Vášeň pro ryby

Existuje několik druhů ryb, které mi přirostly k srdci a ke kterým se neustále a rád vracím. Patří mezi ně především drobnoústky, fantomy a obecné, červené i modré neonky. Pak jsou druhy, o kterých jsem přesvědčen, že jim musím „přijít na kloub“, odhalit tajemství jejich poměrně vzácného odchovu či většinou neúspěšného pokusu o odchov. Vedle sekernatek druhů Carnegiella (Carnegiella strigata a Carnegiella myersi) k těmto rybám patří dva v Evropě chovaní zástupci čeledi Crenuchidae. O největším zástupci čeledi, Crenuchus spilurus, jsem se zmiňoval již dříve. Poecilocharax bovali, nejvzácnější zástupce čeledi, je ve vodách evropských akvárií tak vzácným hostem, že většina akvaristů nemá o jeho existenci ani ponětí. Byl snad jen asi jednou dovezen z Guyany. Poecilocharax weitzmani je ryba, o které stojí za to napsat pár řádků.

Charakteristika a chování Poecilocharax weitzmani

Příslušníci čeledi Crenuchidae nezasvěceným nepřijdou ani jako zástupci tetrovitých. Nejenže celkem nemotorně plavou, nepříliš obratně loví potravu, kterou přijímají nejraději živou, ale jejich tvar těla i ploutve připomínají spíše halančíky nebo cichlidky. A právě podobnost chovu i odchovu s krásnou trpasličí cichlidkou Taeniacara candidi mě nakonec vedla k úspěšnému odchovu mladých u těchto rybek. Tetry Weitzmanovy jsou rybky nehodící se pro běžného akvaristu, který obdivuje rychlost i barevnost zpravidla hejnovitých jihoamerických teter.

Chov v akváriu a doporučená společenství

Je to ryba, kterou lze chovat jak v nádrži osamoceně, v několika párech, kdy je vždy lepší, převažují-li mírně v počtu samiček, nebo je můžeme chovat i ve společné nádrži. Suttner (1991) je například choval v nádrži 100x40x40 cm, kde 6 sumečků Otocinclus affinis obývalo dno, ve středních vrstvách plavali 3 samci a 7 samic Poecilocharax weitzmani, společnost v horních vrstvách doplňovaly klidně plovoucí šikmostojky Nannostomus eques a šestičlenné hejnko sekernatek Carnegiella strigata fasciata.

Suttner se zmiňuje i o možnosti chovat tyto skvosty jihoamerických vod i ve společnosti jihoamerických cichlidek, logicky ale upozorňuje na konkurenci podobně žijících rybek. Schlüter doporučuje pro společnou 100 cm nádrž např. tuto kombinaci: 2-4 samečky a 4-6 samiček Poecilocharax weitzmani, hejnko 10-30 ks červených neonek (Paracheirodon axelrodi) nebo červenohlavých teter (Petitella bleheri), eventuálně drobnoústky (Nannostomus), sekernatky Carnegiella marmorata nebo Carnegiella strigata podobně jako sumečky rodu Otocinclus. Podobné rybí společenství se nachází např. v přítocích Rio Uaupes v Brazílii, v blízkosti kolumbijských hranic.

Původ a výskyt v přírodě

Rybku popsal v r. 1965 jeden z největších světových znalců teter (původním povoláním chirurg) Géry. Na podzim r. 1967 se ryby prvně dostaly do Německa, a sice jako příměs u červených neonek, které pocházely podle Meinkena z okolí Letitie, Kolumbie. S nimi se k nám dostávají do dnešních dnů, neboť společně bývají loveny ve své domovině.

Žijí v oblasti od Peru přes Kolumbii, Brazílii až k Venezuele. Rybky z Kolumbie i Brazílie jsou v obou pohlavích intensivněji vybarvené než exempláře pocházející z Venezuely. Tyto nevykazují prakticky žádnou červenou barvu ve svém vybarvení. Samečci z Venezuely mají kratší ploutve a jsou v tělní oblasti žlutě zbarveni.

