Pygocentrus nattereri: Piraně - Mýtus o krvežíznivých zabijácích a skutečnost z akvária

Piraně jsou všeobecně považovány za postrach vod Jižní Ameriky. Vlastní piraně (podčeleď Serrasalminae, rody Pygocentrus a Serrasalmus) patří do čeledi tetrovitých (Characidae), sem ale patří i myleové (podčeleď Myleinae, rod Myleus), kolosomy (Colossoma) i známá tetra šupinožravá (Catoprioninae, Catoprion mento). V r. 1993 FINK ze ZOO Basilej změnil rodové jméno Serrasalmus na Pygocentrus. Proto v naší literatuře častěji ještě najdeme původní název. Na základě vyšetření mitochondriální DNA-analýzy rozeznáváme tři skupiny piraní. Celkem mezi 65 validními druhy najdeme jak ryby rostlinožravé, tak masožravé. 

Charakteristika

V tomto článku se budeme zaobírat hlavně nejznámější piraní červenbřichou (Pygocentrus naterreri), která je v našich akváriích nejčastěji, mnohdy ve velmi hojném počtu, odchovávána. Rád bych se pokusil předat seriózní informace o této rybě, o které se traduje tolik nesmyslů.

Měla by být prý velmi nebezpečná a útočná. Většina příběhů o piraních je silně nadsazené ne-li přímo vymyšlené. Při bližším pozorování zjistíte, že piraňa je pravým opakem pověstí, které o nich kolují. V akváriích je spíše plachá, vyhledává stinná místa. Její chování je snadno dopředu odhadnutelné.

Žádná piraňa bez záminky nenapadne jakýkoliv živý organismus. Mezi její hlavní záliby nepatří požírání celých stád hovězího dobytka nebo lidí. Na počátku těchto pověr byla návštěva prezidenta USA Theodora ROOSWELTA v Jižní Americe (1913, 1914), kde byla i pro žurnalisty zaranžována podívaná. Piraně, uvězněné sítěmi v části řeky, požraly zraněné dobytče, které bylo vrženo do vody.

Tyto fámy, jak jsou piraně nebezpečné, přežívají doposud. Klidně můžeme říct, že hejno středně velkých ryb by teoreticky mohlo sežrat člověka či kus hovězího dobytka. Ale to dokážou i jiné ryby než piraně. Především v 60.-70. letech minulého století i později proběhlo v evropských televizích několik pořadů, které ukazovaly piraně jako bezkonkurenční zabijáky. Viděli jsme, jak piraně napadly velké hady i savce, obrázky jistě zanechaly dojem, ale nikdo již dále neřekl, jak tyto obrázky vznikly. Stoprocentně lze říct, že se jednalo o výjimečné případy, většina scén byla předtočena anebo šikovně sestříhána dohromady.

Při velikosti ryb, ozubení i síle stisku čelistí mohou piraně bez problémů amputovat část prstu ruky či nohy. Většina úrazů ale vznikla při neopatrném počínání při jejich lovu. Polomrtvé ryby mají jiné reflexy, které obvykle dospělé a zdravé ryby nemají. Následky napadení lidí se zabývali např. HADDAD a SAZIMA (2003), předmětem studia byly zbytkové vody, které obývaly nejen piraně (Serrasalmus spilopleura), ale byly využívány i místním obyvatelstvem ke koupání. Poškození byla zpravidla jednotlivá kousnutí a byla přisuzována teritoriálnímu chování ryb při tření.

Usmrcení lidí piraněmi nejsou známa. Piraně jsou velice citlivé na změny v jejich okolí, reagují především na předměty spadlé do vody. Snadno tak napadnou volavčí mládě, které neopatrně z větve nad řekou spadne do vody. Považují to za svou potravu.

Potencionálně nebezpečné pro lidi jsou tři druhy piraní: Pygocentrus nattereri vyskytující se v celé Amazonské oblasti, Pygocentrus cariba v povodí Orinoka a Pygocentrus piraya v povodí Rio-São-Francisco na východě Brazílie. Tyto druhy žijí ve velkých hejnech, a zvláště stresové situace v období sucha, kdy vody ubývá a ryby žijí ve „zbytkových“ vodách, mohou přivodit situace, kdy se ryby budou bránit. Piraňa přijímá ve své domovině určité úkoly „zdravotní policie“. Vedle normálně ulovených ryb požírá i nemocné a mrtvé ryby. Jejich imunní systém je velmi silný a necitlivý proti normálním rybím onemocněním, což ale neznamená, že se nemusíme věnovat správným hodnotám vody v akváriu.

