Úvod - původ označení „rosy“ teter

Označení „Rosy“ tetry je užívané v literatuře již léta, a to podle nejběžnějšího druhu této skupiny, kterým jsou tetry Megalamphodus rosaceus (dříve označované jako Hyphessobrycon ornatus). V této skupině je dnes kolem 30 blízce či vzdáleně příbuzných druhů dřívějšího rodu Hyphessobrycon. Ten je podle nového přepracování přejmenován na Megalamphodus. Někteří autoři do této skupiny zařazují i zástupce původních rodů Pristella, Pseudopristella.

Taxonomické změny a jejich dopad na akvaristiku

Bohužel se akvaristů dotýká pro ně nepříjemné přejmenovávání akvarijních rybek. Původně to byly parmičky, pak pancéřníčci a vloni skupina 13 vědců po 6leté práci uveřejnila své závěry (na kterých se ale ještě dále pracuje). Tak třeba původně fantómové tetry zvané rodovým názvem Megalamphodus a následně přejmenované na Hyphessobrycon, se vracejí zpátky k původnímu označení Megalamphodus!

Návrh praktického dělení: skupina „teter s třešňovou skvrnou“ a „bentosi“

Z hlediska ichthyologického, příbuzenských vztahů mezi jednotlivými rody této skupiny se to zdá logické. Z pohledu akvaristy se mi zdá logičtější vytvořit užší skupinu „rosy“ teter, do které by patřily dva okruhy druhů. Prvním jsou tzv. tetry s třešňovou skvrnou, druhou jsou pak příslušníci skupiny „bentosi“. U obou skupin těchto rybek se objevuje více či méně výrazné červeno růžové zabarvení těla, které je dominantní a upoutá pozorovatele již na první pohled.

Přece jen např. Pristella maxillaris v hejnu chovaná v akváriu spíše než by upoutala růžovou barvou, vytváří dojem běžné stříbřité rybky. Zástupci rodu Pseudopristella nejsou v akvaristice běžné, setkáváme se s nimi zpravidla v dovozech, jako tzv. přimíšeniny (Beifänge). Jejich odchov je dosud zahalen tajemstvím. Skupina fantomových teter je zase odlišná jak svým chováním v akváriích, tak i způsobem odchovu.

V posledních letech se objevila celá řada dovozů rybek, které jsou si velice podobné a více či méně předchozí citované rybky připomínají. Mají ale celou řadu odlišností a lze se jen domnívat, že mezi těmito novinkami bude jak celá řada „dobrých“ nových druhů, ale stejně tak i řada barevných variant již známých obyvatel našich akvárií.

Tetry s třešňovou skvrnou - Popis jednotlivých druhů:

Tři z více než 30 popsaných druhů „rosy“ teter jsou známy pod společným označením tetry s třešňovou skvrnou (německy Kirschflecksalmler) či tetry – krvácející srdce (bleeding–heart). Jejich dospělí jedinci jsou vždy větší než ostatní „rosy“ a navzájem je lze lehce poznat dle společného charakteristického znamení – červené skvrnky ve střední části těla za prsní ploutví. Zatím není známo, že by se tato skvrnka objevovala u jiných teter.

Chov těchto ryb je celkem bezproblémový, pokud máme k dispozici větší (alespoň 100litrová) akvária.

Rouškou tajemství je stále zahalena problematika odchovu těchto ryb. Sám neznám akvaristu, který by prokazatelně tyto ryby odchoval.

1. Dlouhoploutvá tetra s třešňovou skvrnou. Tetra Perezova.

Toto je tetra, která je ozdobou každého velkého společenského akvária. Zvláště dospělí samci jsou překrásně zbarveni s nepřehlédnutelnou protaženou hřbetní ploutví. Postávají ve skupinkách v akváriu. Klid je ale jen zdánlivý. V každé takovéto skupince je pevná hierarchie, kde si každý člen skupiny své postavení musí vybojovat.