Schlüter si rybky nalovil v říjnu 1997 v malém potůčku s černou vodou nedaleko São Gabriel de Cachuera na starém Rio Negro. Teplota vody byla v 14,00 hod. 32 °C, pH bylo v oblasti velice kyselé, neměřitelné, vodivost pak 6 µS. Voda v potoku byla jen pomalu proudící, jeho šířka byla asi 2 m, hloubka dosahovala 50-100 cm. Vedle Poecilocharax weitzmani zde žily i cichlidky Apistogramma uaupesi, které jsou jistě potravními konkurenty, protože podobně obývají oblast dna pokrytého spadaným listím. Dále zde žily Copella nattereri, Hemigrammus cf.bellotti, Thayeria intermedia, zástupci rodu Fluviphylax s červenou ocasní ploutví, a ještě dva neznámé druhy teter.

Rozpoznávání pohlaví a "dravost"

Rybky čeledi Crenuchidae vykazují jasný pohlavní dimorfismus, sameček je pestře vybarven, má delší ploutve, dorůstá až do 5 cm, zatímco samička je menší, méně barevná a v břišní linii je plnější. V době pohlavní zralosti při dobrém krmení tu prosvítají tmavě hnědě zbarvené vaječníky. Rybky této čeledi jsou charakterizovány párovým orgánem uloženým v čelních partiích hlavy, který zatím u jiné skupiny ryb nebyl pozorován.

Podobá se přijímači paprsků, který podle Géryho může případně sloužit k příjmu infračervených paprsků či jiného záření. Bližší výzkum tohoto orgánu zatím ale nebyl uveřejněn, proto je i bližší funkce tohoto orgánu neznámá.

Velké tlamky rybek i jejich celkové vzezření způsobuje, že jsou někdy označovány jako dravé tetry („Raubsalmler“). Je na tom jistě něco pravdy, často jsem pozoroval ve společné nádrži, kde byly dospělé Crenuchus spilurus, značný úbytek především mladých či drobnějších teter, zvláště v nočních hodinách. Konečně i k výtěru těchto ryb si myslím, že malé rybky ve stravě jsou velice důležité, ne-li rozhodující. Poecilocharax weitzmani loví ale podstatně drobnější rybky než jeho větší příbuzný i vzhledem k jejich velikosti. V nádrži, pokud jsou chovány samostatně, jsou dosti plaché. Obvykle se zdržují v blízkosti dna a postupně si vytvoří malá teritoria, ve kterých se pohybují.

Výběr rybek

Při výběru rybek z importů dbáme na to, aby byly v dobré kondici. Jakmile vidíme propadlé břišní partie, je nám jasné, že tyto ryby jsou jasnými kandidáty smrti a my je již doma nezachráníme. Sám jsem první rybky dostal v listopadu 1995 od svého přítele Hanse Grubera. Jednalo se o 6 ks, jen jeden byl sameček. Bohužel, jiný se tehdy sehnat nedal a ačkoli měl propadlé břicho, ještě se mi povedlo, že se dvakrát vytřel. Pak ale následovala neodvratitelná smrt a mně zbylo 5 nádherných a perfektně zaplněných samic! Příčina i malého výskytu rybek v obchodech může být podle Schlütera i jejich citlivost na náhlou změnu chemismu vody. Často jsem v obchodech vídal ryby zdecimované kožovcem (Ichthyophthirius sp.).

Zařízení akvária a péče o ryby

Společné akvárium zařídíme celkem jednoduše, jak jsme obvykle zvyklí. Na dno tmavší a jemně zrnitý písek s různými kořeny, kokosovými skořápkami či různými trubkami (nejlépe z keramiky), aby se rybky měly kde ukrýt. Z rostlin použijeme některé velikostně odpovídající šípatkovce rodu Echinodorus, trsy jemnolistých rostlin (např. Hygrophylla, Cabomba), ale výhodné jsou i některé anubisy (Anubias nana, Anubias barteri).

Akvárium nemusí být vůbec velké, sám jsem první ryby 2 roky choval ve 40 litrovém akváriu, které je dobře ale rozhodně v každém případě vydatně osázet i zabezpečit výše zmíněné možnosti úkrytů.

Ryby jsou spíše samotáři, samečci bývají v době, kdy se blíží dospělosti a během ní většinu dne skryti v trubkách. Vždy se mezi nimi prosadí nejsilnější jedinec, který si zabere nejvýhodnější pozice. Šarvátky zpravidla nekončí vážnějšími zraněními, i když se mi jednou stalo, že silnější a dobře vyvinutý sameček slabého soka ubil k smrti.

