Okolo světa - s kapsami plných ryb

Pokud jste neodolali a konference v Brně se zúčastnili, určitě jste nelitovali. Tentokrát jsme měli možnost procestovat doslova celý svět.

První přednášející Mgr. Dr. Anton Lamboj nás během své přednášky nazvané “Okolo světa - s kapsami plných ryb” vzal na úchvatnou cestu a prezentoval tolik zajímavých míst a druhů ryb, až se z toho točila hlava. Pro některé akvaristy to bylo příjemné připomenutí toho, jak úžasné druhy chovali a rozmnožovali nebo stále ještě chovají. Pro jiné (např. pro mě) bylo zajímavé vše a kdyby přednáška byla celodenní nebo vícedenní, vůbec bych se nezlobila. 

Téměř na žádné z fotografií scenérií nechyběla vodní plocha, ale co se měnilo, byly fotografie s minimem vegetace s fotografiemi zobrazující bujné lesní porosty zasahujícími do řek podle toho, kde jsme se zrovna vyskytovali. A to už přednášejícímu zářily oči, jak se těšil až představí výběr druhů, které během svých výprav osobně studoval a které si pro nás připravil.

Ráda bych se v tomto článku podělila o několik obzvlášť zajímavých postřehů.

Kamerun - Polycetropsis abbreviata

Za Kamerun byla vybrána ryba, jejíž tvar je podobný a možná i inspirovaný spadaným listím, takže kamufláž je dokonalá. V literatuře je označována jako African leaf-fish - Polycetropsis abbreviata neboli Ostnáč africký. Dorůstající okolo 8 cm. Na svůj úlovek si díky svému vzhledu může v klidu počkat, až se k němu nic netušící kořist přiblíží.

Eritrea - Danakilia sp. ‘Shukoray’

Během přednášky jsme se vydali na velmi zajímavé místo ve východní Africe, do Eritreje, která se nachází u Rudého moře hned vedle Súdánu. Zde se tým pod vedením Dr. Lamboje vydal do zatopené prolákliny Danakil, která má nejnižší bod, teď se držte, přibližně 125 metrů pod hladinou moře. Cílem nebylo nic menšího než fascinující cichlida z africké pouště Danakilia sp. ‘Shukoray’. 

Danakilia sp. ‘Shukoray’ je symbolem toho, jak úžasně přizpůsobivé cichlidy mohou být. Jen si představte neskutečně drsné pouštní prostředí, ve kterém se voda ohřívá okolo 30°C a zásaditost je extrémní. Jakoby nic se tu prohání tato mírumilovná cichlida.

Velmi zajímavá je také vzhledově, protože má, ale nemusí mít, jakoby bouli na hlavě. Je to tím, že se v době páření nejen mění zbarvení, ale samec je schopen pomocí vody tuto bouli vytvořit. Není to tedy tuková boule jako u jiných druhů, ale uměle vytvořený hrbol, kterého se později zase zbaví. 

Během rozmnožování samec hájí teritorium a láká samice do jím pěkně naaranžované jamky v písku. Danakilia sp. ‘Shukoray’  je “maternal mouthbrooder” což znamená, že samice inkubuje vajíčka v tlamě, dokud se nevylíhnou.  

Musel to být naprosto úchvatný zážitek něco takového pozorovat ve volné přírodě a zároveň to působí jako zázrak, jak se tato cichlida přizpůsobila tak drsným podmínkám.

Thajsko, Vietnam

Za Indii byla kromě jiných jako reprezentant zvolena vrčící ryba, Trichopis vittata. Akvaristé sedící vedle mě hned potvrzovali, že teda vrčí pěkně a jejich chov tak byl pro případné návštěvy u nich doma něco, co se přeslechnout rozhodně nedalo. 