Mnoho let byl znám pouze jeden zástupce této skupiny – v posledních letech k němu přibyly ještě další dva nové druhy.

První – Megalamphodus erythrostigmus byl prvně popsán 1943 panem Henry W. FOWLEREM.

Původ označení

Někdy se uvádí název Perezova tetra, podle majitele exportní formy, který rybku prvně dovezl na světové trhy. Pochází z Amazonské pánve v okolí Leticie a Tabatingy, kde se setkávají hranice Brazílie, Kolumbie a Peru.

I přesto zůstala prakticky neznámá, až do r. 1956, kdy byla znovu popsána holandským akvaristou a ichtyologem J.J. HOEDEMANNEM z Královského muzea v Amsterodamu. Pojmenoval tuto rybku Hyphessobrycon rubrostigma. Konečného pojmenování se ale dočkala až v r. 1972, kdy francouzský ichtyolog Dr.J.GÉRY uvedl, že se jedná o dvě stejná pojmenování jedné ryby. Doporučil používat první pojmenování. Již i na doporučení GÉRYHO použil v r. 1970 prof. STERBA ve své publikaci označení Hyphessobrycon erythrostigma.

I když se jedná nyní již o celkem běžné akvarijní rybky známé z 50. a 60. let, teprve až v r. 1965 byly definitivně určeny Dr.J.GÉRYM na základě odchytů z Rio Preto, které provedl Harald SCHULTZ.

Igarapé Preto je vzdáleno asi 60 km od společných hranic Brazílie, Kolumbie a Peru, patří do povodí Rio Solimoes. Zde rybka žije v malých potůčcích s černou vodou ve společnosti s neonkami obecnými, Paracheirodon innesi.

Proto se lze domýšlet, že podobné podmínky budou platit pro odchov u obou druhů. WEITZMAN (1997) se pokoušel rybky za podmínek podobných pro neonku odchovat, ale bezúspěšně. BAENSCH a RIEHL (1992) udávají, že odchov se v zajetí nezdařil. STERBA (1987) zase tvrdí, že odchov je snazší u Hyphessobrycon socolofi a že pro oba druhy platí podobné podmínky k odchovu. Plůdek se může vylíhnout během 24 hodin, za 48-60 hodin můžeme pozorovat rozplavání. Tyto časové údaje ale závisí i na teplotě vody. Tento druh vykazuje často značnou variabilitu v intenzitě i odstínu vybarvení. Nejlepšího vybarvení dosahují nad tmavým písčitým substrátem, někteří fotografové používají dokonce přímo černý substrát.

Odchov

Snem asi každého akvaristy, který tuto rybku doma chová, je její odchov. Domnívám se, že v zajetí ještě k úspěšnému odchovu nedošlo. Alespoň ne v České republice. Ke snaze o rozmnožení jsme v minulosti použili kapří hypofýzu, po které se rybky opakovaně vytřely. Jikry ale nebyly oplodněné, krátce po výtěru zbělely a zplesnivěly.

Druhý pokus o výtěr jsem pak provedl následovně. Rybky jsem ponechal v 90litrové nádrži obvykle zařízené včetně písčitého dna, které ze 2/3 bylo pokryto rostlinami, hlavně hnědovkou křídlatou (Microsorum pteropus) a jávským mechem (Vesicularia dubyana).

Vedle hejnka Megalamphodus erythrostigmus (dva samci – jeden dominantní a druhý submisivní – a čtyři samice) jsem do akvária umístil asi 8 gupek (Poecilia reticulata). Gupky plavaly převážně pod hladinou a prakticky nerušily velké tetry v jejich námluvách. Spíše jim svým bezstarostným plaváním dodávaly pocit bezpečí v akváriu. Jsou to okolnosti známé mnohým chovatelům drobných jihoamerických cichlidek, které v přítomnosti pavích oček ztrácejí plachost a snáze se vytřou.

