Chov a odchov Pseudoepiplatys annulatus: Průvodce pro každého akvaristu

Máte malý byt? Nemáte místo pro několikasetlitrové akvárium pro cichlidy? Jedna možnost by tu byla. Mezi jedny z nejzajímavějších halančíků patří trpaslík mezi nimi, štikovec prstencovitý. Dlouho byl zahalen řadou tajemství. Spekulovalo se, proč jsou problémy s odchovem jeho potěru. Proč se neodchovává ve větším množství. Léta jsem tohoto trpaslíka odchovával v poměrně velkém počtu, a proto bych chtěl poodhalit některé mýty uváděné v literatuře. Rozhodně si nemyslím, že je to náročný druh. Spíše naopak, může sloužit i jako první rybka pro začínající halančíkáře. Všechno má ale svá "ale“.

Domovina

Rybka pochází ze západní Afriky, kde je rozšířena ve stojatých až pomalu tekoucích vodách od Guiney přes Sierra Leonu až po Libérii.  Zde hodnoty vody se pohybují mezi 5-5,5°dGH, pH je kolem 6,5 a teplota kolem 25-27°C. Společně s nimi zde žijí i Epiplatys bifasciatus, Epiplatys fasciolatus i někteří zástupci čeledi Procatopodinae. Rybka patří mezi neanuální halančíky, po dobu celého roku nacházíme v biotopu všechna jeho vývojová stadia až po plně vzrostlé jedince. Anuální druhy přežijí období sucha jen v embryonálním stadiu. Plně vzrostlí jedinci mají jen pramalou šanci na přežití tohoto období. 

Charakteristika

Už samotný štikovitý tvar těla dává na vědomost, že rybka žije pod hladinou. Umístění tlamky prozrazuje, že se živí hlavně náletovým hmyzem z hladiny. Samečci dorůstají maximálně 3-4 cm, samičky jsou menší, v rozmezí 2-3 cm.

Jak to již bývá u druhů, které se vyskytují na velkém prostoru, podle různých míst výskytu se rybky liší jak tvarem ploutví, tak ve vybarvení. Toto platí především pro samečky, samičky jsou všude zhruba stejné a mají nenápadnější zbarvení. Jen tmavé příčné pruhy se zesvětlují či ztmavnou podle nálady i prostředí.

Asi nejznámější je forma „Kasawe Forest“ podle naleziště v Sierra Leone. Ta má červenou barvu v hřbetní ploutvi na rozdíl od dalších variant. V Libérii žije barevná varianta „Monrovia“, která má pěkné červené lemování břišní i řitní ploutve, ale žádnou červenou v hřbetní ploutvi; z Guinei je známa varianta „Conacry“.

Jsou to všechno společenské rybky, i když nejsou hejnovité. Nechají se chovat především v druhovém akváriu, případně ve společenském. Zde ovšem jen s drobnými a mírumilovnými druhy. Ve společenském akváriu oživí horní vrstvy akvária, nenarušují život ve spodních vrstvách.

Na podmínky jsou velice nenáročné, vyžadují pouze kvalitní vodu a raději drobné živé krmení. Toho se jim zpravidla ve společenských nádržích nedostává. Proto, dle mého názoru, je lépe rybky chovat v druhovém akváriu. Zde se i lehce dočkáme, při naší dobré péči, četného potěru.

Potrava

Rybky vyžadují čistou vodu bez větší příměsi dusíkatých sloučenin. Ve větší nádrži lépe udržujeme vyváženou kvalitu vody. Co se týče krmení, není problém u živého, odpovídající velikosti. Ideální jsou banánové mušky, které si lehce můžeme chovat doma. Vynikající jsou drobné komáří larvy i malé koretry, ale i plankton, raději buchanky než perloočky.

U buchanek krmíme jen v malých dávkách, aby se čerstvě vylíhlý potěr nestal jejich potravou. Dokonce i nitěnky, raději nasekané, rybky požírají. Sám jsem ale tuto potravu používal jen v začátcích svého chovu, spíše někdy přidávám grindal. Pokud potrava chybí u hladiny, vydávají se rybky i ke dnu, kde si něco k snědku seženou. Rozmanité potravě tak nestojí nic v cestě!  

Voda

V přírodě žijí rybky ve velmi měkké a lehce kyselé vodě s obsahem huminových látek. To je někdy problém. Žijeme-li v lokalitě s měkkou vodou, máme poloviční starost. Tam kde je voda tvrdá, musíme si ji připravovat.

Příliš nízká pufrační kapacita měkkých vod vede k nestabilním podmínkám této vody, chybějící soli pak zvyšují možnosti napadení rybek ektoparazity, především piscinoodiniózou. To je asi jediná nemoc, která naše trpaslíky ohrožuje. Sám jsem se s ní ve svých chovech dosud nesetkal. Jak mi leckteří chovatelé potvrdí, někdy rybky zdecimuje přímo epidemie této nemoci. Je nutno s léčbou začínat ještě dříve, než se objeví typické bílé kuličky na povrchu těla. Rybky se v počátcích nemoci houfují v rohu nádrže, mají slepené ploutvičky a vypadají unaveně. 

Chybí jim jejich obvyklá pohybová aktivita. Přidáním kuchyňské soli - 1 polévková lžíce na 20 l vody zmenší toto nebezpečí. Ryby se v této vodě cítí dobře, jen sporadicky se ale vytírají, potomstvo zpravidla neodchováme žádné. To je ale jen po tu dobu, než se rybky zotaví a sůl z vody dalšími výměnami zmizí.

Dobré výsledky jsem míval i s Entizolem (BYDŽOVSKÝ, 1990), dnes jsou ale modernější preparáty, které v případě resistence nemoci můžeme použít. Pro zlepšení kondice rybek přidávám do vody při její pravidelné výměně malé množství ToruMinu, asi jako pro třecí vodu pro neonky.