I zde platí, že příliš vysoké výkyvy mohou být pro piraně škodlivé. Reaguje na vysoké hodnoty nitritů, mědi i ostatních škodlivin stejně škodlivě jako jiná ryba. Piraňa není v žádném případě ryba vhodná pro začátečníky, je to zvíře potřebující odpovídající péči, jako příklad lze uvést její nároky na potravu. Běžné vločkové krmivo ji v žádném případě stačit nebude! Již z tohoto důvodu doporučuji předem zvážit všechna pro a proti pro všechny zájemce o chov piraní. 

Pověry

Piraně jsou všeobecně, tedy nejen akvaristicky, známé ryby. Je to pojem, se kterým jsou spojovány vody Amazonie, a především Pygocentrus nattereri je všeobecně považován za nesmírně nebezpečný druh. Je možné dávat měřítko mezi otázkami typu „Nebojíte se piraní?“, „Nebojíte se žraloka?“ či „Nebojíte se kousnutí hada?“.  

Jsou známy pověsti, jak pastevci dobytka, aby ostatní kusy uchránili, obětují jeden kus hovězího, který poraněný naženou do řeky, a zatímco dravé piraně požírají nebohou oběť, ostatní kusy se snadno přebrodí. Za pár minut pak z jalovice zbydou jen kosti… V přírodě skutečně ryby žijí ve větších hejnech a při shánění potravy napadají všechno živé včetně vodního ptactva s výjimkou člověka, jak voda postupně opadá, stávají se, ale samy kořistí větších dravých ptáků. Je to masožravé zvíře ve vodě se všemi konsekvencemi a riziky. Má to vůbec smysl chovat takováto zvířata v akváriu? Je to ale otázka týkající se chovu všech ryb v akváriích. Přesto si myslím, že i takto velký druh lze možno chovat ve velikostně odpovídajícím akváriu, aniž bychom mohli hovořit o týrání zvířat. I v takovéto nádrži by měly mít ryby možnost se schovat nebo uprchnout, aniž by se cítily být nadmíru utiskovány.  Hájení teritorií jsou každodenně běžné, není to nic neobvyklého. Piraně jsou teritoriální ryby a v literatuře se často diskutuje problém, lze-li je nazvat hejnovitými rybami. 

Domovina

Přirozená oblast výskytu piraní je velmi veliká. Jsou usídleny zhruba ve všech řekách Jižní Ameriky, lze je najít v různých typech vod, od čirých (pH 4,6-6,6, až 0,3°dKH), přes bílé vody (pH 6,5-7,4; 0,2-0,5°dKH) až po černé (pH 3,8-5,0, 0,0-0,2 °dKH). Jak rozdílné jsou typy vody, tak rozdílné jsou i jejich hodnoty. Jediným společným znakem všech výše jmenovaných vod je jejich měkkost a teplota pohybující se mezi 26-30°C.  Piraně obývají území Guyany, Paraguaye, oblast severovýchodní Brazílie, tedy vody Amazonské pánve, ale i La-Plata a Orinoka. Žijí zde nejen v pomalu tekoucích vodách, ale i v různě velkých tůních zaplavených deštných pralesů.

Rozdílné piraně

Piraní je v současné době známo více jak 65 různých druhů, přičemž více jak 12 druhů pochází z povodí Orinoka. Pro akvaristy je to sice zajímavý údaj, ale jen několik druhů piraní bývá nabízeno v akvaristických obchodech. Nejznámější z nich je Pygocentrus nattereri, která byla dovezena do Německa již v r. 1911, dorůstá až do 28-30 cm, zatímco ostatní druhy piraní zpravidla 15-25 cm, největší z druhů, Pygocentrus rhombeus, dorůstá do 38 cm. Teplotu vody vyžadují 23-27 °C, pH 5,5-7,5 a tvrdost do 20°dGH. Přímo ve volné přírodě zatím nebylo tření pozorováno, je ale známo z akvaristické literatury. Zoologická zahrada v Basileji pozoruje pravidelná tření již od r. 1976. Zajímavá tření byla pozorována i ve 20 000 l akváriu v Aquarium am ZOO v Kolíně nad Rýnem. V posledních letech se i naši chovatelé významně přičiňují o to, že značná část piraní na evropském trhu pochází z českých akvárií.

Chov

Musíme počítat s tím, že akvárium pro piraně představuje jen omezené teritorium, které se podobá malým, od světa odříznutým úsekům, jak se vyskytují po období dešťů v Amazonce. Obzvláště velké a hladové ryby pak mohou ruku majitele považovat za ohrožení a v tomto případě může dojít k napadení. Proto vždy počínejte a jednejte s těmito rybami s opatrností. 

