Corydoras burgessi - Ve stínu Burgesse: Tajemství pancéřníčků z Rio Negro

Zmatek ve zlatavých barvách

Rozhodl jsem se napsat tento článek poté, co jsem měl v posledních letech možnost pozorovat mnoho nových pancéřníčků, kteří byli velmi podobní pancéřníčkům Burgessovým. Původně se zde nacházela poměrně malá skupina pancéřníčků patřících do komplexu Corydoras aeneus (nově Oseogaster aeneus) a skupiny Corydoras burgessi (nově Hoplisoma burgessi).

Komplex burgessovských pancéřníčků

Všichni měli společné to, že pocházejí z horního povodí Rio Negro a dominuje jim zlatavá barva s různě barevným černým hřbetem. Pak se ale náhle objevily barevné varianty jednotlivých druhů, např. u Corydoras burgessi (nově Hoplisoma burgessi) MAYLAND (1988) čtyři. Rozhodujícím faktorem bylo, zda bylo tělo pouze oranžovožluté a koncentrované černé kolem hřbetní ploutve, jak ji známe u obvyklého pancéřníčka Burgessova, ale i jiné ryby měly na těle tečky či čáry nebo dokonce několik černých podélných čar apod. Došlo k úplné ztrátě přehledu o tom, co je dobrý druh, co je nepopsaný druh, nebo jen varianta druhu. Od té doby, co se objevili dosud nepopsaní pancéřníčci, označovaní jako C nebo CW, se situace ještě zhoršila. Rádi bychom vám dnes představili některé z ryb z tohoto okruhu.

Když barva nestačí: Variability a taxonomické potíže

Pancéřníčka Burgessova jsem poprvé dostal od svého dlouholetého přítele Dipl.-Ing. Josefa LOCHNERA z Dachau (21.2.1992). V té době stáli v obchodě neuvěřitelných 60 DM (Deutsche Mark). Ti pocházeli z chovu F1 známého bavorského akvaristy a tehdejšího předsedy VDA Region 12 Bavorsko.

Pancéřníček Burgessův pochází ze západní Brazílie, z horního povodí Rio Negro, kde žije v Rio Unini, pravém přítoku Rio Negro.  Když Dr. BURGESS (1982) popsal nový druh pancéřníčků z oblasti São Gabriel (Uaupes) - Corydoras adolfoi (nově Hoplisoma adolfoi) (na počest Adolfa Schwartze), NIJSSEN a ISBRÜCKER později poznamenali, že mezi těmito novinkami byly i jiné a mírně odlišné exempláře.

Příbuzní z černé vody: Adolfoi, Imitator, Duplicareus

A tak založili nový druh, Corydoras imitator (1983). Aby toho nebylo málo, objevil se další, velmi podobný druh, Corydoras duplicareus. V té době se MAYLAND (1988) domníval, že existují celkem 4 barevné varianty. Tito pancéřníčci jsou mnohými akvaristy zaměňováni.

Z nich je u nás nejrozšířenější Corydoras duplicareus, pravděpodobně nejsnáze se množí, často se považoval pouze za široce pruhovanou barevnou variantu Corydoras adolfoi (nově Hoplisoma adolfoi), dokud analýza DNA neobjasnila problém.

Když rozhoduje DNA

Velmi populární jsou tyto velmi podobní pancéřníčci, kteří pocházejí hlavně z horního povodí Rio Negro a většinou obývají černé vody. Dnes se jejich skupina poněkud rozrostla a zahrnuje následující druhy: Corydoras adolfoi (nově Hoplisoma adolfoi), Corydoras burgessi (nově Hoplisoma burgessi), Corydoras duplicareus (nově Hoplisoma duplicareus), Corydoras imitator (nově Brochis imitator), Corydoras nijseni (nově Gastrodermus nijseni) a Corydoras serratus (nově zůstává Corydoras serratus), některé z nich zahrnují také Corydoras melini (nově Hoplisoma melini).

Označení C a CW: Nová kapitola nejistoty

Aby to bylo ještě komplikovanější, existuje řada nepopsaných pancéřníčků – já osobně znám CW 49 nebo CW 51 už několik let. V prosinci 2015 představila firma Glaser/Rodgau CW 45 a tak dále.

A aby to nebylo tak snadné a konečně populární, existují varianty s krátkým a dlouhým nosem, jako jsou: Corydoras adolfoi (Hoplisoma adolfoi) x Corydoras imitator (Brochis imitator), Corydoras duplicareus (Hoplisoma duplicareus) x Corydoras serratus nebo C 121 x C 140 atd.   

