Trpasličí cichlidky rodu Apistogramma

Trpasličí cichlidky rodu Apistogramma jsou mezi akvaristy v Německu (a nejen v Německu) již delší dobu velmi oblíbené. Mnoho akvaristů díky nim zažívá své první krůčky v odchovu ryb. Do společenských nádrží přinášejí tyto druhy díky svému chování vítané zpestření. Počet známých druhů v posledních desetiletích explozivně vzrostl a výrazně se zlepšily i znalosti akvaristů.

Již v roce 1977 představil v USA Mark McMaster první pracovní skupinu zaměřenou na rod Apistogramma. Neznámé druhy označovali doplňkem „Apistogramma Study Group“ (ASG) a číslem.

Zoo-obchody na zájem o cichlidky zareagovaly a pravidelně nabízejí spektrum některých druhů. Proto chci v tomto textu vybrané trpasličí cichlidky představit a věnovat se jejich, částečně odlišným, nárokům.

Nákupní procházka: Oči na stopkách při nákupu ryb

Pro snad každého akvaristu je procházka zverimexem od nádrže k nádrži vzrušujícím momentem. Když po zdánlivě nekonečné řadě akvárií s chovnými formami gupek a plat konečně dorazíte k nádržím s trpasličími cichlidkami, možná vás hned začnou svrbět prsty. Ten či onen nádherný druh byste si nejraději okamžitě koupili.

Před případným spontánním nákupem je však třeba zvážit několik věcí.

Hodí se tento druh vůbec k ostatním obyvatelům mého akvária?
Neztrpčovali by mu nějací agresoři život, nebo by pro další nové přírůstky už v nádrži nezbylo dostatek místa na teritoria?

U druhů rodu Apistogramma je navíc nutné – pokud pomýšlíte na odchov – velmi pečlivě prověřit, zda jsou mezi nabízenými rybami vůbec zastoupena obě pohlaví. V prodejní nádrži se samozřejmě často nachází alespoň jeden nádherný samec. Zde je však třeba si uvědomit, že slovo ‚nádherný‘ se ve většině případů rovná slovu ‚starý‘. V takovém případě je na místě své záměry znovu přehodnotit.

Pokud máte k dispozici akvárium vhodné pro chov, lze pro odchov využít i staršího jedince. V opačném případě by bylo spíše rozumnější zvolit méně vyvinutého mladšího samce.

Poté následuje mnohem obtížnější úkol: výběr samice. Bohužel se někdy setkáváme s prodejními nádržemi, kde plavou už jen samci – jeden skvěle vyvinutý a několik dalších, kteří vypadají spíše jako samice, protože se tak maskují před agresí dominantního jedince. Zde pomůže jen pozorné sledování a nechat si odlovit konkrétní ryby. Samice některých druhů lze poznat podle černé kresby v přední části prsní ploutve. To však platí jen pro část druhů tohoto rodu, takže výběr musí být prováděn s rozmyslem.

Samozřejmě chceme kupovat zdravé ryby a obchody se zvířaty se také snaží udržet své svěřence v kondici. Ale právě trávicí trakt rybek rodu Apistogramma je velmi citlivý. Přirozeně to jsou masožravci požírající drobné organismy.

Nejedna ryba se v průběhu času podrobila a zvykla si na příjem suchého krmiva. To ale představuje značné zatížení trávicího ústrojí. Rybky rodu Apistogramma mohou mít náhlé problémy i s jinou potravou, což se projevuje bílými vláknitými výkaly. V takovém případě nákup nedoporučuji, což platí i pro jakékoli jiné příznaky onemocnění, jako jsou stažené nebo zakalené ploutve apod.

Také tvrdost vody a teplota akvária by měly odpovídat požadavkům nových přírůstků.

Vítejte doma: Aklimatizace

Aby bylo možné nově pořízené rybky bez problémů umístit do vlastního akvária, je dobré se zeptat prodavačky na hodnoty vody v prodejní nádrži. V opačném případě doporučuji si tyto hodnoty při příchodu domů změřit sami.

Doma nové rybky vždy umístím do malé nádrže a pomocí tenké hadičky nechám kapat vodu z cílového akvária právě do této nádobky. Rychlost kapání volím podle toho, jak velké jsou rozdíly v parametrech vody oproti zverimexu; k přesnému nastavení používám malý kohoutek Gardena.