Pro chov je dobré pořídit si hejno alespoň 6-8 kusů, jednotlivě tyto ryby nechováme, dalo by se to přirovnat k týrání ryb. Potřebujeme dobře osázenou velkou nádrž o obsahu alespoň 200-500 litrů s mnoha možnostmi úkrytů, včetně četných kořenů, kamenů i silných rostlin. Jako ryzí masožravci rostliny nepoškozují. Je nutné nezapomínat na pravidelnou výměnu vody i dobré filtrování, abychom snížili množství odpadních produktů látkové výměny ryb.

Ve staré vodě jsou k sobě agresivnější a vzájemně se napadají, zatímco v pravidelně vyměňované jsou často až neskutečně veselé, čilé. Ryby lze chovat i ve vodě tvrdé, to ale neodpovídá ideálním podmínkám, které piraně vyžadují. Před zakoupením těchto ryb doporučujeme zakoupit si odbornou literaturu. Přesto ale platí, že vlastní zkušenosti jsou důležitější než kniha. Také sám nemusím se všemi názory autora souhlasit. 

Akvárium pro piraně

Na dno je vhodný jemný písek se zrnitostí kolem 2 mm, lépe je použít tmavší písek, u světlejšího lze tuto nevýhodu nahradit úkryty s množstvím dobře zvolených rostlin. Rozhodně nepoužíváme hrubozrnný štěrk, neboť mezi jednotlivými zrny se lehce usazují zbytky rostlin, potravy i výkalů, kde dochází k hnití a tyto zbytky se pak špatně odsávají.

Enormně zatěžují kvalitu vody. U jemného písku všechny tyto zbytky snadno odstraňujeme jak sami, tak i pomocí výkonného filtru.  Pro dekoraci doporučujeme jak kořeny, tak kameny, pískovcové úkryty, jeskyňky či podobné možnosti úkrytu, které slouží pro slabší jedince. 

Osvětlení

Osvětlení by mělo být spíše tlumenější, čemuž odpovídají i nároky rostlin – vedle amazonských šípatkovců rodu Echinodorus nebo afrických anubiasů (Anubias) můžeme použít i některé vodní plovoucí rostliny (Lemna minor se výborně hodí a je i dobrým indikátorem kvality vody). Piraně jsou velice lekavé, proto dáváme pozor při přelovování. Snadno propadají panice a snadno se v akváriu mohou zranit. Někdy se doslova zavrtají mezi dva kameny nebo za topítko a tam pak i uhynou. 

Filtrace

Je nutná výkonná, lépe použít vnější filtry, ideální je u nich použít silonovou střiž, kterou pravidelně proplachujeme, zatímco ostatní části vnějšího filtru měníme za půl až jeden rok. Není dobré, jak je v našich končinách častým zvykem, filtry propírat každodenně či jednou za týden. Filtr musí především dobře propouštět vodu. Před zanesením výkaly právě chrání první vrstvy silikonové střiže, kterou můžeme pravidelně, podle potřeby, proplachovat. Do čerstvě zařízené nádrže nedáváme ryby hned, až po 3-4 týdnech, než začne filtr správně fungovat i po biologické stránce. 

Krmení

Je to docela ožehavé téma, piraně nežerou všechno, co jim podáme. Zvláště mladé ryby odmítají neznámé krmení. S přibývajícím věkem mohou být kusy potravy větší, u dospělců stačí krmení jednou za 2-3 dny odpovídajícím množstvím. To znamená, že potravu během 5-10 minut sežerou.

Každá ryba musí dostat alespoň jeden kousek potravy, na to musíme dávat pozor. K překrmení zde nedochází, hrozí jen nebezpečí, že zbytky potravy zůstanou na dně a dojde k hnilobnému procesu. Používáme jak mrtvé, nemocné či degenerované ryby, tak i rybí maso, žížaly nebo hovězí srdce. Použít můžeme rovněž četné mražené druhy potravy. Krmení piraní je velkou atrakcí pro diváky, pozoroval jsem je jak v kolínském Aquarium am Zoo, tak ve stuttgartské Wilhelmě, v Löbbecke Aquarium Düsseldorf, Aquarium Aktis v Amsterodamu i dalších veřejných akváriích SRN i Holandska. Stojí to za to vidět 20-30 cm veliké kusy, jak se pouštějí do podávaných kusů masa, které mizejí přímo před očima. Ačkoli jsou piraně hejnové ryby, každá ryba má v hejnu své postavení. Je to možné pozorovat právě v těchto velkých výstavních nádrží (s objemem vody 5-20 000 litrů). Je také velice zajímavé, jak Němci umí piraně krmit a chovat v akváriích tak, aby si jiných rybek nevšímaly. Např. v bavorském Aquarium Jagging již dlouhou dobu žijí piraně ve společnosti červených neonek, červenohlavých teter i dalších většinou tetrovitých rybek a pancéřníčků, aniž by tyto drobní společníci byli napadáni.