Chov pod lupou: Voda jako zásadní faktor

Pancéřníčci Burgessovi žijí v typické "černé" vodě, která je nejen extrémně kyselá (pH 3,98 – 5,0), ale také velmi měkká (3,0-40 μS/cm).  Ani v zajetí není dobré tyto podmínky příliš měnit. Známý fakt, že voda v Českých Budějovicích je stále poměrně měkká, hraje pro mé chovatelské plány. Pro chov hraje důležitou roli znalost úpravy vody teter, které pocházejí z jihoamerických "černých" vod.

Jak na chov v akváriu

Po převozu pancéřníčků do Českých Budějovic se celé skupině dařilo poměrně dobře. S převahou živé nebo mražené potravy, mezi kterou dominoval plankton, ale také nauplie žábronožky solné, příležitostně i kvalitní umělé potravy, se rybám dařilo dobře. Jednou až dvakrát týdně dostávali larvy patentek a v době před třením také tolik diskutované nitěnky. O tom se bude pravděpodobně diskutovat, protože způsobují řadu různých nemocí u řady dalších ryb.

Pancéřníčci, jako ryby žijící u dna, jsou v přírodě zvyklí přijímat různé červy, takže jim obvykle tato potrava nevadí, pokud je před použitím řádně propláchneme pod tekoucí vodou. Máme-li k dispozici grindal nebo roupice, není chybou je podávat jednou – nebo dvakrát týdně! Každý den nebo každý druhý den musíme vysávat zbytky stravy, protože znečištěná voda může pro pancéřníčky představovat vážné riziko! S výslednou bakteriózou můžeme snadno zabít jak potěr, tak dospělé ryby.

Pancéřníčci jsou typické hejnové ryby, které spolu plavou nad dnem a neustále hledají něco k snědku. Proto by hlavní zásadou pro chov mělo vždy být, že si vždy pořídíme skupinu těchto mírumilovných a jinak docela klidných sumců. Akvárium pro chov přizpůsobujeme velikosti ryb (samci 5,5 cm, samice až 6 cm), mělo by to být alespoň 60-80 litrů, nejlépe něco většího s nepříliš vysokým vodním sloupcem.

Výhodné je nechat zadní části akvária bohatě zarostlé rostlinami, které pak spolu s kořeny nebo kameny tvoří přirozený úkryt pro ryby. Tmavší říční písek s velikostí zrna asi 3-5 mm na dně, osvětlení akvária není příliš ostré. Společnost se může skládat především z menších a mírumilovných teter nebo jihoamerických cichlidek.

Krok za krokem k odchovu

Ryby musíme připravit k odchovu, sám jsem pozoroval, podobně jako u jiných dovozů, že ryby mají nejvyšší třecí aktivitu v období od dubna do října, což je nápadně podobné datům tření Pterophyllum altum (LINKE 1998, osobní sdělení). V té době jsem přidával další nitěnky – zhruba každý druhý den, a hlavně jsem každý den měnil asi 5-10 litrů vody ve 40litrovém chovném akváriu.

Snažil jsem se tedy napodobit období dešťů. Je dobré, když teplota vody kolísá. Vzhledem k tomu, že ke tření potřebujeme velmi měkkou vodu (v mém případě to byla přírodní voda z Kvildy, 26 °C, pH 5,8, 12 μS/cm), musíme ryby pozorovat denně. Když jsem viděl jasné námluvy samců a snahu dosáhnout typické T-pozice, vyměnil jsem vodu v nádrži za tuto třecí vodu. Pak jsem čekal další den nebo dva, abych viděl, co se stane. Plodnost těchto ryb však není ve srovnání s jinými druhy pancéřníčků příliš vysoká.

V těchto obdobích (duben–říjen) jsem dosáhl maximálně 2x tření a celkem asi 20-30 odchovaných mláďat. Ryby se třely ve skupině (z původních pěti kusů jsem měl stále 3 samce a 2 samice). Kanibalský apetit rodičů jsem nepozoroval, o vejce se příliš nestarali, ale po skončení tření jsem raději rodiče okamžitě ulovil. Faktem také bylo, že ryby byly dobře živené.

I přes dominanci krmení planktonem (LOCHNER, SEUSS – osobní komunikace) však nebylo možné pozorovat žádný kanibalský apetit. Výchozí potravou jsou buď jemné nauplie žábronožky solné nebo prachové krmivo opařené horkou vodou. Ryby však rostou velmi pomalu. Postupně také přidáváme další krmení. Asi po týdnu začnu přidávat MikroMin a asi o týden později přidávám i TabiMin nebo podobné krmivo od jiných firem. Postupně si zvykneme na naši vodu z vodovodu a nezapomínáme nejen na nízkou hladinu vody v akváriu, ale také na její pravidelnou výměnu a dostatečný průtok vody při správném provzdušňování.