Zpravidla dochází jen k potrhání ploutví, poražený bývá „vyšťouchán“ z obsazeného revíru, který pak trhavými pohyby a se staženými ploutvemi opouští. Samičky mezi sebou bojují méně vehementně a obvykle i bez následků. Akvárium nesmíme zapomenout dobře přikrýt, protože rybky, zřejmě v úlekových reakcích, mohou z akvária vyskočit. Než jsem na tuto skutečnost přišel, našel jsem svého nejlepšího samečka z třetí generace ryb chovaných u mě vyschlého na podlaze rybárny.

Potrava a krmení

Na potravě velice záleží. Rybky, zvláště mladé, přijímají bez problémů plankton, buchanky, perloočky, ale i nauplie artemií. Jak rostou, řekl bych, že tuto drobnější potravu stále méně ochotně přijímají samečci, samičkám nečiní problémy. Samečci dávají přednost koretrám, patentkám či černým komářím larvám, ale nepohrdnou ani menšími rybkami. Mám až dojem, že se jim jednoduše nechce lovit menší kousky potravy, a proto dávají přednost větším kusům v menším množství.

Na lov potravy mi připadají poněkud líní, pohodlní, ale podobně jako Crenuchus spilurus, i nemotorní. Při chytání potravy často „přestřelí“, případně chňapnou „těsně vedle“. Někdy jsem si lámal hlavu nad tím, jestli to je špatným zrakem či jejich špatnou pohybovou koordinací. Sušenou či vločkovou potravu přijímají jen v případě krajní nouze (zatímco Crenuchus spilurus přijímá s radostí vločky TetraMinu). Dají se naučit na mraženou potravu, pak ale opět této stravy se jen sotva „dotknou“, zaženou jen ten největší hlad.

Odchov a tření

Pro odchov Suttner použil 20litrovou nádrž (40 cm dlouhá, 20 cm široká, 25 cm vysoká) s vnějším filtrem, pomalou cirkulací vody v akváriu. Vodu použil pramenitou s pH 7, vodivost 96µS, cirkulací přes rašelinu ve filtru pH pokleslo na 4,6, vodivost byla 120 µS, teplota 24,5°C.

Před přelovením chovných ryb do vytíračky krmil dobrou živou potravou, po přelovení 5 koretrami na den. Do nádrže umístil 6 bambusových rourek, dvě položil na dno, dvě umístil šikmo, všechny byly přístupné rybkám z obou stran. Poslední dvě zabořil kolmo do písku na dně, takže byly přístupné jen shora. Přípravy na tření činily asi týden, rybky k němu využily šikmo uloženou trubku. 4 dny po vytření se začaly mladé líhnout z poměrně velkých žlutooranžově zabarvených jiker a pomocí zhruba 4 mm dlouhého vlákénka jsou připojeny k jikře. První den se larvy nepřetržitě pohybují, o 3 dny později se zabarvují oči do tmava, potírek se již jen minimálně pohybuje a je asi 4 mm dlouhý. Po celé délce těla je dobře rozeznatelný jemný tmavý podélný pruh. Po dalších 3 dnech dochází k rozplavání.

Podle literatury (např. Frey, Aquarien-Lexikon) se rybky třou na spodní plochu listů rostlin. Tuto možnost jsem zpočátku opakovaně, ale bez úspěchů zkoušel a musím říci, že by se mohlo jednat, pokud jde o spolehlivé pozorování, jen o „z nouze ctnost“. Podobné zkušenosti učinil i Schlüter, který dokonce zavtipkoval, že buď se u něho jednalo o jiné ryby či jeho ryby nečetly tuto literaturu. Sám jsem učinil pozorování tření jen ve vodorovně uložených trubkách, kdy Poecilocharax weitzmani kladou jikry na horní polovinu trubky se světelností 10 mm.

Crenechus spilurus se vytírají jak na horní, tak ale i na boční stěnu trubky o průměru asi 3 cm. Zatímco jikry Crenechus spilurus dosahují bezmála 2 mm, jsou oranžově hnědé jikry Poecilocharax weitzmani asi 1 mm velké. Především sameček se cítí jako ryba ve vodě, když má v nádrži trubky, ve kterých se může schovat. Bez jejich přítomnosti v akváriu je velice plachý a nádrž musí být maximálně možným způsobem zarostlá rostlinami, aby vůbec prosperoval!

