Duhovka nečekaně zachráněna českým akvaristou
Nejlepší místo pro duhovkáře
Některé ryby, které jsem prostřednictvím členství v mezinárodních organizacích získal, jsou atraktivní nejen chovatelsky, ale je s nimi spojen i chovatelský příběh. Tento začal na konci minulého století. Psal se rok 1999. Skupina českých akvaristů se vydala do Antverp na výstavu ryb. Kromě mě to byl, bohužel již nežijící, Josef Ešpandr; můj nerozlučný nežijící přítel, Josef Brádler; Vladimír Hulman; Josef Chmelař a Jaroslav Dvořák.
Začalo to vlastně ještě o něco dříve. V tehdejším časopise Akvárium terárium vyšla informace s termínem výstavy. V pravidelném termínu se jako každý rok konalo výroční setkání Mezinárodní organizace duhovkářů (IRG). Jednalo se vždy o druhý víkend v červnu. O plánu vydat se do Antverp se dozvěděl Gilbert Maebe, prezident belgických duhovkářů a van der Vlist, tehdejší prezident duhovkářů z Nizozemí. Doufal jsem, že od nich získám pozvání k jejich návštěvě. Nevím jestli moji lest, kdy jsem je nenápadně informoval, prohlédli, ale pozvání jsem dostal. Oni a ani já jsme ale netušili, že každý mluvíme o jiném termínu. Kdo to tenkrát pokazil, nechci spekulovat. Prostě jsme do Antverp dojeli měsíc po výstavě.
Po celonoční jízdě jsme ráno zavolali Gilbertovi a dozvěděli se, že výstava byla před měsícem. Oznámil nám, že má dopoledne čas a pozval nás na návštěvu. Do Mechelenu to je pouze 20 km. Řekl nám číslo sjezdu z dálnice a že na nás počká u autosalonu Mercedes. Tak jsem se ocitl na asi nejlepším místě pro duhovkáře v Evropě. Návštěva odchovny Gilberta byl opravdový zážitek. Asi v 50ti nádržích plavalo nepřeberně druhů duhovek a také hlavaček. Udělal jsem spousty fotografií. Tenkrát ještě na kinofilm a v hlavě jsem měl zmatek, názvy některých ryb jsem si ani nepamatoval.
Chilatherinu santaniensis
Po vyvolání filmu mě zaujala ryba, jejíž jméno jsem neznal. Navštívil jsem akvaristický kongres rakouských akvaristů v Litschau, kde Gilbert přednášel, a tak jsem se dozvěděl, že je to Chilatherina santaniensis a kdybych mu napsal, tak by mi mladé ryby dovezl. Domluvili jsme se, že mi ryby doveze na příští setkání duhovkářů do Lindabrunnu za rok. Čas utekl a já jsem se po cestě dozvěděl, že Gilbert pro vážný problém v rodině na setkání nepřijede. Byl jsem z toho docela smutný.
Po příjezdu na místo setkání mi manželka řekla, že nějaký divný člověk vykřikuje moje jméno. Ten člověk byl jeden z nejlepších fotografů živé přírody a můj pozdější přítel Franz Peter Mühlenholz. Oznámil, že mi Gilbert posílá domluvené ryby. Měl jsem ohromnou radost. Takto fungují některá akvaristická přátelství. Gilbert ryby vezl poměrně daleko, aby ryby předal Franzovi a mohl tak splnit naší dohodu. Dovezl jsem je domů do předem připravené nádrže.
Několik slov o chovu a odchovu této ryby. Hodnoty vody nejsou příliš důležité. pH nad 7, teplota 22°C – 26°C (horní mez je pro odchov) a tvrdost postačuje do 10°dH. Je třeba napsat, že všechny duhovky se mezirodově a mezidruhově kříží. Proto není doporučené odebírat jikry ze společných nádrží. Striktně je třeba tyto ryby vytírat v jednodruhové nádrži. Nikdy nechovejte Chilatherinu santaniensis s podobnými druhy rodu Chilatherina. Nelze rozeznat samice podobných druhů a to ani tehdy když si to chovatel myslí. Tato mylná sebedůvěra chovatelů se těmto rybám málem stala osudným.
