Ověřené druhy

Apistogramma agassizii (Steindachner, 1875)

Jako místo nálezu je považováno Lago Manacapuru, které leží v povodí středního brazilského Amazonky. Další sběry ukázaly, že tento druh je široce rozšířen a mezi těmito nálezy se možná nacházejí i další blízce příbuzné druhy.

Obvykle se tento vizuálně protáhlý druh se zpravidla udržuje ve společenských akváriích, pokud jsou pro zástupce rodu apistogramma vhodně zařízeny. Při odchovu jsou ale na vodu kladeny vyšší nároky. V akvarijní praxi byly různé importované barevné formy využívány k šlechtění chovných forem. Selekce byla většinou směřována k červeným liniím.

Pro odchov je vyžadována měkčí voda kolem 50 µS/cm. Teplota vody by měla dosahovat přibližně 25 °C .

V posledních letech bylo několik druhů rodu Apistogramma šlechtitelsky upraveno. V praxi to znamená především to, že byl posílen podíl červené barvy. Akvaristé zjevně kupují takové ryby raději než jejich bledší přírodní formy. Tato prodejní strategie pak nabývá absurdních rozměrů. Například u Apistogramma agassizii již nestačí přídavek "Red", „červená“, protože „Red Fire“ pravděpodobně více zaujme a láká k nákupu. Ryba za to samozřejmě nemůže a její koupě se z akvaristického hlediska vyplatí stejně jako u její méně barevné původní formy. Porovnání nabídek ukazuje, že chovné linie nabízené pod takovými označeními nejsou v žádném případě jednotné.

Apistogramma borellii (Regan, 1906)

Tento druh byl vůbec první cichlidkou, na kterou jsem si jako školák troufl. Musel jsem za ni tehdy na pult v akvaristice vysázet značnou část svého kapesného. Fascinoval mě jejich rodinný život, jehož jednotlivé fáze se daly skvěle pozorovat. Když samice vodila mladé, dokázal jsem k akváriu přilákat dokonce i svou matku.

Po mnoho desetiletí nebylo místo výskytu tohoto druhu známo. Se změnami politických poměrů a přibývajícími expedicemi akvaristů se úspěšné odlovy Apistogramma borellii stále více rozšiřovaly na celé povodí řeky Paraguay v Brazílii, Bolívii, Paraguayi a Argentině.

Druh byl nalezen jak v čistých (čirých) vodách, které jsou velmi měkké a kyselé, tak v o něco minerálnějších bílých vodách s částečně alkalickým pH. Právě tato přizpůsobivost různým podmínkám prostředí byla zřejmě předpokladem pro její akvaristický úspěch. Vědci tuto schopnost nazývají biologickou plasticitou. První importy tohoto druhu se v našem koníčku udržely po mnoho desetiletí i bez osvěžení krve.

Mezitím byla nalezena forma Apistogramma borellii „Opal“, která svou červenou maskou na hlavě nadchla mnoho milovníků cichlidek.

Odchov se podle očekávání daří i v o něco tvrdší vodě, přibližně do 10°dGH. Pro chov a odchov jsem využíval pokojovou teplotu ve svém rybím sklepě, která se pohybovala kolem 22 °C. Jiní autoři doporučují 24 °C až 25 °C nebo i více.

Apistogramma cacatuoides Hoedemann, 1951

Apistogramma cacatuoides patří k nejčastěji poptávaným cichlidkám. Ukázala se jako vhodná pro akvarijní chov, protože je velmi přizpůsobivá a není přehnaně agresivní. K tomu jistě přispívá i fakt, že se vyskytuje i v alkalických biotopech (Linke & Staeck, 1984).

Dospělé páry mohou v nádrži vyvést až kolem 100 potomků. Takové hejno mláďat je neustále hladové, takže je lze poměrně snadno navyknout i na suché krmivo. Pro parametry vody při chovu platí stejná doporučení jako u Apistogramma borellii.

Málo barev: šedé myši

Existuje značný počet druhů Apistogramma, které vykazují jen málo barev. Často se jim říká „šedé myši“, což v podstatě odpovídá skutečnosti. Motivací akvaristy, proč si takové ryby pořídit, bývá jejich vzácnost a vyhlídka na pozorování dosud neznámého průběhu odchovu.

Barevné vzory zde nehrají roli. U těchto druhů se mění maximálně kresba skvrn, přičemž zvláštní pozornost si samozřejmě zaslouží samice. Fascinující je však pozorovat, jak dlouho trvá, než se plůdek vylíhne z jiker, zda rodiče mladé přenášejí do vyhloubených jamek, kdy začnou rybky volně plavat a na jaké signály následují matku. Tyto oblasti by se daly dále rozvíjet, ale jistě chápete, co tím myslím.

Jsou to zajímavé ryby, u nichž zůstává mnoho otázek stále nezodpovězených. A to, že jeden akvarista určité chování pozoroval a popsal, neznamená, že se jiné ryby stejného druhu nemohou chovat jinak. Situaci komplikuje fakt, že mnoho těchto druhů je kvůli nárokům na parametry vody považováno za obtížně chovatelné.