Odchov

Odchov je celkem jednoduchý. Potřebujeme mít jen dobře dorostlé dospělé jedince ve stáří kolem asi 2 roků i starších. Základ jejich dobré kondice je jak pestrá strava, tak pravidelná výměna vody. Pokud chceme přivést piraně k třecí aktivitě, je nutno začít s pravidelnými výměnami vody i mírným zvýšením její teploty. Na chemismus vody tyto ryby ale nejsou příliš náročné, tření i odchov může probíhat v měkké i středně tvrdé vodě.

Po opakovaných výměnách vody zpravidla zpozorujeme, jak jeden (zpravidla nejsilnější) sameček se oddělí od hejna a začne si hlídat teritorium, ve kterém by se chtěl třít. Pozorujeme i dvoření se samičce, která je nejlépe připravena ke tření. Probíhá jak „T-postavením“, tak i při paralelním plavání, kdy vedle samičky plovoucí sameček roztahuje ploutve a snaží se samičku přesvědčit o své přitažlivosti.

Když začneme pozorovat jistý zájem samců o samičky i tvorbu revírů, je lepší přelovit pár, který se sám vyhledá, do akvária o obsahu alespoň 150-200 litrů (třou se i v menších nádržích, častěji ale pak pozorujeme různá poranění u samiček, především okousané ploutve. Vodu pořídíme s pH kolem neutrálu, tvrdost asi 4-6°dGH. Tření zpravidla začíná po rozednění změnou chování samečka, který se nejen dvoří samičce, ale buduje v písku jamku často o průměru i 20-30, ale až i 50x50 cm (také podle velikosti nádrže). Samička pak tuto jamku tlamkou očistí.

Sameček poté připluje k samičce ze strany, přitiskne svou ocasní část k samičce, začne se třást a plave paralelně se samičkou směrem vzhůru. Nakonec jakoby obejme břišní ploutví samičku a přitiskne se k ní a obě ryby plavou chvějíce se nad třecí jamkou, a přitom dochází k vypuzování pohlavních produktů ryb. Pokud jsou v tomto prostoru rostlinky, samec je často před začátkem tření ukouše, že zbydou jen pahýly 5-10 cm nad pískem. Zde pak později může najít úkryt vylíhlý potěr.

Zajímavá je i změna vybarvení samce, který po celém těle ztmavne, červené zabarvení hrdla i břicha vybledne. Mladá samička naklade zhruba 500-1 000, starší ale až 2-10 000 ks jiker, které jsou 1,7-2,1mm velké. Asi za 1-2 hodiny po tření nastupuje zvýšená agresivita samečka, který nejprve odežene samičku od snůšky a sám pak dalších sedm až osm dní snůšku hlídá. K líhnutí dochází podle teploty vody za 24-36 hodin, vylíhlý plůdek je 4-5 mm velký, asi 4-5 dní tráví žloutkový váček, takže za zhruba 7-8 dní po výtěru se mladé rybky rozplavou. Zpravidla sedmý den začínají první pokusy některých mladých s plaváním, následující den pak již plavou všechny mladé.

Sedmý den končí péče samečka, který někdy ještě o potěr pečuje až do následujícího dne, než se všechny larvy rozplavou. V té době již můžeme začít krmit naupliemi artemií. Mladé plavou v hejnu při dně, často chráněny pahýly původních rostlin. Zhruba za 3 týdny již dosahují délky 1 cm a přijímají již hrubší krmení, jako nauplie buchanek, perloočky, nastrouhané hovězí srdce ap.

V posledních několika letech se opakovaně diskutuje nevhodnost savčích bílkovin jako potrava pro ryby (především pro terčovce). U piraní je to otázka, do jaké míry jim tato potrava může škodit, při enzymatickém vybavení jejich zažívacího traktu. Maso je možno použít i rybí, nejlépe ve formě filet. V této době již začínáme pozorovat i první projevy kanibalismu! Rybky je nutno podle velikostí začít třídit. 

Obrázky:

1. Téměř dvouletý sameček.
2. K chovu si musíme pořídit vždy hejno piraní.
3. Na začátku tření samec pronásleduje samici.
4. Chvíle odpočinku před třením.
5. Asi měsíc staří jedinci.
6. Mladí jedinci jsou tečkovaní.
7. Podle tohoto vybarvení by akvarista obtížně hádal vybarvení dospělců.
8. Piraně žijí prakticky v celé Amazonii – i v takto nádherném zákoutí s Viktorií královskou za soumraku.
9. Děti domorodců se snaží nabízet různé své úlovky, nejčastěji piraně.
10. Piraně si můžete chytit i docela jednoduše do běžné sítě.
11. Často a velice lehko jsou piraně chytány na udici.