Rod Astyanax byl ustanoven v roce 1854 (BAIRD & GIRARD). Počet druhů v něm zastoupených se blíží téměř stovce, v evropských nádržích ale není příliš často k vidění. Rod je blízce příbuzný s barevnějšími rody Hyphessobrycon a Hemigrammus.

Jedná se většinou o hejnovité rybky, které jsou zpravidla stříbřitě zbarveny. Zástupci rodu se vyskytují po celé Jižní Americe, kde obývají většinou tekoucí vody. V našich akváriích se svého času vyskytovali nejčastěji dva zástupci, Astyanax bimaculatus a Astyanax fasciatus mexicanus. Na rozdíl od dosud známých zástupců rodu představuje Astyanax leopoldi vysoce atraktivní raritu, která musí být snem každého obdivovatele teter. Jenom obtížnost jejich rozmnožování zapříčiňuje, že se rybek v evropských nádržích nevyskytuje větší počet.

Astyanax leopoldi – tetra Leopoldova

Jsou rybky, které patří ke stálicím akvaristiky. Vždyť kdo by si náš koníček dovedl představit bez neonek, skalár či pavích oček? Pak se tu a tam objeví rybky, které evropskou akvaristikou doslova „proletí“, nezdrží se v ní z různých příčin příliš dlouho. Tato krátkověkost potkala v mých podmínkách nádhernou novinku, kterou jsem sehnal v nedalekém hornorakouském obchodě. Je to ryba, kterou by jistě chtěl mít ve svém akváriu každý, kdo obdivuje tetry. Její chov není problém. Ten se dostaví až tehdy, když budeme chtít rybku rozmnožit. A úspěšných pokusů o rozmnožení je zatím velice poskrovnu.

Upoutají již při prvním pohledu

Již při vstupu do krásných prostor ZOO-obchodu s řadou akvárií, ve kterých se nabízelo velké množství známých i neznámých akvarijních rybek, jsem si všiml hejna asi 3 cm velkých a hbitě plovoucích rybek. Jejich dominantou byly krásně červeně zbarvené duhovky. Spolu s lehkostí při plavání, živostí, střelhbitostí i nevýslovnou elegancí pohybu mě chytila i skutečnost, že se jedná o rybku, která se nevidí každý den.

Krátce před návštěvou obchodu jsem při studiu akvaristické literatury a jmenovitě informací z francouzské literatury četl pojednání o raritě z rodu Astyanax, a sice Astyanax leopoldi. Proto mě toto setkání s novinkou nezaskočilo a hned jsem věděl, kolik uhodilo. I přes poněkud vyšší cenu jsem si malé hejnko v počtu 6 kusů zakoupil.

V německy mluvících zemích se rybka rozšířila především po roce 1998, když ji v r. 1996 do Evropy dovezl Jens GOTTWALD (firma Aquatarium, Garbsen u Hamburgu). Rybka byla objevena v 80. letech a vědecky popsána v r. 1988. Pochází z vod Francouzské Guyany, kde se vyskytuje v povodí Oyapock a Approuague.

Jméno dostala na počest belgického krále Leopolda III., který se v r. 1962 zúčastnil ichthyologické expedice právě do oblasti Oyapock. Při pohledu na ně tetřičkáře napadne hned srovnání s tetrou skvělou, Hemigrammus pulcher, ale i s africkými tetrami rodu Phenacogrammus nebo Bathyaethiops, jak to učinili Hoffmannovi. Ladnost a rychlost pohybů při plavání je skutečně uchvacující.

Doma na ně čekalo stolitrové akvárium, kde již žilo hejnko červených neonek (Paracheirodon axelrodi), tetry císařské (Nematobrycon palmeri), šikmostojky jednopruhé (Nannostomus unitaeniatus), hlavostoje tečkované (Chilodus punctatus). Oblast dna hlídaly cichlidky Apistogramma caetei „Blue Head“, pancéřníčci Corydoras gossei a několik krunýřovců „L-59“.

Akvárium bylo krásně zarostlé především vzrostlými anubisy (Anubias barteri) a hnědovkou křídlatou (Microsorum pteropus) i některými dalšími rostlinkami. U přední stěny bylo dostatek prostoru pro plavání. Tetra Leopoldova nebo i tetra mřížkovaná (podle německého Gittersalmler; mně se zdá být lépe odpovídající název vycházející i z německého pojmenování rybky König-Leopold-Salmler) se pohybuje většinou ve spodních vrstvách akvária.

Jsou to vděční všežravci

Hned po umístění do akvária a po prvním krmení jsme na sebe s ženou mrkli a věděli, že to bude ono. Oba máme totiž rádi v našich akváriích rybky, které nejsou příliš vybíravé a když se jim nabídne krmení, tak se do něj s chutí pustí. A věřte, tetry Leopoldovy se nijak neostýchaly. U nás se nedaří rybkám špatně, preferujeme standardně plankton a střídavé podávání larev hmyzu – černých komářích, koreter, občasně i patentek. Dostávají i mraženou stravu, jako např. mražené artemie, ale i obvyklé vločkové krmení pro zpestření chuti. Při tomto krmení (hlavně hlavostoje musí v „krmení plavat“) rostly doslova před očima.