Při tom ryby průběžně pozoruji. Pokud dýchají víceméně klidně, neprodleně je přelovím do velkého akvária.

Zařízení a biotopy

Potřebná velikost nádrže se odvíjí od konkrétního druhu a počtu jedinců. Své svěřence zpravidla chovám v druhových nádržích o objemu necelých 60 litrů.

Přitom ryby pravidelně pozoruji. Pokud by docházelo k přílišnému poškozování ploutví nebo by se někteří jedinci nedostávali k potravě, zasáhnu a oddělím je.

Od samého začátku je důležité jim nabídnout hned několik úkrytů. Vzhledem k malé velikosti těla jsou rybky rodu Apistogramma ve svém přirozeném prostředí ohrožovány predátory. Proto vyhledávají biotopy, které nabízejí dostatek úkrytů a možností ústupu.

Z velkých řek se proto stáhly do malých potoků a tůní. Zde žijí v mělké vodě a – pokud jsou k dispozici – v hustých porostech rostlin, jako jsme to zažili například v Paraguayi při lovu druhu Apistogramma borellii .

Úkryt jim poskytují také kořenové systémy rostlin rostoucích nad hladinou nebo trávy sahající do vody. Často se tyto malé rybky zdržují v nánosech opadaného listí a mezi kořeny, které navíc přirozeně okyselují vodu. U druhu Apistogramma nijsseni jsem takový biotop popsal o něco podrobněji (bude v další části tohoto článku).

Rozmnožování

V přírodě se tyto ryby schovávají v kořenech a rostlinách, zatímco v akvaristice se pro ně vžilo používání umělých jeskyněk. Protože všechny druhy rodu Apistogramma kladou jikry většinou na místa pod převisem (přičemž se samice při kladení otáčejí na hřbet), využívají tyto úkryty i k rozmnožování. Proto je tření u těchto rybek někdy označováno jako „jeskynní třené“, ačkoliv termín „skryté tření“ odpovídá jejich chování mnohem lépe.

Lorenzen (1998) s velkým úsilím zkoumal reakci následování u mladých Apistogramma borellii s ohledem na „vrozený spouštěcí mechanismus“ . Časové vymezení období kolem 6. dne volného plavání, kdy se počáteční vazba potěr-potěr mění ve prospěch vazby na matku, jsem si v praxi nikdy nevšiml. Skutečnost, že ochota k této vazbě na matku trvá jen asi do 43. dne od rozplavání (pokud byla poprvé vyvolána v „senzitivní fázi“ kolem 18. dne), poskytuje cenné podněty pro pozorování v akváriu i pro porovnání s jinými druhy (Ott, 2023).

Parametry vody: „Amazonský vzorec“

Značné množství druhů rodu Apistogramma, které plavou v našich akváriích, pochází z Amazonie. Definice této oblasti se liší podle autora. V podstatě lze tuto oblast popsat jako území Amazonky. Zde se v důsledku hojných srážek nachází převážně voda, která se svými vlastnostmi velmi blíží vodě destilované.

Hodnota pH se zde vždy pohybuje v kyselém rozmezí a z pohledu akvaristy může dosahovat až extrémních hodnot.
Průměrná teplota vody v jezerech zkoumaných v Amazonii činí 28,6 °C.

Existují však i izolované oblasti, které mohou vykazovat ve všech ohledech výrazně odlišné hodnoty. Z východních svahů And navíc vytékají toky, které mohou nést výrazně tvrdší vodu s alkalickým pH. I další oblasti výskytu vykazují dosti odlišné parametry vody. Pro chovatele trpasličích cichlidek se proto vyplatí informovat se podrobněji o každém konkrétním druhu.

Tipy pro domácí chov

Obecně platí, že navzdory těmto extrémním hodnotám vody v místech jejich výskytu lze tyto druhy zpravidla bez problémů chovat v tvrdší vodě. Já v tomto ohledu nemám velké problémy, protože mou vodovodní vodu o tvrdosti 5,5 dGH lze použít pro mnoho druhů. Musím ji pouze pomocí kyseliny chlorovodíkové upravit z alkalického pH kolem 8 do kyselé oblasti. Různí autoři uvádějí jako hranici hodnoty 6 až 10 dGH.