Klíčové podmínky vody

Všichni se v podstatě shodujeme na tom, že voda ve vytíračce by měla jen pomalu proudit. K odchovu lze používat upravenou vodu z reversní osmosy či iontoměničů, Schlüter před naplněním 40 l vytíračky nechá vodu přetéct přes filtr s rašelinou, což vede ke snížení hodnoty pH na 4-5, vodivosti až na 50 µS. Obě tyto hodnoty zůstávají relativně konstantní, a to díky křemičitému písku, které používá ve vytíračce na dně akvária. Celková a karbonátová tvrdost nejsou zjistitelné. Sám jsem zkoušel několik možností složení vody, zprvu jako pro obyčejné neonky (Paracheirodon innesi), tedy asi 60 µS, pH 6,2, další pokus byl s vodou jako pro červené neonky (20 µS, pH 6,0), stále jsem se ale nedočkal vykulení potěru. Myslím si, že voda z iontoměničů pro výtěr tetrovitých je vhodnější než voda použitá z reversní osmosy.

Vůbec ale nejlepší možnosti pro odchov rybek pocházejících z importů je přírodní voda vyhovujícího složení, což v případě těchto rybek je např. přírodní voda z Kvildy (15 µS, pH 5,8), která přinesla jistý podíl na úspěšném odchovu. Teplota se může pohybovat mezi 22-28°C. Někteří samečci se na trvalo usídlují v jeskyňkách a nejeví o tření chtivé samičky zájem, ty je třeba vyměnit. Nepodařilo se mi zjistit, zda výběr partnerů a úspěšnost tření závisí na samičce nebo se prostě samečkovi nechce rozmnožovat.

Péče o jikry a potěr

Že začíná výtěr, se dá dobře poznat na plných samičkách, které jsou tmavě zabarveny a břišní ploutev je zářivě červená. Samička se v přípravách na tření se postupně a velmi opatrně přibližuje k místu výtěru, během dalších dnů se stále častěji zdržuje v blízkosti trubky, ve které sídlí sameček. Většinou u ní postává ve vzdálenosti asi 5-6 cm od jejího konce, a dokonce i několik minut vplouvá dovnitř a zůstává u samečka.

Samotný třecí akt probíhá asi za týden od začátku námluv. Vlastní tření trvá asi 2 hodiny. Samička lepí jikry postupně na strop trubky, kde zůstanou viset. Poté snůšku oplodní sameček, který v této době má špičky břišních ploutví zabarveny do běla. Počet jiker se pohybuje mezi v mém případě mezi 30-60, Schlüter pozoroval 50-100. Při teplotě 23-24 °C, při které u mě docházelo ke tření (akvária nemám zvlášť vyhřívaná, teplota jejich vody souvisí s teplotou v bytu) zdvojnásobily svoji velikost, a to během 5 dnů. Zřetelné jsou oči a srdce larviček.

Pak začíná líhnutí 2 mm velkých larev, které jsou ještě tenkým vlákénkem spojeny s jikrou, nepřetržitě se pohybují a nejsou ještě pigmentovány, po dvou dnech se vybarvují oči a zřetelný je tenký podélný pruh. První larvy leží na dně trubky a měří zhruba 4 mm, pohybují se jen velmi málo.

Sameček během péče o snůšku pohybuje ocasní ploutví, aby tak zajistil dodávku kyslíku. Neoplodněné nebo plísní napadené jikry se vyskytují jen zřídka a bývají ihned odstraněny samečkem. Schlüter pozoroval, že skoro při každém druhém výtěru dochází k tomu, že další zaplněná samička přítomná v nádrži se páří se samečkem, k požírání předchozích jiker dochází zřídka. Pro zdařilý odchov rybek je nutné, aby starší jedinci byli přeloveni do jiné nádrže. Jinak přežije jen malý počet z druhého výtěru.