Kvalita krmení i neustálý pohyb ale nedopřejí rybkám, aby příliš ztučněly. Rychlost pohybu jim umožní, že ostatní rybky předeženou a jsou u toho nejlepšího obvykle první. Tuto vlastnost pozorujeme i u dalších mých oblíbenců, kteří plavali v nádrži naproti, u teter kolumbijských, Hyphessobrycon columbianus. Za několik měsíců takto rybky dosáhly velikosti kolem 5-6 cm.

Chov je celkem jednoduchý

Pro chov pořídíme raději větší akvárium, jednak vzhledem k velikosti, kterou rybky dosahují, ale i pro jejich neustálý pohyb. 100 litrů bych považoval za minimum. Tvrdost snášejí bez problémů i do 24°dGH. Raději ale použijeme vodu měkkou, lehce kyselou (pH kolem 6,6 – 6,8), teplotu kolem 24-26°C.
Po 3-4měsíčním pobytu u mně se začaly objevovat první známky pohlavní zralosti. Koupil jsem, jak jsem zjistil až nyní, dvě samičky a čtyři samečky. Rozdíly mezi pohlavími nejsou příliš zřejmé, rozeznáme je až v době, kdy se samičkám začnou více zakulacovat bříška a začnou nad břišní dutinou prosvítat lehce žluto-hnědé zbarvení vaječníků. Samičky jsou v dospělosti i o něco větší. Leopoldových teter bylo najednou plné akvárium. Samečci si navzájem imponovali, proplouvali se v akváriu paralelně vedle sebe, lesk jejich těla i výrazná červeň v horní části duhovky dokreslí celkové poměry v akváriu do té krásy, kterou skutečně pochopí jenom správně „zblázněný“ akvarista.

Odchov je problém

Jak jsem se již v minulosti naučil u podobných případů, pokud chci třít celkem neznámé tetry, nejlepší zkušenosti mám s přírodní vodou z dobrých zdrojů okolí Kvildy na Šumavě. Použil jsem větší vytíračky o objemu 10 litrů, na dně obvyklý třecí rošt, hnědovka křídlatá (Microsorum pteropus), 28 °C, 20µS/cm, pH 6,2. Tření se ne vždy zdaří. Možná jsem mohl použít ještě větší vytíračky, ale i více míst k úkrytu.

V mých podmínkách, kdy množím především menší tetry, se ale větší vytíračky nevyskytují. Dochází k agresivním projevům samečků, kteří okusují ploutve samičky a dokážou jí způsobit četné zhmožděniny po těle. Po několika pokusech mi nakonec obě samičky uhynuly právě tímto agresivním postupem samečků. Přesto se mi ale podařilo několik jedinců odchovat.

Z jiker se larvy vylíhnou asi po 20 hodinách, za další 4 dny se rozplavou. Nejlépe je pak začít s krmením vířníky, po několika dnech přejdeme na jemný prach či nauplie žábronožky. Růst je podobný, jako známe např. i u tetry briliantové (Moenkhausia pittieri) – zprvu celkem rychlý, po měsíci měří rybky kolem 12-14 mm, pak se zpomalí, velikosti dospělých rybek dosahují kolem 6-7 měsíců.

Hoffmannovi měli úspěch se třením ve 40litrovém akváriu, pH 6,0, 10°dGH, 26°C. Přes 100 sklovitě čirých až nažloutlých jiker, líhnutí po 14-16 hodinách, po 80 hodinách již mladé plavaly a přijímaly právě vylíhlé nauplie žábronožky. Růst potěru u nich byl rychlejší, po měsíci měřil 15-17 mm, za 5-6 měsíců rybky dosahovaly již velikosti dospělců.

V době, kdy jsem četl o úspěšném odchovu Hoffmanových, jsem již vlastnil jen 4 samce a o 18 mladých jsem se připravil vlastní školáckou chybou, když jsem před odjezdem na služební cestu rybky řádně nakrmil. Katastrofu způsobenou agresivními naupliemi buchanek přežily dvě rybky, opět samci. Možná, že i odchov v hejnu může být řešením problému, stejně jako byl určitou dobu např. u konžských teter (Phenacogrammus interruptus), kdy v 70.-80. letech mnozí naši chovatelé dosahovali při tření v hejnu lepších výsledků než ve tření v párech.

V každém případě tato rybka a pokus o její úspěšné rozmnožení může být výzvou pro každého zkušeného akvaristu.

Astyanax leopoldi – dospělý sameček.
Dospělá samička.
Častým jevem je „hra na honěnou“ teter Leopoldových. Známkou pohlavní dospělosti jsou i námluvy, samečci projevují zájem o samičky.
Tetra Leopoldova je skvělou společnicí drobných a klidných teter.

Ripárium