Rybky se vytřely v hejnu, samozřejmě v těchto podmínkách a při obvyklé vodovodní vodě v akváriu, k dalšímu vývoji jiker opět nedošlo. Vlastní výtěr jsem ale nepozoroval – vzhledem k mé profesi jsem od rána do večera v zaměstnání. Tření jsem poznal jen podle toho, že zaplněné samičky ztratily původní známky zaplněnosti, plnějšího bříška a čajově zbarvených vaječníků.

Domnívám se, že toto je ale cesta, jak v budoucnu tyto ryby odchovat i v zajetí. Mně chybělo více trpělivosti a především čas. V tu dobu jsem měl doma několik novinek, které se úspěšně množily, a tak jsem se raději věnoval jim. Když jsem ale podobný pokus provedl s odstupem času znovu a místo písku jsem použil třecího roštu, k výtěru již nedošlo.

Perezovy tetry byly v tomto prostředí neklidné, plaché. Proto se domnívám, že ke tření potřebují na dně písek. Je řada akvaristů, kteří pozorovali tření ve společných akváriích – dominantní samec si ochraňuje své teritorium, podobně jako to známe u piraní. Předpokládám, že i mé ryby se třely do písku, samec střídal dvě samice, které podle mého mínění byly asi nejlépe připraveny ke tření. Zbývající dvě samice přílišné známky připravenosti ke tření nejevily.

2. Krátkoploutvá tetra s třešňovou skvrnou. Tetra Socolofova.

Druhým druhem, který byl objeven v malých potůčcích v blízkosti Barcelos v Brazílii byl Megalamphodus socolofi. Do USA byl importován v r. 1971, ale byl prodáván pod názvem předcházejícího druhu. Již tehdy si rybek všiml WEITZMAN v jednom ZOO-obchodě ve Washingtonu, rybky se mu zdály poněkud odlišné než dosud známé Perezovy tetry.

Až teprve v r. 1977 je popsal jako nový druh a dal jim nynější název. Tento druh se dá nejsnadněji odlišit od Megalamphodus erythrostigmus především podle toho, že dospělí samečci nemají hřbetní a ocasní ploutve až tak protažené. Proto někdy bývá druh nazýván akvaristy jako krátkoploutvý. Samečci mají hřbetní i ocasní ploutvičky jen o málo protažené, než je mají samičky. Proti předchozímu druhu je tento spíše drobnější, nemá až tak výrazné červeno růžové zbarvení.

Ale i mezi jednotlivými příslušníky tohoto druhu existují jisté barevné odlišnosti, zřejmě podle místa odchytu. Lze usuzovat na existenci více barevných variant, chybí ale podrobnější prozkoumání geografických podmínek. Možná by se pak dalo uvažovat o existenci více druhů. Rybky popsané WEITZMANEM byly uloveny v r. 1976 v okolí Barcelos. 1980 GÉRY nalezl Megalamphodus cf. socolofi také v Rio Curuá do Sul asi 20 km nad soutokem s Rio Curuá Una. Toto je lokalita jižně od Amazonky asi 50 km jihovýchodně od Santarém. Odchov se podle BAENSCHE a RIEHLA (1993) zdařil.

Sám podobné tvrzení opět nemohu potvrdit. Znám mnoho zkušených chovatelů, kteří rozmnožili a odchovali jiné náročné druhy. Mnohokrát se snažili o odchov této rybky, střídali různé podmínky pro tření včetně krmení, ale bez efektu. Fakt je to, že samice se v zajetí a při dobrém krmení i kvalitní vodě dobře zaplňují, snáze než u předešlého druhu. Jako to bývá u předešlého druhu, spontánně se vytírají ve společenských akváriích, po přelovení do vytíračky ale tyto projevy končí. Podle informací od kamarádů se odchov zdařil v minulosti některým akvaristům z oblasti bývalé NDR. Sám jsem osobně „utrpěl“ 2x výtěr s odchovem několika jedinců.