Samci i samice vydávají skřehotavé zvuky vibrováním prsních ploutví, aby tak komunikovali zejména při námluvách a teritoriálních sporech. Pokud by tedy někdo měl stále ještě představu o tiché až němé rybě, vězte, že to může být jen iluze.

Austrálie

Zde jsme byli upozorněni na to, jak bezohlední akvaristé mohou být. Ve volné přírodě vypouštějí druhy, které nejsou původní a křehký ekosystém narušují. 

A tak se výprava často setkávala s Oreochromis mossambicus, známým jako Mozambique tilapia která může dorůst až 39 cm, je dobře přizpůsobivá a je známá svou agresivitou. 

I proto je tak důležitá osvěta, aby se akvaristé chovali zodpovědně.

Uruguay

Ohledně Uruguaye si přednášející pochvaloval to, že bylo poměrně jednoduše dostupné lovení a zkoumání ryb. Místní lidé ichtyologům rádi pomáhali a celkově to bylo velmi příjemné. Dojem zanechala také gurmánská stránka, kdy se strava sestávala z velmi kvalitního hovězího masa, které bylo často zároveň i přílohou.

Co se týče ryb, tak se do top žebříčku pro tuto prezentaci dostala ve vodě nádherně zbarvená Australoheros scitulus, která je mírumilovná a zároveň nenáročná, a proto vhodná i pro začínající akvaristy.

Další byla Gymnogeophagus tiraparae, specifická tukovým hrbem na hlavě samců (tentokrát permanentním). Obývá místa s písčitým nebo kamenitým dnem a řídkou vegetací čisté, tekoucí řeky Río Negro a Río Tacuarí.

Představena také byla Gymnogeophagus mekinos, sice podobná zbarvením, ale tentokrát bez hrbu.

Gymnogeophagus balzani se vyskytuje v pomalu tekoucích nebo stojatých vodách s písčitým dnem poblíž hranic s Brazílií. Říká se mu argentinský hrbáč a to z dobrého důvodu, jejich hrb je výrazný a doplňuje tak jejich krásné zbarvení. Mohou dorůstat až 20 cm.

Gymnogeophagus rhabdotus tentokrát opět bez hrbu, ale už jen samotný fakt, že se jí říká "Pearl cichlid" napovídá, že to je nádherná ryba. Její šupiny se často duhově lesknou a v závislosti na osvětlení a úhlu pohledu odrážejí odstíny modré, zelené nebo zlaté. Vyhovují jí oblasti s písčitým nebo bahnitým substrátem a mírným prouděním vody. 

Zaujalo mě, že přezimují. Je potřeba si uvědomit, že se nacházíme v subtropické oblasti a tudíž zde může teplota v zimě klesnout až na 5°C. Rybám se zpomalí metabolismus a více času stráví odpočinkem nebo hledáním úkrytu. Přijímají jen velmi málo potravy a jejich zářivé barvy jsou tlumenější.

Kolumbie

Přesouváme se do oblastí poblíž And. Voda zde prochází přirozenou filtrací, když protéká vrstvami hornin a písku, a je proto proslulá svou čistotou.

Characidium zebra nebo chupa - oba druhy si jsou poměrně podobné a spojuje je to, že se v akvaristice příliš nevyskytují.

Andinocara - Často mají protáhlejší tvar těla a větší hlavu. Zbarvení se u jednotlivých druhů může značně lišit, ale mnoho z nich vykazuje modré nebo zelené odstíny se skvrnami nebo pruhy.

Bujurquina - Bohužel byl přednášející kvůli časové tísni nucen přednášku urychlit, a tak nám jen v rychlosti stihl sdělit alespoň to, že to jsou jeho oblíbenci a možná, aby mohl další přednášející lépe navázat uvedl následně ještě příklad halančíka Anablepsoides sp. centromedulus. 

Více k halančíkům a jim věnované přednášce si přečtete v následujícím článku.

Za fotografie moc děkuji Zdeňkovi Dočekalovi a Honzovi Burzanovskému.