„Šedé myši“ v běžném zverimexu nenajdete. Při jejich hledání je mnohem slibnější návštěva akvaristické burzy nebo přímo specializovaného chovatele.

Příklad:

Apistogramma inornata Staeck, 2003

Tento druh byl popsán na základě nálezu v dočasné tůni s zbytkovou vodou v povodí řeky Rio Maniapure ve venezuelském státě Bolívar. Ryby obývají nánosy opadaného listí a pobřežní vegetaci v mělkých úsecích toků s mírným proudem.

Zatímco v prvotním popisu (při vědeckém popisu druhu) je tato cichlidka prezentována jako druh s nízkou vnitrodruhovou agresivitou, v mém akváriu se projevila jako velmi svárlivá. Nezbylo mi nic jiného, než tyto poměrně malé ryby pro uklidnění situace přemístit do větší nádrže. Pokud jde o odchov, klade tento druh vysoké nároky na parametry vody.

Z nabídky zverimexu

Apistogramma baenschi Römer et al., 2004

Typový materiál tohoto druhu byl nalezen v Peru v systému řeky Rio Huallaga, v malé pralesní říčce na dolním toku Rio Shanushi. Zdá se, že její výskyt je omezen pouze na tento říční systém.

U mě se tento druh bez problémů vytírá v dešťové vodě při teplotách kolem 22 °C. To se dalo očekávat vzhledem k jejímu výskytu v chladnějších lesních vodách. V mělkých úsecích vod nacházejí tyto ryby dostatek úkrytů v nánosech listí a mezi mrtvým dřevem.

Páry nechávám spolu delší dobu, protože jsou k sobě navzájem jen málo agresivní. Všiml jsem si však, že před novým třením svádějí rozsáhlé souboje. Zdá se, že k párování patří vzájemné testování „způsobilosti“.

Apistogramma bitaeniata Pellegrin, 1936

Tento druh je v povodí Amazonky široce rozšířen. Nachází se v černých vodách Peru i v přilehlých oblastech Brazílie, jako jsou Igarapé Preto a Lago Tefé. Posledně jmenované jezero se v poslední době dostalo do novin kvůli úhynům sladkovodních delfínů.

Existuje několik barevných forem, které lze v akváriu bez problémů chovat. K odchovu je nutná velmi měkká voda a vyšší teploty.

Apistogramma hongsloi Kullander, 1979

Druh se vyskytuje v povodích řek Rio Vichada a Rio Meta v Kolumbii a také na středním toku Orinoka mezi Puerto Ayacucho a dolním tokem Rio Caura ve Venezuele.

Odchov v mé vodovodní vodě při teplotách kolem 22 °C se dařil velmi snadno. V menších akváriích se doporučuje samce po vytření odlovit.

Apistogramma macmasteri Kullander, 1979

Tento druh je hlášen z Kolumbie, z oblasti kolem Villavicencia. Zvířata byla šlechtitelsky upravena, díky čemuž jsou dnes v obchodech k vidění pouze ryby s výrazným podílem červené barvy. V chovu odpovídají jejich nároky druhu Apistogramma hongsloi.

Apistogramma nijsseni Kullander, 1979

Druh byl poprvé odloven v říjnu 1977 v Peru (Loreto) v nížinné kopcovité krajině systému Rio Ucayali, 15 km od Jenaro Herrera (lovec P. de Rham). Ten popsal tamní vody jako více či méně zabarvenou černou vodu, podobnou červenočerné barvě, kterou našel v Ganauy.

Druh okamžitě vzbudil u akvaristů velký zájem, protože svým zbarvením s nápadným červeným pásem na vnějším okraji ocasní ploutve a skvrnitou kresbou samice zcela vybočoval z rámce do té doby známých druhů. Samozřejmě následovaly další sběry o několik let později. Dnes již tento druh patří ke standardnímu sortimentu obchodů.

Biotop napovídá, že se Apistogramma nijsseni velmi dobře hodí pro akvarijní chov. Ryby byly v přírodě nalezeny ve vodách s nízkou intenzitou světla a bez rostlinstva. Ochrany hledaly v nánosech listí, ve větvích a pod kořeny vyčnívajícími ze břehů. Jediný substrát pro nalepení jiker byl rostlinného původu – kořeny nebo mrtvé dřevo.

Apistogramma panduro Römer, 1997

Apistogramma panduro patří k postupně objevovaným druhům, které byly díky nápadnému červenému lemu ocasní ploutve zařazeny do tzv. skupiny Apistogramma nijjseni. Od dosti podobného Apistogramma nijsseni se tento druh snadno odlišuje rozšířenou skvrnou směrem k ocasní ploutvi, která u Apistogramma panduro začíná na těle ryby a rozšiřuje se až do ocasní ploutve. I tyto samice vykazují druhově specifické zbarvení při tření, které se zdá být velmi variabilní.