Odchov duhovek
Ryby je možné odchovávat různými způsoby a záleží na chovateli, který si zvolí. Já jsem je vytíral ve skupině a vždy po šesti dnech jsem ryby odebral do prázdné nádrže. Jikry se vykulí ve vodě teplé 26°C po dvanácti dnech tak, jak byly jikry nakladeny. Po vykulení začnou přijímat potravu během dvou hodin. Jsou velmi malé, asi jako potěr čichavců. Potrava musí být velmi drobná. Přijímají veškerou potravu, živou i suchou. Nejlépe u hladiny. Suchou potravu je potřeba rozmělnit na prach. Ideální je konzistence pudinkového prášku. Takováto potrava plave nějaký čas na hladině a to rybkám vyhovuje. Běžné nauplie žábronožky přijímají zpravidla pátý den. Přijímají také trepku Paramecium nebo naupliová stádia perlooček rodu Daphnia. Zpočátku dobře rostou a později se růst mírně zpomalí. Dospělé jsou při dobré péči zhruba v roce. Dospělé ryby přijímají veškerou živou i suchou potravu. Nejlépe z hladiny nebo vodního sloupce. Hůře pak ze dna. Nejvíce jim vyhovují larvy vodního hmyzu. Také je možné krmit korýši Cyklops a Daphnia. Určitým problémem je kratší věk samic. Proto doporučuji ponechat z každého tření nějakou samici v chovné skupině.
Jedinečnost čistého chovu v rukách českého akvaristy
Tady by můj příběh mohl skončit. Čas plynul a z mého chovu získali ryby akvaristé nejenom v Čechách, ale také v řadě zemí Evropy. Psal se rok 2009 a na výročním setkání duhovkářů přednášel o rodu Chilatherina velký znalec těchto ryb a také můj přítel Johannes Graf. V přednášce zaznělo mnoho informací o druzích tohoto rodu. Přednáška dospěla k druhu Ch. santaniensis. Johanes oznámil, že na jediné lokalitě, kde se tento druh vyskytoval, už nebyly ryby sedm let naloveny. Touto lokalitou byl jeden potok, který se vlévá do jezera Sentani na Nové Guinei. V západní Evropě akvaristé zkřížili tento druh s podobnými druhy a čistá forma patrně již není. V sále začal velký šum a ozývalo se moje jméno. Ptal jsem se svého syna, který mi tlumočil, co se děje. Martin mi řekl, ať počkám, že to později vysvětlíme. Někteří akvaristé se domnívali, že jsem jim prodal křížence. Vystoupil ale Gilbert a řekl:
Slavomil ode mě získal čistý chov a pokud ho nezkřížil, pak máte čisté ryby.
Napětí rostlo až promluvil Johannes s úsměvem na tváři oznámil:
Kdo máte ryby od Slavomila tak máte poslední čisté Chilatherina santaniensis na planetě a je třeba je chovat zodpovědně, jinak tento rybí druh opravdu zanikne.
Velmi se mi ulevilo. Měl jsem jistotu.
V Čechách se v té době jiný podobný druh patrně nechoval a ani v mých nádržích nic podobného neplavalo. K určení čistoty druhu se používá vzorec, do kterého se dosadí výsledky měření a vypočtený koeficient musí mít hodnotu 2,7. Kříženci a ostatní podobné druhy mají tento koeficient nad 3.
Tak se stalo, to co nikdo nenaplánuje, a ani já jsem si nic takového nepřál. Smutek ze ztráty ryb na jediné lokalitě se snoubil s radostí, že právě ryby z mého chovu jsou základem pro zachování tohoto druhu. Vytvořila se skupina několika akvaristů, kteří tento druh odchovávají v čisté formě. Jedním z nich je můj velmi dobrý přítel vynikající akvarista Zdeněk Dočekal. Dovolím si požádat akvaristy a nejenom duhovkáře, pokud mají ve svých nádržích místo a jsou ochotni se tohoto záchranného chovu účastnit, učiňte tak. Získáte velmi vzácný a krásný druh a k tomu ještě radost ze záchrany této ryby.
Můj příběh by mohl skončit. Věřím ale, že bude pokračovat v nádržích akvaristů. Chci poděkovat všem kdo se o to pokusí.
Zdraví,
Slavomil Boudný
