druh rozdělení a populační struktury jsou také ovlivněny nedávnými změnami životního prostředí a zejména v rámci vysoce dynamických ekosystémů. Zajímavé je, že výsledky této práce také ukazují, že v zájmu zachování lovu červené neonky jako významné činnosti amazonských indiánů, by měl být omezen na oblast povodí středního Rio Negro, kde je pravděpodobnější doplňování populace.

Chov není problematický

Pro chov používáme středně velká až velká akvária typicky tetřičkářsky zařízená. Voda raději měkká, 22-26 °C, dobře filtrovaná. Nezapomínáme i na její pravidelnou výměnu. Jemnější tmavší písek na dně, rostliny zasadíme spíše v zadní až střední oblasti akvária, jako společníky použijeme velikostně odpovídající tetřičky, jihoamerické cichlidky, pro oblast dna klidné pancéřníčky. Staráme se o kvalitu vody, krmení musí být pestré: jedná se o všežravce.

Odchov

Jak červené neonky nejlépe připravit ke tření byl kdysi problém mnoha akvaristů. V 50letech, když jsem začínal s akvaristikou, doporučovalo se použít 2 roky starého samečka a rok starou samičku. Až v 70letech do tohoto problému vnesl jasno dnes již zesnulý věhlasný rychnovský chovatel Josef EŠPANDR. Ten nedbal tehdy udávaných návodů v českých akvaristických knihách a nasazoval rybky do tření ve stáří 6-8 měsíců. To již exempláře dosahovaly velikosti 35-40 mm. Dnes je tento postup standartní. Zda se v tomto věku třou v přírodě, není známo. V tomto věku dosahují např. v Rio Aduá velikosti 30-33 mm. Voda zde neobsahuje skoro žádné minerály a její vodivost má 6-8 µS/cm, celková tvrdost je 0,0-0,03 dGH (BYDŽOVSKÝ, 1998).

Psát o odchovu neonek je jako nošení dříví do lesa. Sám používám staré osvědčené metody, kterou ještě používali moji učitelé akvaristiky v minulém století. Českobudějovičtí akvaristé nejraději používají vodu z Kvildy, která je pro mnoho teter přímo ideální. Vytíračka o objemu 5 litrů (20x15x15 cm), v nepříliš světlé místnosti. Kyselost této vody je kolem 5,5-6,2. Lehce ji upravím tak, že do ní přiliji tvrdou vodu bez obsahu uhličitanů z nedalekého pramene od Č. Budějovic, aby výsledná vodivost byla do 30 µS/cm. Červené neonky se třou ve vytíračkách obvykle hned následující den. Ve vytíračkách zásadně nepoužívám vzduchování, hlavně kvůli změně chemických parametrů u takto měkké vody. Ve vytíračce stačí jen třecí rošt, bez rostlin. Teplotu vody nastavím na 25-27 °C pouze umístěním vytíraček do horní části své rybárny. Topení tak nepotřebuji, stačí mi teplo v místnosti.  

Chovné ryby plavou v akváriích nad dnem rybárny, kde kolísá teplota do 22-24°C. Počet mladých z jednoho tření kolísá mezi 300-400 ks (v závislosti na tom, v jaké kondici jsou naše ryby). Po jejich vylíhnutí a rozplavání dodržuji zásadní pravidlo: nepřekrmovat! Rybky krmím několikrát denně jemným prachovým krmením. Máme-li kvalitní a jemnou žábronožku, můžeme jako startovací krmivo použít nauplie nejjemnějších artemií.  Krmím vždy málo, co rybky během 5-10 min. sežerou.   

Obrázky:

1. Mladý sameček červené neonky.
2. 6 měsíců stará samička červené neonky připravená ke tření.
3. Párek červených neonek těsně před třením, sameček vlevo. 
4. Červené neonky chováme vždy v hejnech.
5. Běžné 5litrové vytíračky, jaké používá autor.
6. Sameček kolumbijské červené neonky.
7. Rozdíl mezi brazilskými a kolumbijskými červenými neonkami.
8. Neonka obecná Paracheirodon innesi.
9. Neonka modrá Paracheirodon simulans.
10. Vytíračky u profi chovatelů. Jen výměna vody před třením a čištění vytíraček je obtěžující jednotvárná práce.
11. Rozplavka u profi chovatele.
12. Potůček na horním Rio Negro. Podobné potůčky mají hloubku do 40 cm a místní indiáni je nazývají „Remansos“.
13. V těchto „vanách“ se v Amazonii přepravují červené neonky.
14. Záběr z farmy v Manaus, kde jsou skladovány tisíce neonek.
15. Západ slunce nad Rio Negrem je někdy fascinující.