3. Červenohřbetá tetra s třešňovou skvrnou. Tetra Burgesova.

Třetím druhem je Megalamphodus pyrrhonotus, který popsal až v r. 1993 ichtyolog Dr. Warren BURGESS. Tato rybka pochází ze severní oblasti Rio Negro – z Rio Erere. Již dříve se vědělo o novém druhu (Dr. M.GOULDING) na základě výpravy do oblasti Rio Erere. Její ústí je zhruba 130 km vzdušnou čarou severozápadně od Barcelos. Tato dvě naleziště obou posledních druhů nejsou až tak daleko vzdáleny. Může se jednat i o příbuznější druhy, než se nyní myslí. Základní rozdíl ve vybarvení ve srovnání s předchozími je zřetelné červené vybarvení hřbetních partií, stejně jako skutečnost, že tělíčko je protaženější než u obou předchozích druhů.

Rybky jsem měl doma několik let. Ačkoliv byly ve velice dobré kondici, veselé, dobře přijímaly pestrou živou i umělou potravu, zaplnění samičky jsem nepozoroval. Spíše jsem rybky podezříval, že se třely průběžně ve společném akváriu, kde bylo dostatek možností, hlavně velký kořen porostlý vydatně jávským mechem. Ten trvale lákal dominantního samečka, který k němu své soky nepouštěl.

Shrnutí podmínek chovu

Všechny tyto tři druhy jsou krásné akvarijní rybky. První dva dosahují až 70 mm délky, podle některých sdělení (např. PINTÉR) Megalamphodus erythrostigmus může dosáhnout až 90 mm. Megalamphodus socolofi i Megalamphodus pyrrhonotus dosahují rozhodně menších rozměrů, které zpravidla nepřesahují 60 mm.

Poznámky k odchovu a pozorování z praxe

Všechny tyto tři druhy mají podobné nároky na chov. Těmi jsou velká akvária i s dostatkem rostlinných zákoutí pro možnost úkrytu. Kvalitní vodu o teplotě 22-26 °C. V potravě, ač jsou to typičtí všežravci, preferují komáří larvy, plankton.

Samečci jsou u všech druhu v dospělosti teritoriální, pokud mají podmínky v akváriu pro to, aby ukázali své životní projevy. V přítomnosti jiných a drobnějších teter, pokud jsem choval všechny tři druhy v jednom akváriu, dominovali samci Megalamphodus erythrostigmus. Asi nejvíce submisivní byli samečci Megalamphodus socolofi.

V každém případě se jedná o ryby, které svojí nádherou nadchnou i náhodné pozorovatele, kteří toho o akvaristice mnoho nevědí.

Seznam obrázků

Dospělý sameček druhu Megalamphodus erythrostigmus.
Dospělá samička Megalamphodus erythrostigmus.
V akváriu probíhají časté a neškodné souboje mezi samečky Megalamphodus erythrostigmus.
Ve společném akváriu sameček často láká samičku ke tření.
Pár dospělých Megalamphodus erythrostigmus, samička v popředí.
Dospělý sameček druhu Megalamphodus socolofi.
Dospělá samička Megalamphodus socolofi.
V podmínkách této asi 40litrové vytíračky autor zkoušel výtěr Megalamphodus socolofi.
Dospělý sameček Megalamphodus pyrrhonotus.
Dospělá samička Megalamphodus pyrrhonotus.
Tetry s třešňovou skvrnou jsou majestátní ryby hodící se do společnosti velkých cichlid, v našem případě skalár.
Samci teter Perezových často proplouvají akváriem a vzájemně si proměřují proporce.
Jihoamerické cichlidky jsou rovněž vhodné do společnosti těchto krásných teter.
I přes svoji velikost tetry a třešňovou skvrnou mohou být společně chovány i s menšími tetřičkami.

54 l akvárium