Při odsávání mladých sameček na chvíli opustí trubku, pak se ale dál o snůšku stará. Potěr po rozplavání je možno krmit právě vylíhlými jemnými naupliemi artemií. Po rozplavání potěru dochází k vyhasnutí zájmu samečka o potěr, který se zdržuje v hejnech při dně. Sameček by měl být pak krmen hodnotnou bílkovinnou potravou, protože v průběhu péče o potěr žádnou nepřijímá. Je to pak dobře patrné na jeho propadlém břiše, zatímco samička se opětovně zaplní a připravuje se na další tření. Během péče o potěr je možno samičku nechat v nádrži, většinou si jiker ani larev nevšímá, ani sameček ji nepronásleduje. Největší nebezpečí hrozí potěru po jeho rozplavání. V této chvíli musíme být přítomni u akvária, abychom mladé v pravý čas přelovili do vody naprosto shodných fyzikálních parametrů. Po asi půl roce dosáhnou mladí samečci velikosti kolem 4 cm. V této době se vytvářejí u některých samečků krásné hřbetní i řitní ploutve, jiní mají ploutve podstatně menší. Velikost ploutví ovšem není typickým znakem pro dominanci. Samičky v tomto období dorůstají maximálně 3 cm a pohlavně zralé jsou v období asi 7-8 měsíců. Při neodpovídajících podmínkách v péči o potěr popisuje Schlüter výskyt vředovitosti. Sám jsem se s tímto problémem nesetkal. Fakt je, že tyto ryby zaberou chovateli více času, než obvyklí svěřenci běžných akvaristů (jak výběr potravy, tak výměna vody, filtrace, …).

Závěrem

Tato nádherná ryba mi přinesla a doufám, že ještě přinese, mnoho radosti. Radost nejen při jejím chovu a odchovu, ale i díky tomu, že ve své přednášce o čeledi Crenuchidae jsem na řadě míst České republiky, Rakouska i Německa mohl ukazovat zásady úspěšného chovu těchto rybek. Na tomto základě se podařilo několika nadšencům tyto ryby rovněž odchovat a předávat dál své postřehy a zkušenosti. A jak jsem na začátku zmínil, stačilo jen podobenství s Taeniacara candidi a použití podobné strategie ke tření. Především tenké trubky z umělé hmoty vodorovně umístěné (podobné používám i pro některé krunýřovce rodu Loricaria či Rineloricaria).

Nesmírně důležitá je skutečnost, o které jsem nevěděl, a proto jsem v počátcích, „pro jistotu“ trubky s jikrami přemisťoval do zvláštních elementek s vývojovou vodou. Jak jikry, tak i nerozplavaný plůdek je ale bez samečka nesmírně citlivý a velice rychle zaplísní. Nejprve mi zplesnivěly jen samotné jikry, to bylo v prvních dvou pokusech, pak mi zplesnivěly i mladé asi 36 hodin po vylíhnutí.

Proto je dobře v této spojitosti si připomenout znalost třecích strategií u řady druhů ryb i význam působení antibakteriálních i fungicidních (protiplísňových) látek přítomných u některých druhů v pěnovém hnízdě (rod Betta, Colisa, Trichogaster a jiní) nebo v kožním sekretu (terčovci) anebo v tlamce rodičů pečujících o potěr (bojovnice – tlamovci, cichlidy – tlamovci, ale i tetry Weitzmanovy).

Proto alfa i omega odchovu je nutnost přítomnosti samečka při vývoji jiker i larev, který je tlamkou neustále a průběžně ošetřuje. K dosažení zdravých a dobře rostlých ryb je pak zapotřebí kvalitní a pestrá strava, stejně jako měkká voda bez nadbytečných odpadních produktů.

Obrázky:

Dospělý sameček tetry Weitzmanovy.
Dospělá samička Poecilocharax weitzmani.
40litrové akvárium pro chov.
Sameček tetry Weitzmanovy je většinu dne skryt v úkrytu.
Dobře ke tření připravená samička postává před začátkem tření i několik hodin před trubkou.
Ideální je chovat jednoho samečka s několika samičkami.
Do čeledi Crenuchidae patří i Crenuchus spilurus.
Poecilocharax bovali je nesmírnou raritou, kterou autor mohl fotit u kolegy při svém někdejším pracovním pobytu v Holandsku.

Polozobánky ze Sulawesi

Polozobánky ze Sulawesi

Podrobnosti

Další nabídka prodejce

Mohlo by vás zajímat