Obrazová příloha

1. Corydoras adolfoi (Hoplisoma adolfoi) se cítí jako doma v menším akváriu, kde dorůstají až 6 cm.
   1. Pochází z horního povodí řeky Rio Negro, kde byl loven ve známém potoce Nouba Ouba poblíž São Gabriel do Cachoeira, další lokalitou je Rio Uaupes.
   2. Tito pancéřníčci dorůstají 5-6 cm (samci jsou vždy o něco menší), zatímco ve volné přírodě dorůstají velikosti až 7 cm.
   3. Na obrázku samice vpravo, samec vlevo a 3měsíční ryba uprostřed.
2. Jikry Corydoras adolfoi (Hoplisoma adolfoi).
3. 3 měsíce staří Corydoras adolfoi (Hoplisoma adolfoi).
4. Corydoras burgessi (Hoplisoma burgessi) – samec na obrázku – má druhové jméno po americkém ichtyologovi Dr. W. E. Burgessovi.
5. Samice Corydoras burgessi (Hoplisoma burgessi).
   1. Corydoras burgessi (Hoplisoma burgessi) má několik barevných variant, z nichž nejběžnější je pravděpodobně tato, která se vyznačuje černou skvrnou pod hřbetní ploutví a tmavě zbarvenou hřbetní ploutví. Pochází z horního povodí řeky Rio Negro, konkrétně z Rio Unini poblíž São Gabriel do Cachoeira.
6. Corydoras cf. burgessi (C 121) není příliš starou novinkou, první zmínka o něm pochází z roku 2004 (DATZ No.3).
   1. Pochází také z povodí řeky Rio Negro.
   2. Obchodníci jej také označují jako Corydoras sp.aff burgessi nebo Corydoras sp. aff. adolfoi.
   3. Trochu se liší od této skupiny v tom, že má asi 100 jiker z jednoho tření.
7. Corydoras davidsandsi (Hoplisoma davidsansi) pochází z Brazílie, kde žije v přítoku Rio Negro, Rio Unini, řece s "divokou" vodou.
8. Corydoras duplicareus (Hoplisoma duplicareus) má hlavně hřbetní pruh asi 2krát silnější než Corydoras adolfoi (Hoplisoma adolfoi). Žije v horním povodí řeky Rio Negro, v řece Rio Puranga, 8 km severně od Nouba Ouba. 
9. Tření Corydoras duplicareus (Hoplisoma duplicareus). Jikry jsou poměrně velká.
10. Corydoras imitator (Brochis imitator) je dvojník Corydoras adolfoi (Hoplisoma adolfoi) s dlouhým čenichem, který je ve volné přírodě mnohem vzácnější a připojuje se k Corydoras adolfoi (Hoplisoma adolfoi).
    1. V tomto společném stádě nachází lepší ochranu před predátory.
    2. Pochází také z horního Rio Negro.
11. Corydoras melini je pojmenován po Dr. Dougu Melinovi. Pochází z větší oblasti na území Kolumbie a Brazílie, ze soutoku řek Rio Papuri a Rio Uaupes, ale také z povodí řeky Rio Guaviare, která patří do povodí Orinoka, z řek Rio Losada, Rio Ortuguiazza, Rio Cagueta v povodí Amazonky.
12. Corydoras nijsseni (Gastrodermus nijseni) má světlejší barvu než Corydoras adolfoi (Hoplisoma adolfoi), ale má kulatější čelní plochu, je celkově menší. Pochází z povodí horního toku řeky Rio Negro. Podle literatury má však z jednoho tření až několik stovek jiker, která jsou také menší než u většiny zde popsaných druhů.
13. Corydoras serratus pochází z horních pánví Rio Negro a Rio Poranga. K dispozici je také několik barevných variant.
14. Corydoras sp. CW 45 je poměrně vzácný druh pancéřníčka pocházející z Brazílie.
15. Corydoras sp. CW 49 pochází z Kolumbie. Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 2010, kdy jsem ho viděl v Interzoo v Norimberku. Zajímavé je, že se loví i v povodí Rio Uaupes, ale ne na stejném místě jako CW 51.
16. Corydoras sp. CW 51 pochází z hraniční oblasti Brazílie z horního toku řeky Rio Caguetá, ale také z oblasti Rio Uaupes. Spekuluje se, že by se mohlo jednat o variantu CW 49.