O přesném místě nálezu toho moc nevíme. Jeden z objevitelů uvádí malý lesní potok po obou stranách silnice z Jenaro Herrera směrem na východ u 27. a 28. kilometru k brazilské hranici. Jelikož chybí bližší údaje, není jisté, zda lze životní podmínky nalezené u Apistogramma nijjseni na 15. kilometru jen tak přenést i sem. U mě se Apistogramma panduro ukázala být při odchovu náročnější. Bez vody s vodivostí pod 100µS/cm a teploty blízké 25 °C se potěr nerozplave.

Apistogramma trifasciata (Eigenmann & Kennedy, 1903)

Druh je široce rozšířen a nachází se v Argentině, Bolívii, Paraguayi a Brazílii v povodích řeky Paraguay a řeky Guaporé.

Ryby lze dobře chovat ve středně tvrdé vodě. Pro odchov se však nároky liší. Moje úspěchy ve vodovodní vodě byly jen průměrné, takže dnes už používám pouze vodu dešťovou. Experimenty s nízkými teplotami nepovažuji u ryb bez přesného určení lokality za rozumné. Úspěchy v rozmnožování lze navíc očekávat spíše ve vyšším teplotním rozsahu. U mě postačovalo pokojové vytápění. Poměr pohlaví byl u potěru velmi výrazně posunut směrem k samicím.

Apistogramma steindachneri (Regan, 1908)

Apistogramma steindachneri byla jedním z mých prvních druhů, se kterými jsem hlouběji pronikl do světa rodu Apistogramma. Můj zájem o tento rod však trval již déle (Ott, 1966).

Druh pochází z povodí řek Essequibo, Demerara a Mahaica a také z oblasti mezi Marowijne a Corantijn v Guyaně.

Při chovu mě druh překvapil proměnlivou agresivitou, aniž by k tomu byl zjevný vnější důvod.

Zdá se mi, že i u jiných druhů rodu Apistogramma se dají nalézt individuálně různě agresivní ryby. Na takový případ jsem upozornil ve své knize o halančíkách Aphyosemion na Diapteron fulgens.

V každém případě se doporučuje mít ryby po nasazení na očích. U mě nyní plavou Apistogramma steindachneri ako pár ve 200 litrech vody. Samec přesto samici neustále silně prohání, pokud není viditelně připravena ke tření. Poté má plné ruce práce s dvořením. Měkčí voda je u tohoto druhu prospěšná.

Literatura:

Amlacher, E. (1958): Nemoci okrasných ryb. 3. Pokračování. II. Speciální část (jednotlivé rybí nemoci). – AT 5(10): říjen: 292–296.
Bone, Q. & Marshall, N. B. (1985): Biologie ryb. Fischer, Stuttgart, New York. 236 stran.
Bremer, H. (1993): Voda a krmivo. Dva základní pilíře péče o cichlidy. – Buntbarsch-Jahrbuch: 86–95.
Bremer, H. (1997): Zdravé krmení akvarijních ryb. – Verlag Eugen Ulmer GmbH & Co., Stuttgart. 191 stran.
Fiedler, K. (1991): Ryby. In: Starck, D. (Hrsg.): Učebnice speciální zoologie. Svazek II: Obratlovci. Díl 2: Ryby. Gustav Fischer Verlag, Jena. 498 stran.
Hättich, F. & Römer, U. (2018): Apistogramma sp. „Rautenband“ – Nový akvaristický trpasličí cichlid z povodí Rio Vaupés. – DCG-Informace 49 (2): 32–41.
Kullander, S. O. (1989): Biotoecus Eigenmann a Kennedy (Teleostei: Cichlidae): popis nového druhu z povodí Orinoko a revidovaná diagnóza rodu. – Journal of Natural History, 23: 225–260 (nebylo zhlédnuto).
Linke, H. & Staeck, W. (1984): Američtí cichlidi I. Malé cichlidy. – Tetra Verlag, Melle. 194 stran.
Lüling, K. H. (1977): Ryby s kostnatými jazýčky. – A. Ziemsen Verlag. 104 stran.
McMaster, M. (1977): O hobby druzích Apistogramma. – Buntbarsche Bulletin (60): 3–10.
Ott, D. (1966): Apistogramma taeniatum. – DATZ 19(2): 7–9.
Ott, D. (2023): Kolem tancujícího tzv. Žlutého trpasličího cichlida, Apistogramma borellii (Regan, 1906). – DCG-I 54(2): 30–35.
Römer, U. (1998): Atlas cichlid: Přírodní historie trpasličích cichlid Jižní Ameriky. Svazek 1. – Mergus Verlag GmbH, Melle. 1311 stran.
Staeck, W. (2003): Jihoamerické trpasličí cichlidy. Cichlidí lexikon, část 3. – Dähne Verlag GmbH, Ettlingen. 219 stran.
Ziemek, H.-P. (2011): Intersticiální fauna a flóra. Písek a štěrk… lahodné! – DATZ 64(8): 31–33.

Moutains