Teplota vody vyhovuje 23-24 °C, čím teplejší je voda, tím kratší je život rybek. V dobrých podmínkách se v zajetí dožívají 2,5-3 let. Někteří autoři doporučují zvýšení teploty pro odchov, ale i při této teplotě se rybky třou dobře a odchov probíhá zcela normálně. 

Zařízení akvária

Rybky nemají výrazné a speciální nároky na zařízení akvária, sám dávám přednost akváriu bez písku, hustě zaplněnému měchýřkou jávskou. Někteří halančíkáři používají rádi plovoucí rostlinky (Ceratopteris thalicroides, Riccia, Salvinia), mezi jejichž kořínky se rybky vytírají a skrývá se zde i plůdek.

Velikost akvárií může být různá. Je lepší udržovat jen nízký sloupec vody, obvykle do 15-20 cm; výhodnější je větší plocha dna. Sám jsem nejčastěji používal 20litrová akvária, ve kterých plavalo hejnko rybek, zpravidla 2 samci a 3-5 samiček nebo 3-5 litrové vytíračky, kde byly umístěny rybky v párech, případně jeden sameček na 2-3 samičky.

Důležité je pravidelné provádění výměny malého množství vody, které se řídí velikostí akvária a počtem v něm chovaných rybek. Samozřejmě, že čím větší akvárium, tím méně starostí.

Odchov

Odchov nedělá problémy průměrně přemýšlivému akvaristovi s dobrým pozorovacím talentem. Buď můžeme rybky odchovávat v párech, nebo v menších či větších skupinkách.

Zpočátku jsem tření praktikoval tak, že jsem rodičovské skupiny přelovoval vždy po asi 10 dnech do nových vytíraček. Ve starých se pak líhly mladé, které jsem postupně sléval do rozplavek. Tento postup se mi zdál ale příliš pracný, tak jsem začal přelovovat vylíhlé rybky. V odchovných nádržích jsem používal obvyklou českobudějovickou vodu, která rostlinkami byla zpracována do velice zajímavých biologických poměrů. Celková tvrdost pak dosahovala 1–4 °dGH, max. 0,5 °dKH, pH bylo mezi 5–6,5; obvyklá teplota kolem 23–24 °C, max. asi 26 °C. Tření probíhá průběžně, pokud jsou rybky dobře krmeny.

Sameček zatlačí samičku nad třecí substrát. Ta, pokud je připravena ke tření, jej následuje. Sameček se přitiskne k samičce ze strany – za chvění celého těla vyloučí samička vždy jednotlivě jikru po jikře.  Za den získáme od jednoho páru kolem 10 kusů jiker. Sameček je oplodňuje, celý třecí akt pak zakončí úderem ocasu. Jikry se přilepí na rostlinkách, dospělci je nepožírají (opět při odpovídajících podmínkách včetně krmení). Po skončení tření se sameček o samičku dále nezajímá, při tření nedochází k poranění samičky, spíše jde o to, aby se sameček při něm ukázal samičce v nejlepších barvách a s co nejlépe roztaženými ploutvemi. Jikry jsou průhledné o průměru asi 0,8-1 mm.

Při pozorné prohlídce akvária je snadno uvidíme, pokud máme dobrý zrak. Sám jsem se přesvědčil o tom, že již používání čtecích brýlí schopnost správně uvidět jikry omezuje. „Za mlada“ jsem s odlovením mladých neměl problém, nyní, s použitím brýlí, mám co dělat, abych právě vylíhlá mláďata vůbec našel. Jsou jen asi 3 mm dlouhá.

Jikry neodlovuji, spíše je výhodnější denně před rozedněním s použitím svitu baterky přes čelní stěnu směrem k hladině sbírat jednotlivá mláďata plovoucí pod hladinou a přemisťovat je do rozplavávací nádrže, kde mají lepší možnost se dobře nakrmit.

Tak můžeme rybky asi po týdnech rozdělovat do samostatných rozplavek, kde je potírek zhruba stejné velikosti. Asi nejlepší startovací krmivo je trepka. Pokud máme k dispozici vířníky, je to ideální. Tuto možnost máme ale jen několik týdnů v roce.

Podle teploty se jikry vyvíjejí 6-10 dnů, postupně tmavnou, 5.-6. den rozeznáme oči embrya, pak to již netrvá dlouho, než dojde k vylíhnutí. Hned po vylíhnutí rybky směřují k hladině, kde se ukrývají mezi rostlinkami (případně kořeny plovoucích rostlin).  

Rybky rostou poměrně rychle, ne zcela stejnoměrně, po týdnu mají již 6-7 mm, po asi 3 týdnech se začínají objevovat příčné tmavé pruhy – rybky již měří 10-12 mm. Za 8-10 týdnů, kdy rybky mají již dobře 1,5 cm, začínáme rozeznávat rozdíly mezi pohlavími. Nepozoroval jsem ani mezi mláďaty projevy kanibalismu, ale přece jen pro jistotu jsem raději rybky třídil. Co kdyby?  Pohlavně dospívají asi za 4-6 měsíců. 

Obrázky ukazují, jak velká je barevná rozdílnost u jedinců z různých nalezišť:

1. Pseudoepiplatys annulatus sameček. 
2. Pseudoepiplatys annulatus sameček.
3. Pseudoepiplatys annulatus sameček.
4. Pseudoepiplatys annulatus sameček.
5. Pseudoepiplatys annulatus sameček.
6. Pseudoepiplatys annulatus sameček.
7. Pseudoepiplatys annulatus 7 dní starý jedinec.