Pro odchov však budeme v každém případě potřebovat měkkou vodu, a pak vyvstává otázka, jak jí docílit. Jako vždy, mnoho cest vede do Říma. Spolehlivě lze vhodnou vodu vyrobit pomocí iontoměničů nebo reverzní osmózy. V některých oblastech lze sáhnout i po vodě dešťové.

Jak jsem sám vyzkoušel, rašelina pomáhá jen dočasně. Filtrací přes rašelinu se sice podaří udržet tvrdost a pH v určitých mezích, ale po nepříliš dlouhé době účinek rašeliny vyprchá. Pro zachování efektu je nutné rašelinu pravidelně měnit, jinak se proces může zvrátit.

Často se doporučují vzduchovací kameny a různé filtry k čištění vody a zvýšení obsahu kyslíku. Podle mého názoru zde velmi záleží na počtu ryb. Při vyšším osazení jsou tyto pomůcky samozřejmě nezbytné. Ve svých druhových nádržích s nízkým počtem ryb se ale obejdu i bez techniky.

Díky svému převážně mírnému chování mohou být trpasličí cichlidky dobře chovány s mírumilovnými druhy ryb, jako jsou tetry, pancéřníčci nebo krunýřovci. Tyto druhy se dožívají věku asi dvou až tří let, proto považuji za smysluplné kupovat především mladší jedince.

Příští díl vyjde ve středu 25.3.2026. Kromě jiného se v něm zaměříme na osvědčené druhy rodu Apistogramma.

Literatura:

Amlacher, E. (1958): Zierfischkrankheiten. 3. Fortsetzung. II. Spezieller Teil (die einzelnen Fischkrankheiten). – AT 5(10): Oktober: 292–296.
Bone, Q. & Marshall, N. B. (1985): Biologie der Fische. Fischer, Stuttgart, New York. 236 Seiten.
Bremer, H. (1993): Wasser und Futter. Zwei tragende Säulen der Cichlidenpflege. – Buntbarsch-Jahrbuch: 86–95.
Bremer, H. (1997): Aquarienfische gesund ernähren. – Verlag Eugen Ulmer GmbH & Co., Stuttgart. 191 Seiten.
Fiedler, K. (1991): Fische. In: Starck, D. (Hrsg.): Lehrbuch der Speziellen Zoologie. Band II: Wirbeltiere. Teil 2: Fische. Gustav Fischer Verlag, Jena. 498 Seiten.
Hättich, F. & Römer, U. (2018): Apistogramma sp. „Rautenband“ – Ein aquaristisch neuer Zwergbuntbarsch aus dem Einzug des Rio Vaupés. – DCG-Informationen 49 (2): 32–41.
Kullander, S. O. (1989): Biotoecus Eigenmann and Kennedy (Teleostei: Cichlidae): description of a new species from the Orinoco Basin and revised generic diagnosis. – Journal of Natural History, 23: 225–260 (nicht gesehen).
Linke, H. & Staeck, W. (1984): Amerikanische Cichliden I. Kleine Buntbarsche. – Tetra Verlag, Melle. 194 Seiten.
Lüling, K. H. (1977): Die Knochenzünglerfische. – A. Ziemsen Verlag. 104 Seiten.
McMaster, M. (1977): On the hobby species of Apistogramma. – Buntbarsche Bulletin (60): 3–10.
Ott, D. (1966): Apistogramma taeniatum. – DATZ 19(2): 7–9.
Ott, D. (2023): Rund um den tanzenden sogenannten Gelben Zwergbuntbarsch, Apistogramma borellii (Regan, 1906). – DCG-I 54(2): 30–35.
Römer, U. (1998): Cichliden Atlas: Naturgeschichte der Zwergbuntbarsche Südamerikas. Band 1. – Mergus Verlag GmbH, Melle. 1311 Seiten.
Staeck, W. (2003): Südamerikanische Zwergbuntbarsche. Cichliden-Lexikon, Teil 3. – Dähne Verlag GmbH, Ettlingen. 219 Seiten.
Ziemek, H.-P. (2011): Interstitialfauna und -flora. Sand und Kies … lecker! – DATZ 64(8): 31–33.

Ivanacara adoketa